Když loví lev (Wilbur Smith)

23

Ráno Garrick ke svému úžasu zjistil, že Anna má náladu jako rozmarné děvče. Do vlasů si dala zelenou mašli a její zelené šaty vypadaly sice sepraně, ale pěkně. Během snídaně šťastně žvatlala a když pili kávu, naklonila se ke Garrickovi a pohladila ho po ruce.

„Co budeme dělat dneska, Garry?“

Garrick vypadal překvapeně, tak daleko dopředu ještě nemyslel. „Myslím, že bysme měli chytit odpolední vlak do Ladyburgu.“ řekl.

„Ale Garry.“ žadonila úspěšně Anna. „Cožpak mě nemiluješ dost na to, abys mi udělal líbánky?“

„Myslím –“ Garrick zaváhal a pak: „Ale ovšem, ani mne to nenapadlo.“ Vzrušeně se usmál. „Kam půjdeme?“

„Mohli bysme se svézt poštovní lodí podél pobřeží do Kapského města.“ navrhla Anna.

„Anno!“ Garrick se té myšlenky ihned chytil. „To bude prima!“

„Ale Garry –“ Annin zápal pohasl. „já s sebou mám jenom dvoje staré šaty.“ Dotkla se svých šatů. Garrick také vystřízlivěl, když začal zápasit s novým problémem. Pak přišel na řešení.

„Tak ti nějaké ještě koupíme!“

„Ach Garry, šlo by to? Vážně by to šlo?“

„Nakoupíme ti všechno, co potřebuješ, a víc, než potřebuješ. Tak pojď, dopij svou kávu a půjdeme do města a uvidíme, co tam mají.“

„Už jsem hotová.“ Anna vstala od stolu připravena vyrazit.