Celá e-kniha Diamanty jsou věčné ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 22
LÁSKA A BÉARNAISKÁ OMÁČKA
Přesně v osm hodin se ozval dunivý hlas lodní sirény, který rozechvěl okna mrakodrapů. Remorkéry odvlekly loď do středu řeky a nasměrovaly ji. Ta se pak rychlostí pěti uzlů vydala na cestu po slabém proudu.
U Ambroseova majáku se Elizabeth krátce zastaví a rozloučí s lodivodským člunem. Pak už čtvero lodních šroubů našlehá z mořské vody smetanu a loď rozechvěle vyrazí dlouhým obloukem od padesáté k pětačtyřicáté rovnoběžce na němž bude Southampton pouhou tečkou na obzoru.
Bond seděl ve své kabině, naslouchal tichému praskotu dřeva a pozoroval, jak se jeho tužka líně převaluje mezi kartáčem na vlasy a okrajem jeho pasu. Vzpomínky mu zalétly k jiné plavbě Elizabeth, kdy kličkovala v Jižním Pacifiku a cestou do hořící Evropy si hrála na schovávanou s německými ponorkami. I tahle plavba byla stále ještě dobrodružstvím, ale teď už se loď chráněná v kokonu rádiových impulsů – radaru, navigace podle signálů rozhlasových vysílačů, sonaru – pohybovala s jistotou orientální mocnářky provázené osobními strážci a doprovodem. Bond věděl, že jedinými úskalími cesty budou nuda a nevolnost.
Zdvihl telefon a požádal o spojení se slečnou Caseovou. Když uslyšela jeho hlas, teatrálně vzdychla. „Námořník nesnáší moře,“ řekla. „Mně už je špatně, a to jsme ještě na řece.“
„Mně taky,“ utěšoval ji Bond. „Zůstaň v kabině na dramaminu a šampaňském. U mě bude tenhle stav trvat ještě dva tři dny. Zajdu k doktorovi a k masérovi v tureckých lázních a zkusím se z toho dostat. Stejně neuškodí, když se většinu cesty budeme držet v ústraní. Není vyloučené, že se na nás v New Yorku pověsili.“
„Jen pokud mi slíbíš, že mi budeš každý den volat,“ řekla Tiffany, „a že mě vezmeš do Veranda Grillu, jakmile budu schopna polknout trochu kaviáru. Tak co?“
Bond se zasmál. „Když na tom tak trváš,“ řekl. „Ale teď mě poslouchej. Na oplátku si vzpomeneš na všechno, co víš o tom ABC. Na jeho telefonní číslo. Na cokoli. Co nejdřív ti řeknu, o co tady jde a proč se o to zajímám, ale zatím mi prostě musíš věřit. Platí?“
„Jistě,“ řekla dívka neurčitě, jako by tahle stránka jejího života naprosto pozbyla důležitosti. Bond ji asi deset minut podrobně vyslýchal – až na několik podružných maličkostí hlavně o rutině ve stycích s ABC.
Pak položil sluchátko, zazvonil na stewarda, objednal si večeři a usadil se k psaní dlouhé zprávy, kterou bude muset zakódovat a ještě večer odeslat.
Loď se tiše vzdalovala do tmy a lodní městečko s třemi tisíci pěti sty dušemi začalo prožívat pět dní své existence se všemi náležitostmi podobně velké společnosti – loupežemi, rvačkami, sváděním, opilostí, podvody, možná jedním nebo dvěma porody, možná sebevraždou a možná i vraždou, která připadá na stovku plaveb.
Jak ocelové město lehce klouzalo po vlnách Atlantiku a vítr si tlumeně povídal se stěžněm, radiové antény přenášely morseovku k naslouchajícím uším v Portisheadu.
Přesně v deset hodin večer východního letního času odvysílal lodní telegrafista na adresu: ABC, DUM DIAMANTU, HATTON GARDEN, LONDYN, tuto zprávu: HLEDANI LIDE NALEZENI STOP POKUD OKOLNOSTI VYZADUJI DRASTICKE RESENI NAVRHNETE CENU SPLATNOU V DOLARECH. Podepsán byl WINTER. Hodinu nato si telegrafista Queen Elizabeth oddechl, když odvysílal pět set pětiznakových skupin na adresu: REDITEL UNIVERSAL EXPORT, REGENTS PARK, LONDYN. Z Portisheadu přišel stručný telegram na adresu: CESTUJICI PRVNI TRIDY WINTER, QUEEN ELIZABETH, v němž stálo: ZADAM CISTE RYCHLE UKONCENI PRIPADU STOP CENA DVACET TISIC STOP OSOBNE VYRIDI PROSTREDNIK PO PRIJEZDU DO LONDYNA STOP POTVRZENO ABC.
A telegrafista vyhledal Wintera na seznamu cestujících a vložil telegram do obálky a poslal jej na palubu A, kde hráli dva muži bez sak gin rummy. Steward odnesl obálku o patro níž, než byli ubytováni Bond s Tiffany, a při odchodu slyšel tlusťocha, jak říká bělovlasému muži, „Tak co říkáš, krasavče, dneska dvacet táců za takovou prácičku, to by šlo, ne?“
Teprve třetího dne si Bond a Tiffany domluvili schůzku na koktejl v…
