"Slyšel's to?"
"Jo jakoby tam někdo ..." - zvedl se a otočil do šera. Najednou se zasmál, vyslovil jméno, které jsem nezachytil.
"To je v pořádku, ne, rádi vás, nemusíte postávat, pojďte sem, doopravdy ..." Ten hlas měl silný přízvuk. Ne úplně ruský ani český, spíše transylvánský - "Díky, nechci se vám nutit do večera."
Muž kterého s sebou přivedl k záři ohně byl nízký, hubený vlčí mužík - strach pohledět. Oblečený ve fraku, černý plášť s podšívkou z rudého saténu, cítil se ve světle nepohodlně.
"Šel jsem kolem, tohle pole je zkratka k mému domu."
"Ano ...?" - Shimoda mu nevěřil, věděl že lže a zároveň dělal všechno co mohl, aby se nezasmál nahlas. Doufal jsem, že brzy pochopím.
"Udělejte si pohodlí! Můžeme vám nějakým způsobem pomoc?" Ve skutečnosti jsem neměl vůbec chuť být mu nápomocen. Podíval se na mě se zoufalým úsměvem, který mne zamrazil.
"Ano, můžete mi pomoci! Smím se napít vaší krve?"
"Cože?!"
"Pouze trochu. Je to má potrava, potřebuji lidskou krev." Možná to bylo tím přízvukem, nebo jsem nerozuměl jeho slovům ale byl jsem na nohou rychleji než kdy jindy. Muž ustoupil dozadu. Obyčejně jsem neškodný ale nemám právě malou postavu a mohl jsem vypadat výhrůžně. Odvrátil hlavu: "Pane omlouvám se, mrzí mě to, zapomeňte že jsem řekl cokoli o krvi, ale víte ..."
"Co to říkáte, co to ksakru říkáte pane, nevím kdo jste - vy jste něco jako vampýr?!"
"Richarde! Náš host mluvil a ty jsi ho přerušil. - Prosím pokračujte pane. Můj přítel je poněkud vznětlivý."
"Prosím, prosím, rozumět. Nevybral jsem si abych se narodil jako upír. Je to neštěstí. Nemám mnoho přátel, ale každý večer musím mít určité - malé - množství čerstvé krve, nebo se svíjím strašnou bolestí. Déle bez ní nemohu žít. Prosím budu hluboce zraněn, umřu jestliže mi nedovolíte sát vaší krev. Jenom malé množství - víc než pintu nepotřebuji."
Přiblížil se o krok - "Ještě jeden krok a poteče krev - pravá!!"
Určitě mi uvěřil, neboť se zastavil a vzdechl. Obrátil se na Shimodu - "Pěkně jste to vysvětlil."
"Myslím že ano - děkuji." Upír ke mně vzhlédl, usmál se úplně přirozeně, ohromně se bavil - herec na scéně, který už ví, že představení skončilo - "Nebudu pít vaši krev, Richarde!", pronesl přátelsky dokonalou angličtinou bez jakéhokoli přízvuku. Jak jsem díval postupně mizel a za pět vteřin se ztratil úplně. Shimoda se znovu posadil k ohni.
"Jsem vždycky rád když to co říkáš nemyslíš vážně."
"Moment Done, nejsem si jistej, jestli jsem na takový věci stavěnej? Možná by jsi měl nejdřív říci o co jde!"
"Too Too byl vampýr z Transylvánie, nebo - a to spíš Too byla myšlenková vize upíra z Transylvánie. Když chceš něco dobře vysvětlit a máš dojem, že tě někdo neposlouchá, zimprovizuj jim malou myšlenkovou formu abys ukázal co máš na mysli. Mám pocit, myslím si že jsem to přehnal - dobře, ale pochopil jsi a to je hlavní."
"Co pochopil?"
"Richarde, tím jak jsi byl neurvalej na mýho upíra - dělal jsi co si chtěl ačkoli sis uvědomoval, že to někomu druhému ublíží, dokonce ti řekl, že bude zraněn ..."
"Chystal se pít mou krev ..."
"Což je přesně to co děláme komukoli když říkáme, že nám ublížej, když nebudou žít po našem!"
Mlčel jsem - vždycky jsem věřil, že si můžeme dělat cokoli co chceme, když neublížíme druhému a teď to nesouhlasilo - něco chybělo.
"Věc, co tě na tom plete je uznávané rčení, které se stává nemožným. Ta fráze zní - uškodit někomu druhému. Volíme si sami, zda nám něco uškodí, nebo ne - my osobně, nikdo jiný. Můj upír ti řekl že bude zraněn, když ho nenecháš ... - to je jeho rozhodnutí, jeho volba. Co s tím uděláš je tvé rozhodnutí, tvůj výběr. Dej mu krev, nevšímej si ho, svaž ho, zatni mu do srdce cesmínovej kolík, ..."
"No, když se na to díváš takhle..."
"Poslouchej! Je to důležitý! Máme všichni svobodnu možnost dělat cokoli co chceme."
"Richarde, jak můžeš doufat, že zapůsobíš na svět, když všichni ostatní si vydělávají prací na své živobytí ... a ty se ze dne na den potuluješ úplně bez zodpovědnosti ve svým bláznivým dvouplošníku a nabízíš lidem svezení - tuhle otázku dostaneš víc než jednou."
"To mám vyzkoušený ..."
"Dobře Done - část první. Neexistuju proto, abych ovlivnil svět. Existuju, abych žil svůj život způsobem, který mě učiní šťastným."
"Výborně. Část druhá?"
"Část druhá. Všichni ostatní, mají úplnou volnost vybrat si, čím se chtějí živit. Část třetí, odpovědný, znamená schopný odpovídat. Schopný zodpovídat za způsob, který jsme se rozhodli žít. Jsme samozřejmě zodpovědný jen jediné osobě a to..."
"Sobě."
"Dokonce ani nemusíme odpovídat sami sobě pokud nemáme chuť. Na tom není nic špatnýho bejt nezodpovědnej. Ale většině z nás se zdá mnohem zajímavější svět, ve kterým víme proč konáme právě tak jak konáme. Proč provádíme naše volby přesně tímhle způsobem. Zda se rozhodneme chovat ptáka nebo šlápnout na mravence nebo vydělávat peníze něčím co bysme radši nedělali. Je to příliš dlouhá odpověď?"
"Strašně dlouhá."
"Hmm, tak fajn. Tak co kdybych nechal svět, žít podle jeho vlastní volby a sám žil taky podle svejch rozhodnutí."
"Řečené jak pravým mesiášem. Jednoduchý, přímý, opakovatelný a neodpovídá to na otázku dokud někdo nevěnuje pečlivě čas o tom přemýšlet. Víš co, Richarde právě jsi odmaturoval. Jakej to je pocit být mistrem?"
"Čertovsky frustrující."
"Zvykneš si na to."
"Toto je test na zjištění zda tvé poslání na Zemi je u konce. Jsi-li na živu, pak není."
