6.
Peter odemkl hlavní vchod. Vešli do předsíně s podlahou vydlážděnou černým a bílým mramorem sestaveným do obrazců, na stěnách visely křišťálové lampy. Masivní stůl ve stylu Ludvíka XVI. s černou mramorovou deskou zdobila překrásná skleněná váza s čerstvě natrhanými květinami, které do vzduchu vydechovaly jarní vůně. Něco takového vůbec nečekala. Připadal jí tak skromný a uvolněný, že by ji ani v duchu nenapadlo, že žije v domě plném francouzských starožitností. Když nahlédla do obývacího pokoje, ani tam to nevypadalo jinak. Pohodlné pohovky potažené krémovým brokátem, stěny vytapetované v několika odstínech téže barvy, ozdoby na stropě vyvedené ve světlejší béžové, bílé a jemně šedé. Rozhlížela se, ve tváři úžas. Doktor ji dovedl do své pracovny, kde všechno ladilo do temně rudé barvy, včetně starožitných anglických židlí, dlouhé kožené pohovky a pěkně zarámovaných loveckých scén na stěnách.
„Vypadáte překvapeně, Mel.“ Pobaveně se usmíval a mladá žena zavrtěla hlavou a zasmála se. „Ani ne. Jen jsem si vás představovala v úplně jiném prostředí. Ale máte překrásný dům.“
„Anne chodila dva roky na Sorbonnu a potom další dva roky ve Francii zůstala. Myslím, že to mělo velký vliv na její vkus.“ Podíval se kolem sebe, jako by ji tam někde viděl. „Ale nestěžuju si. V patře už je to méně formální. Za chvíli vás provedu.“ Posadil se ke stolu, prolistoval došlou poštu a najednou se plácl do čela. „Zatraceně. Zapomněli jsme se zastavit u vás v hotelu pro plavky.“ Pak na ni s úsměvem mrkl.
„Možná by vám pomohla Pam. Máte chuť si zaplavat? Je to skvělá věc.“ Bylo to neuvěřitelné. Celý den spolu strávili v nemocnici, natočili interview, doktor operoval Pattii Lou - a najednou mluví o plavání, jako by to byla jejich běžná činnost. Přesto všechno náhle vypadalo jako samozřejmost.
Možná, že tohle mu pomáhá přežívat.
Prošli domem do ohromného kamenného pana, které obklopovalo velký oválný bazén. Tady se Mel cítila jako doma. Kolem pobíhal nejmíň tucet teenagerů a mezi nimi se pletl malý klučina. Ze všech tekla voda a z plných plic na sebe pokřikovali. Předtím si toho rámusu ani nevšimla, zato teď ho zaregistrovala v celé síle. Při pohledu na jejich šaškování - děti se strkaly, házely si míčem, sedaly si ve vodě na ramena a padaly dolů - se rozesmála. Peter se snažil upoutat jejich pozornost tleskáním, ale nikdo ho nevnímal, až malý chlapeček se náhle rozběhl a přitiskl se mu ke kolenům, takže všude, kde se ho dotkl, nechal mokrý obtisk. Peter na něj shlížel s pobaveným úšklebkem. „Ahoj, tati. Pojď se s námi vykoupat!“
„Ahoj, Matte. Můžu se nejdřív převléknout?“
„Jasně.“ Vyměnili si vlahé pohledy. Chlapec vypadal jako roztomilý rošťák s vlasy vybledlými sluncem. Vpředu mu chyběly zuby. „Rád bych tě představil jedné své přítelkyni.“ Obrátil se k Mel a ta přišla blíž. Hošík se Peterovi velmi podobal a byl jí sympatický.
„Matthewe, to.je Melanie Adamsová. Mel, tohle je Matt.“ Dítě svraštilo obočí a Peter se zakřenil. „Promiňte, Matthew Hallam.“
„Jak se máte?“ Napřáhl mokrou ruku, Mel s ní obřadně zatřásla a současně si vybavila období, kdy dvojčata byla ve stejném věku. Od té doby už sice uplynuló deset let, ale někdy se to zdálo jako včera. „Kde je Pamela, Matte?“ rozhlédl se Peter kolem sebe. U bazénu viděl jen Markovy kamarády, ale pozornost nejstaršího syna se mu nepodařilo upoutat, protože ten právě shodil do vody dvě dívky najednou a za nimi dalšího chlapce. „Je v pokoji.“ Matthew se zatvářil dost nevrle. „Asi zase telefonuje.“
„Když je tak krásně?“ podivil se otec. „To byla pořád zalezlá doma?“
„Skoro.“ Přeskakoval pohledem z Petera na Melami. „Nemluví.“ Jak Peter věděl, děti se asi nějak nepohodly. Občasné rozmíšky se objevovaly běžně, ale teď Pam procházela náročným obdobím, zejména v rodině složené výhradně - kromě ní - ze samých mužů. „Zajdu se za ní podívat a ty zatím na sebe dávej pozor!“
„Já jsem v pohodě.“
„Kde je paní Hahnová?“
„Právě šla dovnitř, ale se mnou si nemusíš dělat starosti, tati. Fakt.“ Na stvrze…
