Milenci a vrazi (Vladimír Páral)

Podtitul: Magazín ukájení kolem roku 2000

Sarkastický obraz životního stylu a mentality člověka v totalitním režimu je situován do průmyslového Ústí nad Labem v 60. letech 20. století.

Autor se snaží především analyzovat dobové životní mechanismy a stereotypy formou velkého společenského románu. Osou děje je věčný zápas několika hrdinů, jejich hledání a ztrácení životních hodnot, proměna jejich konečných cílů, v obecnosti pak proces nasycení a zevšednění, usilování a zlhostejnění.

V knize Milenci a vrazi, která patří k jednomu z vrcholů autorovy tvorby a je hyperbolou vymezeného úseku české reality, využívá Páral všech jazykových možností a formálních postupů, kterými upoutal v dřívějších knihách.

Román Milenci a vrazi sleduje životní příběhy a osudy zaměstnanců ústeckého chemického závodu Kotex v 60. letech minulého století. Autor sám toto prostředí velmi dobře zná ze své dlouholeté praxe coby chemický inženýr.

Hlavní část děje se odehrává v domě č.p. 2000, jehož domovníkem je starý Teo, jenž však v příběhu plní funkci jen jakéhosi nezaujatého pozorovatele a do děje téměř nezasahuje.

Hlavní téma románu je věčný a nesmiřitelný boj mezi chudými (kteří jsou nazýváni také jako červení a jejich osudy líčí kapitoly s názvem Dobyvatelé) a bohatými (nebo také jinak modrými, kterým patří kapitoly nazvané Obležení).

Nenasycení, lační a dobyvační červení se snaží vybojovat si pro sebe důstojné podmínky k žití, kterými může být například vlastní byt pro manžele Tušlovy, kteří čekají dítě, nebo dostupnost tekoucí vody. Na druhé straně modří, zastoupeni rodinou Gráfů sídlící v 1. patře, už jsou doslova opotřebovaní a apatičtí k životu, neboť už všeho dosáhli, už nemají, za čím by se hnali, a přesto nenalezli uspokojení ani štěstí.

Na příběhu inženýra Borka Trojana, který se postupně vypracovává až na pozici ředitele závodu, je pak znázorněno, jak se červení nakonec mění v modré a po nich přicházejí noví červení (noví nájemníci domu č. 2000), kterým zas nevyhovují ti červení nahoře v čele s Borkem.

Život je vlastně v Páralově podání věčný a uzavřený koloběh, ve kterém hraje hlavní roli sexuální touha a touha vlastnit. Tento opakující se stereotyp ještě umocňuje autorův vypravěčský styl, kdy záměrně přesně opakuje určité pasáže života postav, jako by tento osud byl nevyhnutelný, a zanechává pocit úzkosti z prázdnoty uplývajících dnů a lidských životů.

Páral ve své knize, stejně jako spousta dalších českých autorů té doby, tíhne k experimentování po formální stránce, takže vyprávění navíc ještě prokládá životopisnými pasážemi jednotlivých postav, útržky jejich snů a citacemi zpráv ze světa, což činí ze začátku, než se člověk zorientuje, děj trochu nepřehledným.

Román Milenci a vrazi byl v roce 2004 zfilmován (režie Viktor Polesný).

— 1 —

Hlavní postavy

Borek Trojan, mladý, ambiciózní inženýr; Jana Rybářová, jeho žena

Evžen Gráf, Gráf = hrabě, chová se noblesně, má vzdělání, moc, nesnižuje se k agresivitě, své zájmy hájí elegantní intrikou; Zita Gráfová, jeho neurotická žena; Roman, jejich syn

Madda, Alex a Julda Serafinovi, serafin = anděl

Stručný děj

Milenci a vrazi jsou satiricky laděným společenským románem. Příběh se odehrává v Ústí nad Labem. Má podtitul - Magazín ukájení před rokem 2000. Páral v "modrých" a "červených" představil zástupce dvou rozdílných společenských tříd. "Modří", o kterých se dozvídáme z kapitol s názvem Obležení, jsou společensky dobře postavení, zajištění a majetní. "Červení", které autor popisuje v kapitolách s názvem Dobyvatelé, jsou chudí, ale draví, expanzivní a dobyvační. Páral se netají s názorem, že každý "červený" postupně "modrá" a přichází k druhé společenské třídě. Celý vzorek společnosti vtěsnal autor do domu č.p. 2000.

Román má množství postav, z nichž centrální je inženýr chemie Borek Trojan. Pracuje v chemickém závodě Kotex. Z obyčejného laboranta, kdy se jeho život skládá z osmihodinové pracovní doby a přespání v montércimře, se postupně vypracuje na lepší postavení - "modrá". "Modré" představuje ředitel Kotexu Evžen Gráf se svojí ženou Zitou a synem Romanem, kteří bydlí také v domě č.p. 2000, v nejlepším bytě v 1. patře (berou ostatním bytům vodu).

"Červené" představují další obyvatelé domu, kteří žijí ve svobodárnách nad Gráfovými. Manželé Jolana a Bogan Tušlovi čekají dítě, a proto také žádají o lepší bydlení. Jsou schopni pro to udělat vše, dokonce i naschvály řediteli Gráfovi.

"Červené" zastupuje dále Madda Serafinová a její bratr Alex, kteří spolu spí. To se nelíbí jejich nábožensky založenému bratru Juldovi. Naléhavě žádá Gráfovi, aby se o osmnáctiletou Maddu postarali a nechali ji u sebe bydlet. Madda nestoudně využívá jejich pohostinství. Zvláště se to projeví, když se do Maddy zamiluje šestnáctiletý Roman Gráf, který kvůli penězům pro ní rozprodává věci z domácnosti. Madda tak rozvrací Gráfovu rodinu. Ředitelova žena Zita se dokonce zamiluje do inženýra Borka Trojana. Maddu brzy dětinský Roman omrzí a zamiluje se do jiného muže z montércimry. Když však zničí téměř celý Gráfův byt, Zita ji vyžene. Romana trápí, že o něj Madda nemá zájem. Ta mu nalhává, že stýkat se s ním jí zakazuje Julda, a tak se Roman rozhodne Juldu zabít. Při modlitbě vrazí Juldovi nůž do zad a je pak odsouzen k několika letům vězení.

Mezitím se Zita tajně schází s Borkem Trojanem, který se do ní také zamiluje. Stárnoucí ředitel Gráf dělá, že nevidí jejich tajné schůzky v chatě u řeky. Zita v mladším Borkovi vidí chlapce, o kterého se může starat, zvláště když jí Roman utíká za Maddou a když později končí ve vězení. Romanův odchod do vězení velmi naruší lásku Zity a Borka, ale tragický konec způsobí nová laborantka Jana Rybářová, která se nastěhuje místo Juldy. Jeví velký zájem o Borka a ten jí ho opětuje. Borek se tedy rozejde se Zitou. Ta se kvůli tomu oběsí.

Jana začíná chodit s Borkem. Bydlí s Maddou, zatímco Borek s Alexem. Alex se seznámí s Dášou Zíbrtovou, lékařkou z Kotexu. Udělá si z ní milenku a později domácího otroka. Bije ji a rozverně jí říká "Evropo". Borek se žení s Janou, čekají dítě a hledají lepší byt. Narodí se jim dcera Yveta. Po několika letech naruší manželství Borkova nevěra s devatenáctiletou Niky. Jana vyhodí Borka z bytu, ale nakonec se k sobě vrátí. V závodě se rozehrávají zajímavé šachy. Borek postupuje na místo ředitele Gráfa. Kupuje říční plachetnici, k ní chatu u řeky. Borek je však vystaven týmž útokům, jaké dříve podnikali "červení" na Gráfa. Časový stres způsobí, že mají málo času pro svou dceru Yvetu. Ta se na podnikovém plese seznámí s mladým inženýrem Dominikem Neumanem, zatímco její otec Borek Trojan, ředitel Kotexu, tančí se svou sekretářkou Broňou Berkovou.

Broňa svádí Borka hlavně v práci. Pak se spolu scházejí v chatě u řeky, o čemž Jana ale ví. Borek jako ředitel Kotexu dosáhne velkých úspěchů. On, ale i jeho žena jsou z práce velice vyčerpaní. Janě už ani nevadí manželova nevěra, přesto přemlouvá Borka, aby už na chatu k řece nejezdil. On však stráví nejprve několik dní s Broňou v Praze a později se s ní odstěhuje k řece. Skotačení s mladou Broňou plnou elánu Borka ale vyčerpává docela.

Yveta se se svými unavenými rodiči nudí, přesto jich lituje. Rozchází se s Dominikem, který na ni nemá čas pro svou práci, a seznamuje se s mladým montérem Limonem, který už po ní dlouho toužil. Když její otec opustí rodinu, uspořádá Yveta večírek pro celý dům, aby se s mamkou necítily samy. "Kdopak by se Kafky bál! - vykřikoval opile Dominik (který však vůbec opilý nebyl, zato systematicky a tvrdě najížděl na Janu Trojanovou) a společnost přijala s jásotem jeho návrh hrát "nějaký hezký společenský hry", napřed pro zahřátí slavnou Albeeho "Hupky hupky na hostitelku" a Dominik žertovně povalil hostitelku Janu na pohovku, Evropa Zíbrtová ječela smíchy a šla podržet Janě hlavu, Stěpa však stále nepouštěl Janiny nohy, Alex trochu zapálil ubrus a jedním z posledních modrých ptačích talířků se konečně strefil do rozhoupaného lustru, v rohu sténala Yveta pod Limonem a do tmy pokoje zalehl ještě z kuchyně Břeťův hlas: "Všecko vysyp, tady mají uherák!", přerušený cinkotem skla, jak si Valtr otvíral zamčený příborník, a pak už bylo slyšet všecko možné, jenže už nikdo nic neposlouchal. ... Pokračování příště."

Borek už se k rodině nevrátí. Umírá na selhání srdce v důsledku celkového vyčerpání.

V románě jsou začleněny také kapitoly "Kdo je kdo", novinové a filozofické texty. Je zde zřejmá návaznost na Stendhalův román Červený a černý. Román nese také mytologické prvky, čímž se autor obrací k Bibli. Děj je spjat s domem se symbolickým popisným číslem 2000. Dům s jeho obyvateli a jejich příběhy alegorizuje svět a společnost. Hned v úvodu knihy stojí, že ten, kdo ho kdysi postavil, v něm sídlí dosud. Má čitelné jméno, a to Teo (čili Bůh). Ačkoli je označen za správce a je "vybaven i k přímým zásahům do venkovních dějů", lidem se nezjevuje.

K biblické parabole se autor vrací až v okamžiku, když už dotvořil obraz života jako zmechanizovaného, omezeného na ukájení potřeb. V jedné ze závěrečných kapitol románu, nazvané Kristus v domě č.p. 2000, nechává k postavám promlouvat Teova syna Išu. Parabolický příběh o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista spisovatel dovypráví. Iša, představující mesiáše, je z domu vyhnán a přibodnut ke vstupním dveřím ("Iša se asi tři hodiny svíjel v agónii, až se slovy 'dokonáno jest' zemřel před našima očima."). K Išově příběhu je ještě připojen odkaz k symbolickému obrazu vzkříšení ("V neděli dopoledne pak přiběhla Madda Serafinová, Išova zbožňovatelka, … a fanaticky tvrdila, že prý Iša vstal z hrobu a mluvil s ní.").

— 2 —

Co je červené

muž, maso, krev, dobyvatelé, mládí, hlad, džungle, vnitrozemí, ghetto, erekce, znásilnění, sadismus, řeka, poušť, motor, východ a jih, zvědavost, ráno, oheň, stav vzruchu (buňky biologické nebo elektronické), barbarství, tajfun, revoluce, chleba, vlk, podhradí, naftové zřídlo, válka, přetlak, sůl, technologie, kulomet, býti dlužen, jaro a léto, strž, touha po svobodě, tráva, násilí, domorodec, agrese, gotika, svěžest, sopka, jazz, intuice, vůle, fanatismus, nenávist, čerň, urážka, vztek, sex, touha, začátek

Co je modré

žena, duch, slovo, obležení, věk, sytost, park, pobřeží, přístav, postkoitální zklidnění, onanie, masochismus, jezero, velehora, stabilizátor, západ a sever, moudrost, odpoledne, led, stav klidu (buňky biologické nebo elektronické), kultura, bezvětří, demokracie, zmrzlina, pes, palác, benzínová pumpa, mír, podtlak, cukr, umění, dálkově řízený elektronický protiraketový systém, peníze na kontě, podzim a zima, hřeben, svoboda, zahradní květiny, rozumové přesvědčování, kolonista, podrobení se, rokoko, únava, sediment, Mozart, ratio, znalost, moudrost, láska, běloba, anekdota, klid, erotika, lhostejnost, literatura, konec

A velkomožný Gráf se konečně sklonil před vůlí lidu. ”Máte hned přijít k soudruhu řediteli –” ozval se tenký dívčí hlásek v telefonu a Bogan třímal sluchátko ještě poté, kdy dívka už zavěsila, jak maršálskou hůl, slunce zlatilo formuláře a blankety na stole a elektrickou kalkulačku, mé vítězné zbraně, a pokrylo zlatem Boganova ramena a hruď. Slavkovské slunce vítězství –

”A nedej se obalamutit –” šeptala Jolana zbledlá vzrušením.

”Rozdrtím ho,” řekl Bogan prostě a vyšel do šera chodby Bílého domu, zvolna kráčel mezi světlými obdélníky skleněných výplní čtyřiceti kancelářských dveří, siluety za sklem jako by strnuly do aleje soch vedoucí k Triumfálnímu oblouku. BYT–PRO–TUŠLA–

”Máte chvilku počkat,” řekla v předpokoji dívka v bílém plášti a Bogan se beze slova důstojně posadil do křesla pro návštěvy. Čekám naposled.

Chvilka se protahovala minutu po minutě a horko v předpokoji zřetelně sílilo. Starý gráfovský trik – nechat stranu napřed změknout podušením ve vlastní šťávě... Nicméně Bogan zneklidněn a jeho myslí bleskově probíhal sled jednotlivých operací: Zkreslení měsíční produkce – oba výbory, prokuratura a banka, ti by tady už mohli být. Cenové neplechy – lidová kontrola, ministerstvo a Sdružení, ti si dají na čas. Skládají kajak – to nic. Malování bytu a služební cesty – taky slabé. Šest ztracených dárkových balíčků od dědy Mráze ... dost trapas. To se raději ani nemělo ...

Z chvilky bylo posléze šestačtyřicet minut, když se Boganovi otevřely dveře ředitelny. Gráf neodpověděl na Boganův pozdrav a nenabídl mu ani židli – však dívat se na tebe shora odpovídá mé pozici síly ...

”Už toho bylo dost,” řekl podnikový ředitel Gráf po nekonečné době, během níž si pokojně dočetl krajský deník Průboj, zapálil sigaretu a telefonicky si objednal tři lístky na ”Labutí jezero” do lóže v prvním pořadí (typické gráfovské špílce, ale leckdo jim naletí. Já už ne –), náhle otevřel zásuvku, štítivě z ní vyňal můj ocelový šíp a hodil mi jej k nohám na zem. ”Vracím vám vaši hračku. A teď.”

”A teď.”

”Zítra v deset přijde první komise na to vaše udání, myslím, že prokuratura.

Na středu se ohlásila revize ze Státní banky a na čtvrtek městský výbor. Po neděli jich přijde značně víc – sám víte nejlépe, koho jste pozval.”

”Ale teď –”

”Vezmete si je všecky na starost. Vysvětlete jim to, jak chcete. To je už vaše věc.”

”Moje?”

”Teď už vaše,” ušklíbl se ředitel a zvolna pravítkem posunul po stole trojici klíčů spojených drátkem o decimetr blíž k Tušlovi. ”Jako tenhle byt. Dvoupokojový ve Všebořicích, balkón, ústřední topení, teplá voda, plyn. Dekret na něj vám zatím nedám. Nastěhujete se tam svémocně. Stěhovací výlohy nehradím.”

”... svémocně? ...”

”A tedy nezákonně a protiprávně. Abyste byl vystěhovatelný. Pro případ, že byste při práci s těmi komisemi selhal. Dekret dostaneme až a jen v případě plného zdaru.”

”Ale jaká záruka...”

”Logika věci. Přemýšlejte chvilku.” A ředitel se začetl do stránek okresního týdeníku Sever.

”Pochopte mě, soudruhu řediteli, že vám chci věřit. Ale ...”

”Nic jiného vám také nezbývá. Leda pořádání schůzí na schodech. Po eventuální příští vás dám vystěhovat pro soustavné rušení socialistického spolužití do bývalé fary. Nemusím jistě připomínat, že i v bývalé dívčí svobodárně bydlíte nyní nezákonně a protiprávně. Jste vystěhovatelný už teď.”

”A ten druhý z nás dvou zase žalovatelný. Jestliže všem těm komisím potvrdím –”

”Jste zdatný úředník.” zívl ředitel, ”ale politicky naprosto...no, řekněme třeba dětinský. Náš malý lukostřelec. Co těm unaveným lidem chcete potvrzovat? Stejně jako my vědí, že děláme totéž, co snad všechny podniky v okrese, kraji a státě. Komise sem přijdou už s tímto názorem. Naše složky je přirozeně podpoří – myslíte, že kvůli vašemu bytu se někdo nechá připravit o prémie? Nakonec se to, jako už tolikrát, zvrhne ve štvanici na udavače. Bude odhalen. Můj mladý právník vám už teď slibuje...rozbít ústa. Že je vzpěrač, víte.”

”Ale třeba se tady nejedná o udavače –”

”Proč tedy pošpinil svůj závod. Svůj kolektiv.”

”Jednal dle zákona. V zájmu strany lidu. A spravedlnosti.”

”Existuje důkaz, že jednal z nízké a podlé pohnutky: z osobní msty.”

”Zač on se chtěl pomstít?”

”Morální ubožák...za to, že jsem mu snížil hodnocení o třiaosmdesát korun. A jeho ženě krátil prémie o dvacetikorunu.”

”Ale vždyť jste mi přece nesnížil....Ani Jolaně...”

”Ale snížil. I Jolaně.”

”Tak jste to musel udělat dnes – jinak bych se to asi dověděl. A není to nízká a podlá pohnutka, když ředitel trestá zaměstnance za oprávněnou kritiku?”

”Jenže on ten ředitel to provedl před tím udavačstvím. Vyznáte se trochu v kalendáři?” A ředitel přisunul pravítkem k zrudlému zaměstnanci dva vyplněné formuláře, jedno snížení a jedno krácení, datované už skoro před měsícem...

”To jste vyrobil dnes! Antidatoval!”

”Litera scripta manet, což teprve litera pressa – aneb o razítku se nediskutuje.”

”Tohle je tedy opravdu nízké...ale pozor: Připusťme tedy datum, ale současně musíme připustit, že tyhle dva papíry ležely měsíc ve vašem stole. A tedy má nízká pohnutka se nekoná. Já o tom prostě nevěděl – copak jsem mohl vniknout do vašeho stolu?”

”Přirozeně, a nejen do mého. Jak jinak byste nahromadil tolik tajných informací – ve vašem služebním stole jich přece mnoho není. A jak by také tak bystrému udavači, který pronikl do tolika důvěrných materiálů, mohlo uniknout snížení jeho vlastního platu? To děvče za dveřmi vás tady dvakrát zastihlo samotného.”

”Tak vy mě chcete obvinit, že jsem se vloupal do vašeho stolu...”

”Žertovné je, že se do něj vloupáte během tří minut znovu.”

”Já že se teď vloupám...”

”Přirozeně. Jak jinak hodláte převzít tyto klíče –” a ředitel je pravítkem posunul po stole o další decimetr k zbledlému zaměstnanci – ”k vašemu svémocnému, protiprávnímu a nezákonnému nastěhování? Chtěl byste je dostat s hudbou na celozávodní schůzi? Ber, můj ubohý malý lučištníku, nebo je za tři minuty zamknu do trezoru. A komise vyřídí místo tebe náš ostřílený kozák Frank Secký. Ty teď půjdeš bydlet do fary a těch třiaosmdesát korun ti odejmu pro poučení.”

”Vezmu si je,” usmál se Bogan Tušl hořce, ”je to stejně všecko šaškárna. Já se teď jako vloupám do vašeho stolu, vy mi tajně snižujete plat a já za to musím pro vás svědčit ...”

”Této rozpornosti jevů se říká dialektika. Toť její rub. Její líc zas září tobě: pokusem o zradu získáš byt, kteréhos loajalitou nedosáhl.”

”Beru,” řekl Tušl a natáhl ruku po klíčích, ty však náhlým mávnutím ředitelova pravítka ujely po stole půl metru z dosahu.

”Jsou zde ještě dva háčky,” řekl ředitel vlídně.

”Ještě i tohle má háček, i to svémocné nezákonné protiprávní –”

”Dva háčky. Vzal bys to ovšem i s pětašedesáti háčky. Leč jsou jen dva. Za prvé: pokoj v druhém patře uvolněný tvým vystěhováním musí zůstat prázdný. Z principiálního důvodu: ve svém domě násilí trpět nebudu.”

”Ale já slíbil Alexovi a Trojanovi ...”

”To si rozdiskutuješ – říká se to tak, ne? – už jen s vlastním svědomím, můj malý demagogu. Tak co. Jsi schopen to zařídit?”

”Půjde to těžko ... Zařídím to.”

”Jen zamknout v našem domě nestačí. Nějak technicky...”

”Zařídím to. A druhý háček?”

”Přijdeš mi zasklít rozbité okno. Dnes přesně o půl šesté.”

”Přijdu. Ještě něco?”

”Snad by se teď hodilo poděkovat.”

”Děkuji. Srdečně vám děkuji. Opravdu. Moc vám děkuji.”

”Když budeš sekat latinu...Za dva roky půjde Abrt do důchodu. Rád bych si už teď začal vychovávat nového ekonomického náměstka...Jsi zdatný úředník, a když budeš ještě chápavý...”

”Soudruhu řediteli...pane doktore...Budete se mnou naprosto spokojen. Já...”

”Budeš sekat latinu?”

”Budu!”

”Zkusme si to. Řekni: gratias ago.”

”Grá-grácjáságo.”

”Au, děláš z toho maďarštinu. Zkus teď sekat francouzštinu, to bude ještě zábavnější. Abych nezapomněl – vystuduješ si teď po večerech techniku, co je to pro tebe šest let, a noční studium ti bude prospěšnější než házet mi do okna potkany. Za to mi řekni: merci mille fois!”

”Mersimilfoa.”

”To znamená – cela vent dire – tisíckrát děkuji. C'est ça, parfaitement...Ne, to se už nepokoušej opakovat. Tvou nosovku bych asi nesnesl. Jdi!”

”Přesně v půl šesté u vás zvoním s tabulí skla pod paží!” zvolal Bogan a vojácky rázně vstal.

”Naturellement,” usmál se pan doktor Evžen Gráf a ze dveří ještě jednou Bogana vrátil: ”Tušl – nechal jste tu svůj šíp –”

A s ocelovým šípem skrytým v nohavici kulhal Bogan Tušl šerem chodby Bílého domu (noha neohebná jak po těžkém zranění) al v duši jásal, MÁME BYT, svůj byt docela jen pro sebe a pro naše maličké, co už brzo přijde, budeme mít každý svůj pokoj, po obědě na balkóně koňak. Budeme se scházet v jídelně a zas se rozejdeme. U okna čekám s cigaretou, zda dnes přijde má milenka a už klepe, s mou ženou v mém bytě, máme byt, máme byt, máme byt, BYT – PRO – TUŠLA...už je!! Mám byt...a za dva roky budu náměstek, život je nádherný, zázraky se dějí, mám byt – a světlé obdélníky skleněných výplní čtyřiceti kancelářských dveří se vyklenuly do vrchlíku nebe a hvězdičky nasedaly na tu novou galaxii a s dětským jásotem sjížděly Boganovi do klína.

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):