Šoulačka (Jiří Kulhánek)

Shodil jsem ze sebe neustále zápasící odťatou ruku, a protože mi nezbývalo místo na vytažení mačety, pustil jsem se do toho před sebou ručně. Pěsti v rukavicích okovaných stříbrnými hřeby jsou také dobré, ale udolala ho teprve dávka z ESESKA.

Admirál mezitím stačil pomocí mačety profesionálně naporcovat toho, co byl v křoví, pochopil jsem, že něco takového v žádném případě nedělal poprvé.

„Co s nimi?“ zeptal se přerývaným, udýchaným šeptem. Oba jsme funěli jako po přespolním běhu. Pokrčil jsem rameny - jestli si chce vzít ohnilou hnusárnu, co revenanti obvykle mají místo hlavy, jako trofej, tak prosím. Hrabě se shýbl; vzápětí jsem uslyšel, jak hlasitě zapolykal a upustil něco těžkého na zem; pak si pečlivě a dlouho otíral ruce o mech.

„Hnus!“ řekl. Nemohl jsem než s ním souhlasit (nemyslete si, že revenantí hlava odumře jenom kvůli takové lapálii, jako je odseknutí od těla - minimálně se pořád šklebí a cvaká zuby - přesto se však najdou aberanti, kteří jsou schopni přibít si na zeď v obývacím pokoji i něco takového).

***