"Všechno je tedy v pořádku, ano!? V tomto světě neexistuje žádné zlo, nedochází tu nikde okolo nás k žádným hříchům?! Nezatěžujeme se tím, že!"
"Není se čím zatěžovat. Vidíme pouze jednu malou skvrnku toho celého čím je život a právě tato skvrnka je falešná. Všechno je v rovnováze a nikdo netrpí a nikdo neumírá bez vlastního souhlasu. Nikdo nedělá, co by nechtěl dělat. Není žádné dobro, není žádné zlo mimo toho, co nás činí šťastnými a nebo nešťastnými."
"Jak víte všechny ty věci o kterých mluvíte, jak víte že co říkáte je pravda?"
"Nevím, jestli je to pravda. Věřím tomu, protože je vzrušující tomu věřit ..."
Přimhouřil jsem oči. Mohl říct, že to zkoušel, že to funguje. Uzdravení, zázraky - praktický život, který učinil jeho myšlení pravdivým a použitelným. Ale neřekl to. Proč? Byl k tomu důvod. Přivřel jsem oči ještě víc. Říkal všecko přímo. Nenabízel žádné volby. Nenamáhal se umožnit posluchačům pochopit.
"Kdokoli, na kom kdy záleželo, kdokoli kdo byl kdy šťastný, kdokoli kdo dal kdy světu nějaký dar, měl božsky sobeckou duši, žil pro vlastní nejlepší zájem - bez výjimky."
Další telefonující byl muž - večer pomalu vyprchával.
"Sobeckost? Pane, víte kdo je to Antikrist?"
Shimoda se na vteřinu zasmál a uvelebil se v křesle, vypadalo to jako kdyby znal volajícího osobně - "Možná byste mi to mohl prozradit."
"Kristus říkal, že musíme žít pro své bližní, Antikrist říká - Buďte sobečtí, žijte pro sebe a ostatní lidé ať jdou k čertu!"
"Nebo do nebe! Nebo kamkoli jinam mají chuť jít!"
"Jste nebezpečný! Víte to pane? Co kdyby vás každý poslechl a dělal právě to, co má chuť dělat? Co si myslíte, že by se pak stalo?"
"Domnívám, že toto by byla nejšťastnější planeta na zdejší části galaxie ..."
"Nejsem si jistý, zda bych chtěl aby moje děti slyšely, co zde říkáte!"
"Co chtějí slyšet vaše děti?"
"Jestliže máme všichni svobodu dělat si co chceme, pak můžu přijít na to pole se svou brokovnicí a odstřelit vám vaši pitomou hlavu!"
"Samozřejmě, máte možnost udělat i to ..."
Na lince se ozvalo prudké cvaknutí. Někde ve městě byl nejméně jeden rozzlobený muž. Ostatní - včetně rozhněvaných žen - byli u telefonů. Každý knoflík na přístroji svítil a blikal. Nemuselo to probíhat tímhle způsobem. Mohl vyjádřit tytéž věci odlišně a vůbec nikoho nepohněvat. Když si proberu zpátky, měl jsem stejný pocit jako tenkrát v Tróji, když se roztrhl ten dav a obklopil ho. Byl čas. Bylo jasně na čase, abychom šli dál.
Jeff Sixe řekl každému kdo jsme, že naše letouny parkují na poli Jimma Thomase u čtyřicáté první státní silnice, a že v noci spáváme pod křídlem. Cítil jsem lítost a vztek od lidí kteří se strachovali o morálku svých dětí, o budoucnost amerického způsobu života ...A nic z toho mne příliš neobšťastňovalo. Do konce pořadu zbývala půlhodinka a jen se to zhoršovalo, "Víte pane podle mne jste podvodník," prohlásil další posluchač.
"Ovšem, jsem podvodník, všichni na tomto světě jsme podvodníci předstíráme, že jsme něco čím nejsme. Nejsme těla, která chodí, nejsme atomy ani molekuly, nelze nás zabít. Jsme nezničitelné myšlenky Toho s velkým T, a nezáleží nakolik věříme něčemu jinému." Byl by první, kdo by mi připomenul, že mohu klidně odejít, když se mi nelíbí co povídá. A smál by se mému strachu před pomstychtivými davy s chutí lynčovat, čekajícími s baterkami u našich letadel.
"Neměj strach z loučení, rozloučení musí předcházet než se můžete znovu setkat. A nové setkání po chvílích nebo po celých životech je jisté pro ty, kdo jsou přátelé." V poledne příštího dne, dřív než přišli lidé létat, se zastavil u mého křídla. "Pamatuješ si cos řekl když si objevil můj problém, že nikdo nebude poslouchat ať udělám kolik chci zázraků."
"Jo, pamatuji se na tu chvíli. Vypadal's tak osaměle, úplně najednou... Ale nevzpomínám si co jsem řekl."
"Řekl si, že být závislej na lidech, kteří by měli zájem o tvý povídání, znamená, že tvý štěstí závisí na někom druhým. To sem se přišel naučit. Nezáleží na tom, zda něco sděluju nebo ne. Zvolil js…
