(26) Zvuk svobody
Střely vypálené z brokovnice se paprskovitě rozprskly v rozptylu jednoho palce na yard přímočaré dráhy. Blesk ozářil okna a Ryan sebou škubl, když hned nato uslyšel hrom - pak si uvědomil, že zvuk následoval příliš rychle, než aby to mohlo být zahřmění. Střela minula jeho hlavu o tři stopy, a dříve než pochopil, co kolem něho proletělo, blonďákova hlava se zvrátila a vybuchla v oblaku červeně, pak jeho tělo padalo dozadu, až narazilo na nohu u stolu. Černovlasý terorista stál v rohu a díval se z okna. Otočil se a viděl, jak jeho kamarád padá, aniž by věděl jak a proč. Vteřinu horečně pátral po příčině, pak se mu na hrudi objevil rudý kotouč ve velikosti gramofonové desky na 45 otáček za minutu a byl odhozen na zeď. Mrňous svazoval Cathy ruce a trochu příliš se na to soustřeďoval. Nevěděl, co znamenala první rána. Pochopil to až u druhé - příliš pozdě.
Princ na něho skočil, ramenem ho srazil a sám padl na podlahu. Jack přeskočil kávový stolek a prudce nakopl mrňouse do hlavy. Praštil ho, ale ztratil rovnováhu a padl dozadu. Mrňous jako by na okamžik zkameněl, pak se vzpamatoval a skočil k jídelnímu stolu, kde ležela jeho zbraň. Ryan se mu zavěsil na nohy. Princ už byl zpátky. Mrňous mu uštědřil silnou ránu a snažil se odkopnout Ryana - ale přestal, když se objevilo horké ústí brokovnice.
„Zůstaneš tady, mizero, nebo ti ustřelím hlavu.“
Cathy už vyprostila ruce z provazů a první rozvazovala Jacka. Jack přešel k blonďákovi. Tělo se stále křečovitě svíjelo. Krev ještě stříkala z příšerné hmoty, která byla přeď třiceti vteřinami lidským obličejem. Jack mu vzal z rukou samopal uzi a rezervní zásobník. Princ udělal totéž, ale tělo černovlasého muže už bylo klidné.
„Robby,“ řekl Jack a prohlížel si polohu pojistky na zbrani. „Musíme se odtud rychle ztratit.“
„Jsem pro, Jacku, ale kam?“ Jackson seznámil mrňousovu hlavu s podlahou. Teroristovy oči se zastavily na brokovnici značky Remington. „Očekávám, že ví něco užitečného. Jak ses chtěl dostat pryč, hochu?“
„Ne.“ Nic víc Cooley v tomto okamžiku ze sebe nedostal. Uvědomil si, že se koneckonců na tuto úlohu ani trochu nehodí.
„Kudy?“ zeptal se Jackson. V jeho hlase zazněl ostrý, hněvivý tón. „Poslyš, chlapče. Tam ta dáma, ta, kterou jsi nazval negryní - to je moje žena. Viděl jsem, jak jsi ji uhodil. Už mám tedy jeden důvod, abych tě zabil, chápeš?“ Robby se nebezpečně usmál a přejel brokovnicí po mrňousově rozkroku. „Ale já tě nezabiju. Udělám něco mnohem horšího - udělám z tebe holku, ty stvůro.“ Robby strčil ústí zbraně do teroristova zipu. „Mysli rychle, chlapče.“
Jack poslouchal v úžasu svého přítele. Robby nikdy takhle nemluvil. Znělo to však přesvědčivě. Jack věřil tomu, že by to udělal.
Také Cooley tomu uvěřil: „Lodě... lodě u útesu.“
„To není moc chytré. Rozluč se s nimi, chlapče.“ Úhel směřování brokovnice se nepatrně změnil.
„Lodě! Dvě lodě u úpatí útesu. Jsou tam žebříky -“
„Kolik mužů je střeží?“ zeptal se Jack.
„Jeden, a to je všechno.“
Robby vzhlédl. „Jacku?“
„Lidičky, navrhuju, abychom se těch lodí zmocnili. Bitva se k nám zvenku blíží.“ Jack běžel ke skříni a každému přinesl kabát. Pro Robbyho vybral svou starou námořnickou bundu, kterou Cathy tak nenáviděla. „Obleč si to, ta bílá košile sakramentsky svítí.“
„Tady.“ Robby předal Jackovi automat. „Mám krabici nábojů pro brokovnici.“ Přendával je z kalhot do kapes bundy a pak si zavěsil přes rameno zbývající samopal uzi. „Ponecháme tady přátele, Jacku,“ dodal tiše.
Ani Ryanovi se to nelíbilo. „Vím, ale jestli ho dostanou, zvítězí, a tohle není vhodné místo pro ženy a děti!“
„Dobrá, ty jsi námořník,“ přikývl Robby.
„Musíme odtud pryč. Mám nápad. Něco si omrknu. Robe, vezmi si na starost mrňouse. Princi, vy se ujměte žen.“ Jack sáhl dolů a uchopil za hrdlo Dennise Cooleye. „Jestli se nás pokusíš podfouknout, tak je z tebe mrtvola. Robby, žádné cavyky s ním, prostě ho zlikviduj.“
„To je jasan.“ Jackson ustoupil od teroristy. „Pomalu vpřed, kreaturo.“
Jack je vedl rozbitými dveř…
