Píseň slonů (Wilbur Smith)

7

Isaac stál u kormidla a mířil s člunem hlouběji do rákosí. Tuhé vláknité stonky se namotávaly na šroub a brzdily pohyb plavidla, až nakonec zůstalo úplně stát.

Muži přeběhli na příď a rukama vtahovali člun hlouběji do porostu rákosí, odkud se dostali k ploše otevřené vody. Těsně před přídí hladina bouřlivě vřela a spršky vody jiskřící ve slunečním světle zkrápěly hlavy mužů ve člunu.

V rozvířené vodě se převracelo a svíjelo ohromné šupinaté tělo. Z krajek bílé pěny co chvíli vyšlehl zubatý ocas a zablýsklo se máslově bílé břicho netvora.

Na okamžik se nad hladinou objevila lidská ruka a v prosebném gestu se natahovala ke člunu. Isaac se nahnul a uchopil její zápěstí. Saliho mokrá ruka mu začala vyklouzávat, ani oběma rukama nedokázal udržet spojenou váhu ještěra a jeho oběti. Jeden z pomocníků mu přiskočil na pomoc a chytil Saliho za loket.

Společnou silou kousek po kousku táhli mužovo zmrzačené tělo z vody. Sali se ocitl na mučidlech, z jedné strany o něho bojovali lidé v člunu a z druhé strany ho tahal zpátky pod vodu strašný plaz.

Třetí muž znenadání vypálil do vody salvu z automatické zbraně. Kulky se bez efektu odrazily od povrchu krokodýlího těla, jako by to byl plát z oceli. Jediným výsledkem byly spršky vody v očích mužů tahajících Saliho.

„Nech toho!“ sípal Isaac. „Nebo ještě zastřelíš někoho z nás.“

Muž odhodil samopal a popadl Saliho za druhou ruku.

Nyní už na straně člunu bojovali o Saliho v děsivé přetahované tři muži. Pomalu získávali převahu a centimetr po centimetru tahali z vody ven pytlákovo tělo i s odpornou hlavou plaza.

Tesáky bestie svíraly Saliho břicho. Krokodýlí zuby postrádají ostré hrany a kořist udolají tak, že po zakousnutí se převalují celým tělem ve vodě a smýkají obětí tak dlouho, dokud neutrhnou jednotlivé končetiny nebo spolykatelné kusy těla. Netvor odmítal pustit kořist, i když už táhli Saliho přes okraj člunu. Jak bil ocasem o vodu, zvrátil se dozadu a břicho nevydrželo. Krokodýl odpadl i se Saliho vnitřnostmi v tlamě.

Jakmile tah povolil, mužům se podařilo vytáhnout Saliho do člunu úplně, ale krokodýl se stále nevzdával a držel sousto dál. Zubožený Sali sice ležel na dně člunu, ale lesklá změť jeho střev se táhla přes okraj do vody jako bizarní pupeční šňůra, která ho spojovala s životem.

Krokodýl ještě jednou trhl hlavou a střeva povolila. Sali na zakrvácené podlaze člunu naposled zachroptěl a skonal.

Nastalé ticho přerušoval jen namáhavý dech tří mužů, kteří se doposledka snažili Saliho zachránit. Fascinovaní hrůzou hleděli na jeho zmrzačené tělo, až Isaac Mtwetwe konečně pronesl šeptem: „Nedokázal bych pro tebe najít vhodnější smrt.“ Mluvil v nářečí shony formálním obřadním slohem. „Neodejdeš v míru, ó, zlý Sali. Nechť tě na tvé cestě provázejí všechny tvé zlé skutky.“