28.
Podle nového kontraktu se pro Mel zastavil kolem poled ne služební vůz a odvezl ji na nové působiště. Při vstupu do budovy na sobě cítila stovky pohledů. Její osoba vyvolávala mimořádnou zvědavost. Mel Adamsová začínala pracovat.
Představili ji producentům, asistentům produkce, režisérům, kameramanům a redaktorům, a Mel připadalo nové prostředí náhle neuvěřitelně povědomé. Bylo stejné jako v New Yorku nebo v Buffalu. Studio vypadalo jako každé jiné a když se rozhlédla po své kanceláři, vzdychla a posadila se. Měla pocit, jako by se vracela domů. Celé odpoledne se seznamovala s lidmi, kteří přicházeli a odcházeli. Vypila sklenku vína s producentem a jeho zástupci a v půl šesté se dostavil Paul Stevens. Mel se na něj mile usmála a podala mu ruku. „Těším se na spolupráci, Paule.“
„Rád bych řekl totéž.“ Potřásl jí rukou a odešel.
Producent jen stěží potlačil rozladěný povzdech a Mel se otočila se zdviženým obočím. „No, alespoň vím, na čem jsem.“
Lítostivě se zamračila. Ale nebylo to s ním jednoduché. Měl vztek. že se musí o svůj pořad dělit se ženskou, proto využil každou příležitost, jak jí to osolit. Zjistila to hned, kdvž poprvé vstoupili do éteru. Mluvil s ní přesladce, ale snažil se ji znervózňovat a shazovat, jak se dalo. Bylo to tak očividné, že jakmile skončilo vysílání, postavila se před jeho stůl a zeptala se: „Neměli bychom si promluvit, než se nám to úplně vymkne z rukou?“
„Jistě. Jak se se mnou rozdělíte o svůj plat? Já se s vámi musím dělit o svůj pořad, takže je to snad fér, ne?“ Oči mu vztekle blýskaly a Mel pochopila, o co jde.
Všude v novinách hlásali, jaký plat dostala, pravděpodobně třikrát vyšší, než měl on. Ale to nebyl její problém. „To je otázka smlouvy s televizí, Paule. Šlo o konkurenční boj s New Yorkem. Přece to znáte.“
„Neznám, ale rád bych to zažil.“
Snažil se proniknout do New Yorku už léta a ona to jen tak odhodí a přijde mu dýchat na krk. Nenáviděl ji, i když ji všichni kolem chválili. Nepotřebuje do svého pořadu žádný přívažek. Postavil se a skoro křičel: „Nelezte mi na oči a všechno bude oukej. Jasný?“ Zaraženě se na něj dívala, pak se otočila a odešla. Nebude to s ním snadné. Přemýšlela o tom celou cestu domů. Dostala tady stejné peníze jen za jednu relaci, a proto ji Paul Stevens nenáviděl. „Jak bylo? Vypadala jsi skvěle!“ Peter ji hrdě vítal a všichni ještě seděli u televize. Mel se však netvářila nijak radostně. „Dostala jsem kolegu, který mě nenávidí. Pracovat s ním bude pěkná švanda.“
To, a Pamela, která jí vmetla do tváře, že žije v cizím domě, jí táhlo hlavou, když věšela v předsíni kabát. „Však on si zvykne.“ Ráda by sdílela Peterovu jistotu. „Na to bych nespoléhala. Určitě doufá, že natáhnu bačkory, nebo se vrátím, odkud jsem přišla.“ Zaletěla pohledem k Pam, ale ta se tvářila bezvýrazně. A když se rozhlédla po pokoji, zjistila, že Annin portrét zmizel. To ji dojalo. Vrhla se Peterovi do náruče a do ucha mu zašeptala: „Dík, lásko.“ Pam to zaslechla. Vstala a odešla. Ostatní se za ní dívali a Peter řekl jako by nic:
„Pověsil jsem Annin obraz do haly.“ Mel ztuhla. „Ano? Myslela jsem, že jsme se dohodli, že ho dáš pryč.“
„Tam nebude nikomu překážet.“ Ne? Jejich oči se střetly. „Nevadí ti to, viď?“
Promluvila velmi tiše. „Abych byla úplně upřímná, tak vadí. Tak jsme se nedomluvili.“
„Já vím…“ Obrátil se k ní. „Na děti je to trochu rychlé. Všechny fotografie jsou pryč.“ Mel přikývla a beze slova odešla do svého pokoje. Připojila se k nim u večeře a nakonec zaťukala na Pameliny dveře. „Kdo je?“
„Zlá macecha!“ usmála se za dveřmi. „Kdo?“
„Mel_“
„Co chceš?“
„Něco ti dát.“ Když opatrně otevřela, podala jí Mel tucet fotografií ve stříbrném rámečku. „Napadlo mě, že by sis je ráda pověsila ve svém pokoji.“ Pam se na ně podívala a vzala si je. „Díky.“ Pak klidně zavřela dveře Mel před nosem a ta se pomalu vracela dolů. „Zastavila ses u Pam?“ Peter se tvářil spokojeně. Znovu si listoval v lékařských časopisech.
Musí mít přehled o nejnovějších objevech. „Ano. Dala jsem j…
