Šoulačka (Jiří Kulhánek)

Když jsme pak kolem půl jedenácté odcházeli, už se neušklíbal jako včera a také si pečlivě natáhl a zkontroloval svou novou zbraň. Jinak se oproti včerejšku mnoho nezměnil: Zničené oblečení nahradil druhou sadou téhož - přibyl pouze můj opasek s několika náhradními zásobníky se stříbrnou municí a mou druhou mačetou v černém pouzdře z kůže ocelového jelena.

„Jestli dneska střelím, tak zapomenu na vaše urážky, lesníku,“ řekl admirál blahosklonně a poprvé jsem na jeho tváři spatřil něco jako úsměv - nebylo to ale moc hezké.

Oblast včerejší potyčky jsem se rozhodl obejít širokým obloukem. Troufl jsem si přitom projít tak blízko kolem jednoho z bludných kořenů jako snad nikdy dřív. Houštiny a stromy směrem k němu už se začaly vlnit a ztrácet pevné místo. Admirál si toho všiml také, ale můj přísný požadavek absolutního ticha zatím dodržet dokázal. Větvičky houštin nám tiše šustily po oblečení a plazivé trnité šlahouny obtáčely nohy. Všechny zvuky naší cesty se ale ztrácely v poryvech a šumění nočního větru. Když jsme nechali bludný kořen za zády, hluboce se mi ulevilo.

Znovu jsme dorazili do řidšího lesa v Dlouhém žlebu. Vypnul jsem infra a opět spatřil přízračné okolí nestejnoměrně zalité svitem měsíce. Byli jsme asi o čtyři kilometry severněji než včera - přesto k mým zesilovacím obvodům vítr přinášel slabé dozvuky dozajista odporných hodů, které stále probíhaly na mrtvole obřího vlkodlaka.

Od toho okamžiku jsme se dokázali pohybovat tak tiše, že si nás nevšimli ani trpaslíci dokonce jsme jednou dohnali nějakou jejich družinu, určitě směřující k nějakému dalšímu boji za nezávislost. Zastavil jsem, div mi admirál nevrazil do zad, a uhnul do jiného průchodu mezi klenoucím se podrostem.

Pak jsme dlouho šli a šli, pořád mírně z kopce. Revenant mě z houštin drapl za pravé rameno tak neočekávaně, že jsem napříč svým zkušenostem málem zařval. Kostlivé prsty zaskřípěly po chrániči. Druhá, v stříbřitých odlescích měsíčního světla až nepříjemně přízračná postava nám potácivě zastoupila cestu a srazila hlaveň mé zbraně k zemi.

Kolem ramene mi zasvištěla čepel mačety. Admirál opravdu nelenil. Přeseknutá kost útočníkovy paže suše lupla.

Mrtváci bojovali naprosto tiše.

***