2
PONDĚLÍ, 12.12 ODPOLEDNE
WASHINGTON, D.C.
Když ti dva pětačtyřicetiletí muži pracovali v hlavním stanu Operačního centra na vojenské letecké základně Andrews v Marylandu nebo na základně zásahové skupiny Striker v akademii FBI v Quantiku ve Virginii, byl generál Michael Bernard Rodgers zástupcem ředitele Operačního centra a plukovník Brett Van Buren August velitelem zásahové skupiny Operačního centra.
Zde, v malé sečuanské restauraci Ma Ma Buddha ve washingtonské čínské čtvrti, však přestali být nadřízeným a podřízeným. Byli to blízcí přátelé, oba se narodili v nemocnici svatého Františka v Hartfordu ve státě Connecticut, potkali se ve školce a společně sdíleli vášeň pro letecké modelářství; pět let hráli baseball v týmu žákovské ligy Thurston's Apparel Store - a oba proháněli po hřišti i mimo ně „královnu“ oběhů domů Laurette DelGuerciovou; a čtyři roky hráli na trubku v Housatonic Valley Marching Bandu. Oba sloužili ve Vietnamu, každý u jiného druhu zbraně - Rodgers v amerických speciálních jednotkách, August u letecké výzvědné služby -, a během následujících dvaceti let se scházeli, byť nikterak často. Rodgers měl za sebou dvě nasazení v jihovýchodní Asii a potom byl převelen do Fort Braggu v Severní Karolíně, aby pomáhal plukovníkovi „Pruďasu Charliemu“ Beckwithovi při dohledu nad výcvikem 1. detašované zvláštní operační jednotky americké armády Delta Force. Tam zůstal až do vypuknutí valky v Perském zálivu, kde velel motorizované brigádě; věnoval se tomu s vervou hodnou samotného Pattona, takovou, že už neměl daleko do Bagdádu, zatímco jeho podpůrné síly byly ještě v jižním Iráku. Jeho úsilí mu vyneslo povýšení - a místo za kancelářským stolem v Operačním centru.
August absolvoval během dvou let sedmaosmdesát špionážních letů s F-4 nad severním Vietnamem, než ho poblíž Hue sestřelili. Rok strávil v zajateckém táboře, pak uprchl a dostal se na jih. V Německu se zotavovalz vyčerpání a následků drsného zacházení, potom se do Vietnamu vrátil. Zorganizoval špionážní síť, která pátrala po dalších amerických válečných zajatcích, a po stažení amerických sil se tam tajně zdržoval ještě rok. Na žádost Pentagonu strávil další tři roky na Filipínách, kde pomáhal prezidentovi Ferdinandu Marcosovi v boji s malajskými muslimskými secesionisty. Samotný Marcos i jeho represivní politika se mu znechutili, Marcos však měl podporu vlády Spojených států, takže August na Filipínách zůstal. Po pádu Marcosova režimu sháněl nějaké oddechové zaměstnání v kanceláři, takže začal pracovat jako styčný důstojník mezi americkým vojenským letectvem a NASA; podílel se na koncipování bezpečnostních opatření pro činnost špionážních družic a později byl jako odborník na boj proti terorismu převelen na Velitelství zvláštních operací. Když v Rusku zahynul velitel skupiny Striker W. Charles Squires, Rodgers se na Augusta okamžitě obrátil s nabídkou, aby nastoupil na Squiresovo místo. August nabídku přijal a oba tak hladce znovu navázali své staré blízké přátelství.
Do restaurace Ma Ma Buddha se odebrali poté, co strávili celé dopoledne diskusí o návrhu na založení nového oddělení - zásahové skupiny s mezinárodní působností, zřízené při Operačním centru. S nápadem založit tuto mezinárodní skupinu přišli Rodgers a Paul Hood. Na rozdíl od elitní jednotky Striker, operující s krytím, by tato nová zásahová skupina fungovala jako malý útvar, provádějící „černé operace“, a skládala by se z amerických velitelů a zahraničních agentů v terénu, lidí jako Faláh Šibli z izraelské průzkumné jednotky Sajeret Ha'Druzim, který v údolí Bikáa pomohl skupině Striker zachránit Oblastní mobilní operační centrum a jeho posádku. Zásahová skupina dostane za úkol provádět tajné operace v oblastech, kde bude hrozit vypuknutí mezinárodního konfliktu. Po většinu času, co schůzka trvala, generál Rodgers mlčel, jednání však pozorně sledoval. Zúčastnili se ho i vedoucí zpravodajců Bob Herbert a jeho kolegové - velitel námořní výzvědné služby Donald Breen, velitel výzvědné s…
