18.
Když se ráno probudila, byl už Peter pryč. Pomalu vstala, došla nahoru ustlat, ale našla jeho pokoj v perfektním stavu a v kuchyní našla lístek. „Sejdeme se tady v šest. Hezký den. S láskou P.“ Usmála se té jednoduché zprávě, ale cítila se dobře. Zašla do obchodního domu a koupila si něco pro sebe, něco do domu i pro děvčata, a po návratu měla báječný pocit, že už za pár hodin nebude sama. Usadila se v obývacím pokoji s vychlazenou lahví vína a čekala. Konečně se objevil. Vypadal zmuchlaně a unaveně a těšil se na ni. Vyskočila a rozběhla se k němu. „Ahoj, lásko,jak bylo?“
„Teď už je báječně!“ S úsměvem vešel do pokoje ozářeného zapadajícím sluncem. „Jak ses měla ty?“
„Bez tebe mi to vůbec neutíkalo.“ Bylo to upřímné přiznání. Znovu si sedla na pohovku a poklepala na místo vedle sebe. „Posaď se a povídej.“ Připadalo jí neuvěřitelné, že může večer konverzovat s někým jiným než s děvčaty. Vyprávěla mu o svých nákupech a dalších pochůzkách a pak mu plaše přiznala, že doslova počítala hodiny zbývající do jeho příchodu. Petera to potěšilo. „Já jsem na tebe také pořád myslel. Není to trochu bláznivé?“ Vzal ji kolem ramen a přitiskl k sobě a jejich rty se setkaly. Líbali se, až jim docházel dech, a když se oddělili, zdálo se, že není o čem mluvit. Toužili jen po dalších polibcích. „Neměla bych udělat lehkou večeři nebo něco takového?“ zasmála se Mel, jako by potřebovali nějaké rozptýlení. ` „Co takhle studenou sprchu ve dvou?“ Znovu se usmála. „Nejsem si jistá, jestli právě to by pomohlo.“ Vstala, ale stáhl ji znovu do náruče. „Miluju tě, Mel.“ Ještě to neřekl žádné jiné ženě, kromě Anne, a Mel se dlouhé roky přesvědčovala, že už nikdy taková slova nechce slyšet. Ale tentokrát to bylo pro oba důležité, a když ji znovu políbil, cítila, jak se jí touhou sevřelo srdce. Přitiskla se k němu, jako by jí hrozilo nebezpečí. Líbal ji na tváře, na rty, šíji a ruce, a pak, bez rozmyslu, se Mel zvedla a jemně ho vedla nahoru do svého pokoje. Pak se mu podívala do očí. „I já tě miluju.“ Mluvila tak tiše, že kdyby se na ni nedí- 1 val, sotva by ji zaslechl.
„Neboj se, Mel… prosím…“ Přistoupil k ní a opatrně jí rozepnul šaty, zatímco pomalu rozepínala knoflíky na jeho košili, a potom ji něžně položil na postel a lehce začal přejíždět rukama po její hedvábné pokožce, dokud se nevzepjala proti němu. Tiskli se k sobě stále pevněji, až se jejich těla spojila v závratném opojení, a pak leželi v tichu a sluneční paprsky se třepotaly na podlaze. Peter pohlédl pod sebe a spatřil v jejích očích slzy. „Ach, miláčku, promiň… já…“
Polekal se, ale Mel zavrtěla hlavou a políbila ho. „Mám tě tak moc ráda, že mě to skoro děsí.“ Objal ji tak pevně, až se těžko dalo věřit, že kdy zažili něco jiného než slast. V devět ráno sešli dolů, nazí a ruku v ruce. Mel připravila obložené chlebíčky a pak se vrátili nahoru, kde se dívali na televizi a dobře se bavili. „Jako novomanželé!“ zažertoval a Mel obrátila se smíchem oči ke stropu, předstírala mdloby a Peter ji chytal do náruče. Uvědomila si, že nikdy nebyla tak šťastná. Tu noc spali v jedné posteli a několikrát se probudili a milovali a když Peter musel ráno odejít na konferenci, vstala s ním a udělala mu kávu a smažená vajíčka. Když odešel, posadila se, nahá a osamělá, a těšila se na okamžik, kdy se zase vrátí.
