36
ÚTERÝ, 11.11 DOPOLEDNE
MADRID, ŠPANĚLSKO
Aby se skupina Striker dostala z Gobelínového sálu do Trůnního sálu, musela projít dlouhou, avšak úzkou halou, minout široké schodiště a proniknout Síní halapartníků. Cesta to byla dlouhá asi sedmdesát metrů a skupina musela tuto vzdálenost překonat rychle, než hluk exploze zazené Amadoriho do úkrytu.
Pro sedm vojáků a Aideen tato akce znamenala porušení dvousetleté americké tradice. Spojené státy sice již dříve potají asistovaly při pokusech o atentát na takové lidi, jako je Fidel Castro či Saddám Husajn, nebo podobné atentáty podporovaly, vlastní armádě však cizího vůdčího představitele jako cíl atentátu určily ve svých dějinách pouze jednou; stalo se to 15. dubna roku 1986, kdy z Anglie vzlétly americké vojenské letouny, aby bombardovaly hlavní štáb libyjského despoty Muammara Kaddáfího. Nálet byl odvetou za teroristický útok na diskotéku v Západním Berlíně, hojně navštěvovanou americkými vojáky. Kaddáfí přežil a USA přišly o jednu F-111 a dva letce. Za tento americký nálet byli v Libanonu zavražděni tři rukojmí.
Plukovník August si byl vědom toho, jak je na tuto akci sám a sám. Ve Vietnamu měl pro takové případy „padre“, Otec Uxbridge, své vlastní pojmenování; pokoušel se ulehčit myslím vojáků tím, že pro náměty všech svých kázání používal akronyma ve vojenském stylu. Podobným eticky rozporným akcím říkal MEZE, Morální Ekvilibristika v Záležitostech Etiky; měl tím na mysli to, že po takové akci se člověku všelijak přehazuje a přemílá v hlavě tolik úvah, že se jimi může obírat věčně a už nikdy nic nepodnikne, protože nikdy nemůže dospět k uspokojivému rozumovému řešení. Rada duchovního zněla, že člověk má dělat prostě to, co považuje za správné. August nesnášel lidi, kteří rádi nahánějí strach - zvlášť takové, kteří posílají do vězení a zabíjejí ty, kdo s nimi nesouhlasí. A tuto akci považoval za správnou. Ironií bylo, že když budou mít úspěch, zásluhy za tento skutek se připíší španělským vlastencům věrným králi, jejichž totožnost se z bezpečnostních důvodů bude udržovat v tajnosti. Jestliže se akce nepodaří, bude se o skupině Striker mluvit jako o „lumpenagentech“, najatých Ramírezovým klanem, aby pomstili smrt jeho šéfa.
Když se dveře vězeňské kobky rozletěly na kusy, skupina se ocitla za tím, co po explozi zbylo z tři sta let starého nástěnného koberce. Dolní část tapiserie výbuch utrhl, horní část se ještě třepetala; to už se skupina hnala dovnitř. Její rozkazy zněly protivníky podle možnosti pouze vyřadit z boje, a byla připravena čelit první vlně vojáků, kteří přijdou zjišťovat, co to bylo za výbuch. Členové skupiny měli přes své lyžařské kukly ochranné brýle a na ústech polomasky; ty je ochrání před ochlorbenzylidenmalononitrilem z granátů, které měli vojíni DeVonneová a Scott. Tento rychle působící dráždivý plyn vyvolává pálení očí a dávení. V uzavřených prostorách, jako jsou zdejší palácové komnaty, učiní protivníka neschopným boje až na pět minut. Většina lidí nedokáže jeho působení odolávat déle než jen pár vteřin, a snaží se co nejrychleji dostat na čerstvý vzduch. Během přískoků budou DeVonneová a Scott granáty podle potřeby střídavě házet.
První skupinu španělských vojáků pohltil ohromný, kouli vaty podobný žlutočerný mrak; vojáci klesli tam, kde je zastihl, někteří mezi dveřmi, několik z nich již uvnitř. Američané předpokládali, že španělé nebudou z hustého mraku slepě střílet, proto neohroženě prošli dveřmi a postupovali dál podél jižní stěny. Dveře do Síně halapartníků měli na téže straně, přímo před sebou.
Směrem k nim se hnali další vojáci, zbraně namířené před sebe; Scottův partner, vojín Pupshaw, se přikrčil a vypálil do výše kolen. Dva padli, zbytek uháněl ke dveřím ostatních komnat, aby se kryl. Scott poslal za rozutíkávajícími se vojáky granát; kutálel se po podlaze a po třech vteřinách byla hala plná dýmu. August a vojín Honda se vrhli přískokem vpřed, následováni vojínkou DeVonneovou a desátníkem Prementinem.
Skupina byla vpůli cesty …
