Iluze (Richard Bach)

"Kde se učíš takový věci, Done? Víš to všechno z hlavy, nebo se mi to jen zdá? Je to všechno jen zkušenost? Existuje nějaký formální výcvik, nebo trénink, aby ses stal Mistrem?"
"Dají ti knížku na čtení."
"Knížku?"
"Knížku pro spasitele. Je to něco jako Bible pro odborníky. Někde ji tady mám, jestli tě to zajímá ..." Chvíli se přehraboval v zavazadlovém prostoru a vylovil malý svazek, jehož desky vypadaly jako z kůže. Stálo tam černým písmem - Rukověť Mesiáše - upomínky duševně pokročilým.
"Říkal jsi příručka pro spasitele a tady je napsáno Rukověť Mesiáše."
"No, něco takového ..."
Listoval jsem tou knihou. Sbírka všeobecně platných zásad, myšlenky v malých odstavcích.

Perspektiva. Využít ji, nebo ji nevyužít? Začneš-li uvažovat o této otázce zapomínáš, že to co se děje okolo tebe není pravdou. Mysli na to.
Vzpomeň si odkud jsi přišel, kam jdeš a hlavně proč jsi vytvořil ten zmatek do kterého ses dostal sám. Pamatuj, zemřeš hroznou smrtí. To vše je dobrá průprava a přinese ti ještě větší potěšení, budeš-li mít tyto skutečnosti stále na mysli. Ber však své umírání s trochou vážnosti. Smích na cestě k popravišti není obecně dobře pochopen méně vyspělými formami života a budou říkat, že jsi blázen.

"Četl jsi to Done to o ztrácení perspektivy?"
"Ne."
"Píše se tu, že musíš zemřít hroznou smrtí ..."
"Nemusíš, záleží na okolnostech a na tom jak k tomu přistoupíš."
"A ty zemřeš hroznou smrtí?"
"Ano, snad. Moc na tom nesejde, nemyslíš? I když bych si snad přál malé tiché nanebevstoupení. Za pár týdnu - až dokončím, pro co jsem sem přišel...."