15
Stroje bratrů Heynsových byly na stejné lodi. Jock a Duff odjeli do Port Natalu společně, najali sto povozů a přivezli všechno najednou.
„Já ti povím co uděláme, Jocku. Vsadíme se, že naše drtičky pojedou dřív než vaše. Ten, kdo prohraje, zaplatí za celou dopravu.“ provokoval ho Duff, když dorazili do Johannesburgu a splachovali prach z hrdel v Candině novém lokále.
„To beru!“
„Já půjdu ještě dál a přisadím pětset liber!“
Sean šťouchl Duffa do žeber. „Pomalu Duffe, to si nemůžeme dovolit.“
Ale Jock mu na tu sázku hned skočil.
„Co tím myslíš, že si to nemůžeme dovolit?“ šeptal Duff. Na úvěru nám zbývá ještě skoro patnáct set liber!“
Sean zavrtěl hlavou. „Ne, to nemáme.“
Duff vytáhl dokument z náprsní kapsy a klepal na něj Seanovi před nosem. „Tady, přečti si to sám.“
Sean vzal listinu Duffovi z ruky. „Díky, kamaráde. Já jdu zaplatit tomu chlápkovi.“
„Jakému chlápkovi?“
„Tomu chlápkovi u vozů.“
„U jakých vozů?“
„Těch vozů co jste s Jockem najali v Port Natalu. Já jsem je koupil.“
„Nekecej!“
„To byl tvůj nápad rozjet podnikání v dopravě. Jakmile to vyloží, pojedou pro náklad uhlí z Dundee.“
Duff se na něho zašklebil. „Copak ty nikdy na nic nezapomeneš? No dobrá, mladíku, tak jdi – musíme prostě tu sázku vyhrát, to je všechno, no.“
Umístili jednu z drtiček na Candině Hlubině a druhou na nových claimech za dolem Bratranec Jock. Mezi nezaměstnanými v Johannesburgu si najali dvě party. Jednu vedl Curtis a druhou Sean, zatímco Duff lítal mezi nimi a na obě dohlížel. Pokaždé, když míjel Bratrance Jocka, strávil pár minut kontrolou, o kolik Trevor s Jockem pokročili.
„Mají před námi náskok, Seane! Už postavili parní kotle a natlakovali je.“ hlásil nervózně, ale druhý den už se zase usmíval. „Nedali do desky základu dost cementu, a začala se jim drolit, jakmile na ní postavili drtiče. Budou to muset betonovat znovu ztratí tím tři nebo čtyři dny!“
Sázky v jídelnách značně kolísaly s každou změnou situace soutěžících. Jedno sobotní odpoledne přišel nahoru na Hlubinu Francois. Sledoval, jak pracují, jednou nebo dvakrát jim něco navrhl a pak poznamenal: „U Jasných andělů sázejí tři ku jedné proti vám. Typují, že Heynsovic budou hotový příští víkend.“
„Jdi a vsaď si na mne dalších pět set liber.“ odpověděl mu Duff, ale Sean zavrtěl zoufale hlavou. „Bez starosti, mladíku, nemůžeme prohrát, ten amatérský důlní inženýr Jock Heyns sestavil tu svojí drtírnu úplně naruby zadkem dopředu. Všiml jsem si toho teprve dneska ráno – ten bude koukat, až to bude chtít spustit. Bude muset předělat celou sestavu!“
Duff měl pravdu, uvedli do provozu obě své drtičky dobře patnáct hodin před bratry Heynsovými. Jock k nim přijel s dlouhým obličejem.
„Gratuluju.“
„Díky, Jocku. Neseš s sebou svojí šekovou knížku?“
„Kvůli tomu jsem přijel. Můžete mi dopřát trochu času?“
„Váš úvěr je dobrý.“ ujistil ho Sean.
„Pojďte, napijeme se a můžete si ode mne koupit trochu uhlí.“
„Jo, slyšel jsem, že vám dneska ráno přijely povozy. Kolik počítáte?“
„Patnáct liber půl metráku.“
„Bože můj! Vy banditi, já bych se vsadil, že vás to stálo necelejch pět šilinků!“
„Člověk má právo na slušný zisk.“ protestoval Sean.
Nahoru to byla dlouhá a tvrdá cesta. Ale Sean i Duff tam konečně dorazili a odtamtud to už bylo jenom s kopce. Peníze se začaly jen hrnout. Ten geologický vrtoch, který odklonil Vedoucí žílu dál od Hlavní na území Candiny Hlubiny ji současně obohatil, naplnil ji vzácným kovem. Jednou večer tam byl i Francois, když dali kouli směsi do retorty. Oči mu div nevypadly z důlků, když sledoval odprýskávající rtuť. Civěl na zlato, jako když chlap vidí nahatou ženskou. „Hrom aby do toho, odteďka vám dvěma budu muset říkat –Mistře-!“
„Už jsi někdy viděl bohatší žílu?“ jásal Duff. Francois pomalu zavrtěl hlavou.
„Znáte mojí teorii o tom, že ta žíla byla na dně jezera. A tohle to potvrzuje. Ten záhyb vaší žíly byl vlastně hlubokým příkopem podél dna. Určitě to fungovalo jako přirozený lapač zlata. Kruci, chlapi, to máte ale štěstí! Se zavřený…
