33.
„…a děkuji ti, pane Bože, za babičku…“ nesměle se rozhlédl a dodal tišším hlasem, „…a za nové kolo. Amen.“
Všichni kolem slavnostního stolu se rozesmáli. Mattovi bylo několik dní přede dnem Díkůvzdání sedm a babička mu dala parádní nové červené kolo. Najednou si ještě na něco vzpomněl.
Spráskl ruce a obrátil oči ke stropu. „A díky taky za Mel.“
Omluvně se podíval po Jess a Val, ale už bylo pozdě začínat znovu. Všichni netrpělivě čekali na připravené pochoutky.
Peter naporcoval krocana a Pam upekla svoje oblíbené sušenky.
Dvojčata pomáhala vařit a všichni měli sváteční náladu včetně Mel, která si pořád stěžovala, že nemá dost prostoru na svoje věci. Děťátko už pořádně narostlo. Peter si z ní v posledních týdnech utahoval, že to budou zase dvojčata, ale doktor se zapřísahal, že ne. Slyšel jen jedno srdíčko a vzhledem k tomu, že si Mel nenechala udělat ani zkoušku plodové vody, nevěděli, co budou mít. Ale ať to bylo cokoli, bylo hodně velké. Mel měla hlavně radost, že mohla Díkůvzdání trávit s nimi. Obávala se totiž, aby už v té době nemusela být v porodnici. A protože jejich nová hospodyně si na svátek vzala volno, Mel připravila večeři sama. „Chce někdo přídavek?“ Peter se rozhlížel se spokojeným úsměvem. Jeho poslední transplantace se vydařila a do nového domu se nastěhovali už před třemi týdny. Všude kolem byla ještě cítit barva a tapetové lepidlo, ale nezdálo se, že by jim to vadilo. Všechno vypadalo krásně a čerstvě, každý měl svůj vlastní pokoj, dokonce i očekávané dítě. Jeho pokojík už byl plný hraček, které všichni neustále nakupovali. Matthew věnoval medvěda a starou soupravu kovbojských pistolí a Pam, aniž se o tom Melanii zmínila, upletla pro miminko dupačky. Byla z toho strašně nervózní a celá rodina jí držela palce, aby se jí povedly. Když Mel dárek po návratu z posledního vysílání objevila, vykřikla nadšením.
Trvalo jim téměř rok, než se všechno urovnalo a svým způsobem nikdy nebudou v úplné pohodě, protože Petera mohou kdykoli odvolat k akutní operaci a Mel měla stále hlavu plnou posledních zpráv. Ale teď to bylo jiné. Vytvořilo se mezi nimi mnohem silnější pouto. Během uplynulého období hodně překonali - výhrůžky… vztah Valerie a Marka… Melino těhotenství… i Annin stín, který se nad nimi neustále vznášel. Mel přivezla její portrét i do nového domu. Visel teď v Pamelině pokoji.
Konečně mohla také vybalit svoje věci z New Yorku. „Jsi šťastná, lásko?“ Pohodlně se usadili u kamen ve své ložnici a Peter se na ni usmál. Všechny děti si hrály ve velkém pokoji v přízemí. Mel vzhlédla a Peter ji vzal za ruku. „Ano, když pominu, že jsem se hrozně přejedla.“
„Ani to není vidět.“
Rozesmáli se, protože čas od času se na Melině břiše objevila boule, jak se dítě protahovalo. V poslední době kopalo hodně často a Mel už se pomalu připravovala na porod, zvlášť teď, když mají Díkůvzdání za sebou. „Radši o tom moc nemluv, nebo tě uslyší a bude se drát na svět,“ varoval ji manžel v žertu.
Oba se usmáli a v pohodě šli spát, ale o dvě hodiny později Mel pocítila známé bolesti v kříži. Vzbudila se a posadila do křesla, ale potřebovala se spíš procházet. Dobelhala se do přízemí a nahlížela do zahrady, která bude na jaře jistě velmi půvabná. Pak si na chvíli sedla v obývacím pokoji. Teď už cítila, že je to i její domov, něco, co vybudovali společně a spolu začali, stejně jako celý další život. Vrátila se do ložnice a snažila se usnout, ale dítě kopalo velmi silně.
Najednou pocítila palčivou bolest v podbřišku a slabě zasténala. Posadila se a čekala, co přijde. Po další vlně bolesti se dotkla Peterovy ruky. „Hmmm`?“ Lehce se zavrtěl.
Byly teprve čtyři ráno. „Petere.“ Po třetím záchvěvu křečí zašeptala jeho jméno. Věděla, že to může trvat ještě dlouhé hodiny, ale nechtěla zůstat sama. Toužila se podělit o vzrušené očekávání s ním. Na tohle čekali. Hlavně Peter.
„Cože`?“ Prudce zvedl hlavu a vážně na ni pohlédl. „Možná jde jen o falešný poplach.“ Podívala se na svoje ohromné břicho a zasmála se, ale smích jí utla da…
