7
Sean se od Candina Hotelu držel dál, ty zářící blond vlasy a broskvová pleť, to by bylo přílišné pokušení. Nevěřil si, že by dokázal nezničit nové přátelství s Duffem svým dalším neuváženým románkem, takže místo toho se zbavoval energie dřinou ve výkopech Candiny Hlubiny: Každé ráno rozdal svým Zulům úkoly na celý den a pokaždé trochu více než den předchozí. Když pracovali, tak si zpívali a stávalo se jen zřídka, že daný úkol nesplnili před setměním. Dny se mísily jeden s druhým a splynuly jako rozmnožující se améba v celé týdny a ty se znásobily v měsíce.
Sean si začal představovat, jak Duff s jeho osmi stovkami liber prohání kapská děvčata. Jednou večer si vyjel míle daleko na jih podél Kapské cesty a vyptával se každého pocestného, kterého potkal, až to nakonec vzdal a vrátil se na zlaté pole, šel do jedné z hospod a hledal, s kým by se porval. Objevil velkého, žlutovlasého německého horníka, který mu byl ochoten vyhovět. Šli spolu ven a hodinu bušili jeden do druhého pod jiskřivou transvaalskou noční oblohou obklopeni kruhem nadšených diváků. Pak šli spolu s Němcem zpátky do krčmy, potřásli si zkrvavenýma rukama, napili se spolu na přátelství a Sean se vrátil na Hlubinu pro tuto chvíli s ďáblem vyhnaným z těla.
Příští odpoledne Sean pracoval u severní hranice claimů. Tam se dostali asi patnáct stop hluboko, aby udrželi kontakt se žílou. Sean právě dokončil vyznačování děr pro další odstřel a Zulové stáli kolem něho, šňupali tabák a plivali si do dlaní, než zase zaútočí na skálu.
„Hej, vy bando s chlupatýma ušima! Co se to tam děje? Máte odborářskou schůzi?“ Ten známý hlas se jim ozval nad hlavami a dolů se na ně díval, Duff.
Sean se vydral nahoru rovnou po té straně výkopu, kde právě stál a obdařil ho medvědím objetím. Duff byl hubenější, bradu mu pokrývalo světlé strnisko a jeho kudrnaté vlasy prach. Když trochu odezněla obrovská radost z jejich setkání, naléhal Sean: „No tak, kde je ten dárek, pro kterej si mi jel?“
Duff se rozesmál: „Moc daleko ne, všech pětadvacet vozů je ho plných!“
„Takže jsi to dostal?“ řval Sean.
„To si sakra piš, že jo! Pojď se mnou a já ti to ukážu!“ Duffova kolona se táhla přes čtyři míle po údolí, většina vozů s dvojím spřežením kvůli obrovské váze strojů. Duff ukázal na válec strakatý od rzi, který úplně zaplňoval jeden z předních vozů. „To je můj speciální kříž, sedm tun toho nejodpornějšího, nejtvrdohlavějšího a ďábelského parního kotle na světě. Jestli někdy zlomil jednou osu vozu, tak co jsme vyrazili z Colesbergu, jí zlomil asi tucetkrát, a to se nezmiňuju o dvou případech, kdy se převrátil, jednou uprostřed řeky!“
Vyjeli podél řady povozů. „Dobrej Bože! Já si neuvědomil, že toho bude tolik!“ Sean vrtěl pochybovačně hlavou. „jseš si jistý, jak tohle všechno k sobě pasuje?“
„Nech to na svého strýčka Duffa. Samozřejmě se na tom bude muset trochu zapracovat, konec konců leželo to pár let jen tak na vzduchu. Něco z toho hezky zrezavělo, ale uvážlivým použitím vazelíny, barvy a Charleywoodova mozku uvidím, jak Candina Hlubina drtí kamení a vyplivuje zlato dřív, než uplyne měsíc.“
Duff přerušil svou řeč a zamával na jednoho jezdce, který jel k nim. „Tohle je nájemní dopravce. Frikkie Malan, pan Courtney, můj partner.“
Dopravce vedle nich zastavil a přikývl na pozdrav. Setřel si rukávem košile prach s obličeje. „Gott, člověče, Charleywoode, musím se vám přiznat, že tohle jsou ty nejtvrději vydělané peníze, za které jsem kdy dělal. Nic osobního, ale budu rád, až tu uvidím poslední kus tohohle nákladu!“
Duff se mýlil. Trvalo to mnohem déle než měsíc. Rez pronikla hluboko do součástek celého soustrojí a každý šroub, který vyšroubovali, byl zarudlý šupinatou rakovinou. Pracovali jako obvykle dvanáct hodin denně odsekávajíce a seškrabujíce, naplňujíce a promazávajíce vazelínou, klouby do krvava odřené od nárazů na ocel a dlaně rudé a vlhké tam, kde praskaly puchýře.
A pak najednou, jako zázrakem, byli jednoho dne hotovi. Podél Candiny Hlubiny ležela vyparáděná, vonící novou ba…
