Šoulačka (Jiří Kulhánek)

„To bylo dost o fous, lesníku, že?“ přerušil dlouhé ticho. Svůj hlas opět ovládal dokonale. „A obávám se, že snad i mojí vinou.“

Musím přiznat, že tím si mě docela získal (kdo by to od něj čekal), a tak jsem mu objasnil, čemu jsme vlastně ušli - jenom pokyvoval hlavou a kopal do sebe sklenku za sklenkou. Vysvětlil jsem mu, co je to fantom, proč je používám a proč by po nich neměl střílet. Vysvětlil jsem mu i proč ten jeho kanón zítra večer necháme doma (opravdu, koho by před pár hodinami napadlo, že v tom nemá tlumič! - takovou elementární věc!) - rád mu půjčím svůj záložní LONG TYPE.

K ránu mi odměřeně poděkoval za přednášku, otočil do sebe poslední dávku a s přáním dobré noci strnule odkráčel do svého pokoje. Šel jsem také spát a opět jsem se pečlivě zamkl nakonec se mi nezdálo, že by Hvězdného Admirála lítost a alkohol nějak mnoho zlidštily.

Celý další den jsem se věnoval čištění výstroje a přípravám na druhý lov. Admirál ze svého pokoje vyšel až na večeři - uvolil se dokonce jíst se mnou u jednoho stolu. Nad konzervou s tatrgelovou trestí z Essenfabu se sice netvářil moc šťastně, ale jinak jsem mu mohl nabídnout pouze uzeného trpaslíka - a jíst něco takového chce cvik. Trpaslíci jsou ze zdejší fauny pro člověka jediná jakž takž stravitelná poživatina.

***