Šoulačka (Jiří Kulhánek)

Vibrující řev vlkodlaka rozčísl noc. Rychle jsem přes úzké okno spustil povytažené pancéřové lamely.

Ten host, co přiletěl včera večer, nevypadá na to, že ho vystraší nějaká mlha. Nevypadá dokonce ani na to, že ho vystraší vůbec cokoli. Zato já jsem se po formálním představení kapitánem slupky, která ho přivezla, a jakmile se setmělo, zamkl do svého pokoje a vyšel z něj až dnes ráno - a ne že bych se bál, že je můj nový host teplouš.

Jmenuje se Alfred von Fuchs a je to čerstvě penzionovaný admirál jednoho ze tří největších Centralistických bitevních křižníků - konkrétně slavného Totenackeru - hrdina mnoha vesmírných bitev a válek, hrdina, jehož obrázky si jeden zvláštní druh malých hochů lepí nad postel, hrdina ověšený řády a vyznamenáními, hrdina - a podle některých zdrojů největší masový vrah v Nových dějinách. Při odchodu z flotily mu byl udělen čestný titul Hvězdný Admirál.

Teď tedy byl zase večer. Zhluboka jsem se nadechl a právě když jsem se chystal otevřít, ozvalo se ostré zaklepání na dveře mého pokoje.

„Pane lesníku, není už čas?“ (Nesnáším, když mi někdo říká pane lesníku.)

Otočil jsem klíčem a ocitl se tváří v tvář admirálovi von Fuchs. Tváří v tvář není přesné. Jeho elektronikou a nejmodernější protetikou nadupaný organismus je o dobrých dvacet centimetrů vyšší než já - to znamená kousek přes dva metry. V ostře řezaném, asketickém obličeji mu nad nepostradatelným ocelově šedým knírem a nad stejně nepostradatelným autoritativním orlím nosem světélkují žluté oči - to přinejmenším znamená, že admirál nepotřebuje optiku pro noční vidění.

Nasadil jsem přátelský úsměv (konkurence je zlá a admirál určitě šetřit nemusí a doufám ani nebude).

„Tak co, pane hrabě,“ (je samozřejmě šlechtic) „připraven na lov?“

„Říkejte mi admirále - a připraven jsem již dobrých dvacet minut.“ Řekl to tak přátelským tónem, že mi chladem málem popraskaly zuby.

Když jsem odtrhl zrak od jeho obličeje, téměř mne sklátil šok: to když jsem si všiml, jak se na lov vystrojil. Ono jdete - li střílet do zdejšího pralesa, vyplatí se mít pilotní bojovou kombinézu s plným vybavením a výzbrojí (ono u nás na Revíru se nevyplácí vycházet mimo dobře armovaný rychlobeton vůbec nějak jinak).

***