Broadway 1881 (William Saroyan)

Nemálo spisovatelů z hlubin věků i z hlubin potemnělých zákoutí světa si libovalo v podrobném líčení svých úchvatných úspěchů u žen, ale jakkoli se mi četba takového psaní zdála k ničemu, dovolím si přece jen poznamenat, že mě náramně těšilo spát s jistou ženou v jejím bytě v San Francisku. Ale hned se zase věnuji svému tématu, jímž je prostě vzpomínání na místa, z kterých na mě dýchlo vědomí skutečnosti a přimělo mě cítit se báječně.
  Tenhle byt takovým místem byl: krásně zařízený a byla z něho nádherná vyhlídka na most Golden Gate. Dobře voněl a voněl i samotnou ženou, z které bez přispění jakéhokoli parfému vanula vůně, kterou bylo rozkoš vdechovat, obzvlášť po nočním hýření v místních putykách. Bylo tam také v malém pojízdném likérníku nepřeberně alkoholu včetně jiskřivých sklenek a jiskřivého ledu.
  A ať jsem kdykoliv zavolal, té ženě to vůbec nevadilo, řekla jen: "Klidně přijď nahoru, dveře nejsou na zástrčku. Kdybych spala, posluž si sám."
  A tak jsem přišel, podíval se dolů na Golden Gate, namíchal si pořádný drink, pořádně si lokl, zapálil cigaretu, vdechl kouř a vešel do vedlejšího pokoje, abych se podíval na tu ženu - velikou, pěkně stavěnou, poctivou a vonící jako veškerá zbývající pravda lidského rodu na světě: ta část pravdy, kterou prostě nenajdete nikde jinde než v urostlé a poctivé ženě. To bylo ono, právě o tom je tu řeč - ta vůně toho, co ještě zbývalo z pravdy, její dovršení, jež se skrývalo v těle a vlasech a přirozenosti žen. Můžeme se samozřejmě dobrat mnohé pravdy i bez toho, ale nebyla by to pravda úplná, nemůže být.