Krylogie (Karel Kryl)

III.

Zima nastávala. A s ní počátek roku šedesátého sedmého. Trošku zvláštní doba ke stěhování se do jiných měst, obzvláště pak ve vlasti, kdež přeci jen risiko hledání a nalézání obydlí komplikovanější zdejšího. Ale mládí vpřed!

Jo, proč jsem vlastně do tý Olomouce šel. Nebo jel: Skupina Bluesmen tam byla. A v ní kamarádi, jak se zdálo, kteří – prostřednictvím svého managera – mi sdělili, že by snad měli zájem o textaře. Beatová textařina má sama o sobě leccos pochybného na triku, textařina v té době započínajícího soulu a rhythm and blues pak obzvláště. Frázování jest jiné nežli v beatu. Ale přeci jen – napsal jsem text. Český text k rolling-stoneské písni Namaluj to černě. Paint it black. Začínalo to Stanu se výtvarníkem s poetickou duší a metr nad chodníkem namaluju tuší tu tvář, co spát mi brání už sedm měsíců a smích – co díkůvzdání za obdiv tisíců. Takovou šunku černě narůžovělou. Zacházela mi tam jedna dvojslabika, což ale na tehdejší textařské průšvihy v rámci beatové a pop-muziky byla záležitost podružná.

Vskutku jsem se pak výtvarníkem s poetickou duší státi měl: v osvětové besedě v Olomouci se uprázdnilo místo výtvarníka a já se měl zaškolit na rotaprint, tedy tiskařinu. Leč byt zatím nebyl, přespával jsem, kde se dalo, u přátel, kamarádů a známých, jinak pak přes sobotu a přes neděli doma v Novém Jičíně u rodičů. S varhaníkem Jardou jsme pak spáchali písničku Balada Manoně. Tedy on ji spáchal s varhánkami – a moc pěkně – a já ji pak otextařil. Pohříchu ji nicméně Petr – zpěvák skupiny – kteraksi odmítl zpívat.

A tak zůstalo při pokusu – nehraném. Časem jsem pak poněkud změněnou melodii nadřel na kytaru. A zazpívám si ji, občas.