Iluze (Richard Bach)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Zlatobílý Travel Air se snesl dolů na přistání, pilot vystoupil z kabiny a vyvěsil nápis: "Let za tři dolary".
Byly tři hodiny ráno, když jsem se z toho snu probudil. Pamatoval jsem si všechno a z nějakého důvodu jsem byl pro to šťastný. Otevřel jsem oči, abych v měsíčním svitu uviděl velký Travel Air zaparkovaný vedle mé Flea. Shimoda seděl tak, jak jsem ho potkal poprvé.
"Ahoj Richarde! Pochopil jsi z toho o co jde?"
"Pochopil z čeho?" Ještě stále jsem měl v paměti, co se mi zdálo a nepřemýšlel jsem natolik, aby mě překvapilo, že je tvůj.
"Z tvýho snu. Ten chlápek, ty davy a to letadlo. Byl jsi zvědavý, co jsem zač. Tak už to víš! Psali o tom v novinách. Donald Shimoda, kterého začali nazývat Mechanik - mesiáš, americký aviatik, zmizel jednoho dne před zraky dvaceti pěti tisíc párů očí ..." Vzpomínal jsem si! Četl jsem o tom v novinách. Bylo to na první stránce. "Donald Shimoda!?"
"K vašim službám! Víš všechno a nemusíš mít o mě žádný další pochybnosti, spi dál."
Dlouhou dobu jsem o tom přemýšlel, než jsem znovu usnul.
Seděl jsem vysoko na kapotě své Flea a uvažoval o mém zvláštním příteli.
"Done prosím tě, hoď mi devět - šestnáctku."
Zalovil v krabici s nářadím a poslal mi požadovaný klíč nahoru. Tak jako jiné nástroje to ráno hozený klíč zpomalil, zastavil se a zůstal nehybně, jakoby bez váhy, viset ve vzduchu pár centimetrů ode mě. Avšak ve chvíli, kdy jsem se ho dotkl, ztěžkl mi v dlani - obyčejný letecký dotahovací klíč.
"Samozřejmě, můžeš skončit se vším, když změníš názory, jestliže se ti to přestane líbit." Pro vlastní potěšení nechal plavat ve vzduchu šroubovák. "Tak jsem šel od toho. Už nejsem Mesiáš a jestli to zní trochu obranně, tak možná protože se opravdu stále ještě bráním. Je to lepší než pokračovat v práci, která tě nebaví. Dobrej Mesiáš nemá nic nerad a může si vybrat kterou chce cestu. Ale to platí především pro Boha. Všichni jsme synové Boha a nebo Toho s velkým T."
Můžeš, nemyslel jsem si. Dostaneš takovou práci - jseš Mesiáš, máš zachránit svět. Nevěděl jsem, že Mesiáš se může jen tak sbalit a nechat všeho.
"No jo Done, ale zdá se, jakoby mesiášství bylo něco jinýho, než ostatní práce, nemyslíš? Ježíš, vracející se zpět ke zatloukání hřebíků jako živobytí - možná to jenom divně zní ..."
"Nerozumím tomu. Je zvláštní že on nepřestal, když mu poprvé začali říkat Spasitel. Místo aby při té špatné zprávě odešel, nebo aby řekl - Jsem Spasitel, ale to jsme my všichni. Dobře jsem Spasitel, ale vy také! Co dělám, můžete dělat i vy. Každej to svým zdravým rozumem musí pochopit! - Chceš ještě nějakej klíč?"
"Ne, už žádnej nechci a tvý triky Shimodo považuju za pouhý společenský kousky průměrně nadanýho hypnotizéra!"
"Hypnotizéra ... Chlapče, copak ty nikdy nepochopíš? Ale lepší hypnotizér než Mesiáš. Taková zatracená práce. Proč jsem nevěděl dřív, že ta práce je tak nudná!" Ale věděl!
"Uvažoval jsi někdo o tom Done, že to přece jenom nemusí bejt tak jednoduchý skončit? Že to není jen tak, začít vést život normální lidský bytosti." "Samozřejmě, máš pravdu! Zůstaň příliš dlouho na kterémkoli místě - jen pár dnů - a lidi tě začnou sledovat. Otřeš se o ně rukávem, vyléčíš je z rakoviny a za chvíli máš kolem sebe davy. Tohle letadlo mi dává možnost pohybu a nikdo neví odkud jsem přišel a kam půjdu dál."
"Celej pohyb našeho času je od materiálního k duchovnímu. Ať je jak chce pomalej, je to přesto pěkně velkej pohyb. Myslím že svět Tě na pokoji nenechá!"
"Nechtějí mne, chtějí zázraky. A ty můžu naučit dělat někoho jiného. Nového Mesiáše. A kromě toho, neexistuje tak velkej problém, aby se od něho nedalo utéct."
"Ale ty přece od toho nemůžeš odejít Done! Co kdybych tě teď začal zbožňovat a uctívat. Co když mě začne unavovat práce na mém motoru a poprosím tě, abys ho tam vynes. Podívej, dám ti každej deseticent co vydělám do západu slunce, když mě naučíš jak se vznášet! A jestli to neuděláš, budu vědět, že se k tobě budu muset začít modlit." Jen se na mě usmál. Myslím že nechápal, že nemůže. Jak bylo možné, že já jsem to věděl a on ne?
"A měl's to s celou parádou, tak jak to ukazujou ve filmech z Indie? Zástupy na ulicích, dotýkaj se tě bilióny rukou, kytky, kadidlo taky stupátka na kterejch se stojí, když mluvíš."
"Ne, dokonce ještě předtím, než jsem se ucházel o tu práci jsem věděl, že to nesnesu a tak jsem si vybral Spojené státy a mám jen ty davy."
Bylo to pro něj bolestné vzpomínání a mrzelo mne, že jsem s tím vůbec začal.
"Chtěl jsem říct, z lásky k Bohu. Když tolik chcete svobodu a radost, copak nevidíte, že je všude kolem nás a že ji máte. Chovejte se jako kdyby byla vaše a bude vaše. Co je na tom tak zatraceně těžkýho? Všechny zázraky máte vy. Ale oni ani neposlouchali, většina z nich ... Zázrak! Jako když jdeš na závody aut, abys viděl bouračky. Tak přicházeli za mnou, aby viděli zázrak. Nemáš ponětí jaké je to nudné být Mesiáš!"
"Kam jdeme dnes?" Došel k mé kabině a místo aby z předního štítu setřel hmyz, natáhl nad něj ruku a ti malí, rozdrcení tvorečkové obživli a odlétli. "Ne, nevím kam půjdeme."
"Co tím myslíš. Znáš přece minulost a budoucnost všech věcí. Víš přesně, kam půjdeme."
"Ale snažím s na to nemyslet..."
To jak řekl - Snažím se na to nemyslet - mi připomnělo co se stalo s ostatními Mesiáši seslanými na tento svět. Vnitřní hlas ve mě volal, abych to po startu otočil na jih a dostal se od toho muže co možná nejdál. Ale jak už jsem řekl, létat sám vás přivádí do osamělosti. A já byl rád, že jsem ho našel - jen tak mít někoho s kým se dá mluvit. Měl jsem to obrátit na jih, ale po vzletu jsem zůstal s ním a letěli jsme na sever, nebo na východ, do budoucna, na které se on snažil nemyslet.

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023