Šoulačka (Jiří Kulhánek)

Prales jenom žil. Všade se ozývalo praskání a tapavé či plouživé kroky. Plížili jsme se, oba oči navrch hlavy. Admirál, jakožto starý válečník, vycítil, že jde poměrně do tuhého, a tak se choval vzorně. Pak ovšem udělal hloupost, jakou jsem nezažil ani od v loterii zbohatlého liftboye. Čím tady bývá člověk tišší, tím víc šancí má, že se dožije večeře, a méně šancí, že se stane něčí večeří. Hraběte ale bohužel nenapadlo nic lepšího, než z obou hlavní hromového MAUSERA naráz střelit do zad jednoho z fantomů, kterými jsem nás v rámci bezpečnostních opatření obklopil. Tedy ne že by to tomu fantomu vadilo, ale houkavá detonace k nám jednoznačně nasměrovala všechny potvory, co jich v okolí bylo.

Ozvěna se ještě honila někde kolem a ze stromů se sypalo jehličí a listí - já jsem si při té ráně málem ucvrnknul do kalhot. Znovu jsem se třikrát proklel, že jsem si v chatě nezkontroloval, jestli má v té ládovačce zabudovaný tlumič zvuku.

„Vy kreténe“ zasyčel jsem zuřivě a nebyl jsem daleko od rány do modrou krví pulsující brady. „Ještě jednu takovou blbost a vlastnoručně vás odprásknu!“

Takhle s ním asi ještě nikdy nikdo nemluvil - takže se ani nezmohl na odpověď; v očích mu sice světélkovala vražda, ale kupodivu poslechl.

A pak začalo být opravdu husto. Měnil jsem zásobník za zásobníkem a v okolních houštinách mizel kilogram rozžhaveného stříbra za kilogramem. Splývavé záclony vzdušných lišejníků se mi spolu s pavučinami ovíjely kolem hlavy a zaslepovaly průzor přilby. Pod nohama se pletly slizké uzlovité kořeny, ztrouchnivělé kmeny a o územní nedotknutelnost bojující trpaslíci. Hrabě von Fuchs mi funěl za zády a statečně kolem sebe máchal mou stříbrnou mačetou. Zdálo se, že to trvá snad celou noc.

To, že se na konci našeho ústupu proflákl vchod do sedmičky, mě v tom okamžiku ani nestačilo zamrzet.

Seděl jsem rozvalený v křesle před krbem v hale chaty a snažil se neposlouchat virvál venku. Dnes v noci jsme naprudili snad celý prales. Hrabě seděl proti mně a jeho aristokratické rysy byly poněkud ztrhány. Po obličeji mu tančily odlesky plamenů a už druhá sklenice s tříprstovým panákem bourbonu se mu chvěla v ruce.

***