43
ÚTERÝ, 12.12 ODPOLEDNE
MADRID, ŠPANĚLSKO
Všechny americké elitní ozbrojené síly se řídí zásadou nic po sobě nezanechávat; v některých případech, kdy je stupeň utajení akce označen červeně - což znamená, že se nikdo nesmí dozvědět, že tam ty síly vůbec byly -, se sbírají i prázdné nábojnice. V případě přepadové akce označené zeleně, jako byla tato, bylo nutné pouze navždy utajit totožnost účastníků.
Plukovník August si byl vědom, že se Aideen Marleyová od skupiny odtrhla. Nedostala k tomu rozkaz, ale její iniciativu jí nemohl vytýkat; situace byla taková, že i kdyby se jí nepodařilo generála Amadoriho dostat, akce by se považovala za částečně úspěšnou. Skupině Striker se připočte k dobru, že se jí podařilo vykouřit generála z jeho doupěte, dřív než stačil uskutečnit svůj záměr. Boj s požárem donutí městskou policii i ostatní činitele, aby vnikli do paláce. Tam najdou zajatce a dozvědí se, že tam byli násilně zavlečeni. Amadori by stále ještě mohl převzít moc, ale již ne tak snadno. Poté, co by zprávy o jeho ohavných skutcích proskočily na veřejnost, by určitě jen stěží získával v Evropě podporu.
A přesto -
Plukovník August neměl rád dílčí úspěchy. Aideen se vydala za Amadorim do jižního křídla paláce; kdyby se skupině Striker podařilo na dostatečně dlouhou dobu zabránit tomu, aby Aideen měla v patách vojáky, a kdyby se Amadori kvůli svému zranění zabýval v mysli spíš útěkem než dalším zabezpečením své osoby, mohlo by se jí podařit dokončit úkol, který na sebe vzali. V tom případě by stale ještě mohli Španělsko ušetřit měsíců násilných střetů a nelítostných čistek, k nimž určitě dojde, pokud Amadori přežije.
Skupinu Striker dělilo od blížících se španělských vojáků přibližně sto metrů; Amadoriho vojáci sice měli plynové masky, avšak hustý žlutý dým z granátů jim přece jen bránil v postupu, dokázali překonat pouze několik metrů za minutu. Skupina se zatím mohla stahovat ustáleným tempem.
Dokonce pomohla několika zajatcům dostat se skrz řídnoucí mrak plynu ze Síně halapartníků ven.
Nyní se blížila k širokému schodišti, za nímž byly schody vedoucí do vězeňské kobky. Na východní straně se nacházela chodba, po níž šli Amadori a Aideen. August se přitočil k desátníku Prementineovi a přikázal mu, aby určil, kdo bude krýt jejich ústup; stačí jeden ze skupiny. Prementine potom povede ostatní ven z paláce.
„Pane, jeden to nezvládne! Já bych chtěl zůstat taky!“ žadonil Prementine.
„Zamítnuto,“ odtušil August. „To by už byli tři.“
„Prosím?“
„Já tu zůstanu taky.“
„Pane -“
„Splňte rozkaz, desátníku!“
„Ano, pane!“ řekl Prementine a zasalutoval.
Vyzval vojína Pupshawa, aby s Augustem zůstal on; hřmotný vojín na to reagoval nadšeným zasalutováním a ohlásil se svému veliteli. Dostal rozkaz zaujmout postavení uvnitř chodby, jakmile se dostanou ke schodišti. August si vezme na starost křížovou palbu od severní strany schodiště. Kdyby na některého z nich někdo zaútočil zezadu, ten druhý ho bude moci krýt.
Vojíni Scott a DeVonneová jim nechali zbývající plynové granáty. Měli už jen tři. August počítal s tím, že dva granáty, společně s krycí palbou, jim umožní účinně se bránit pět minut, třetí, poslední, pak poskytne dvě minuty na jejich vlastní ústup. Tento časový rozvrh byl napjatý, dal se však dodržet. August jen doufal, že Aideen svou zraněnou kořist dostihne, vykoná, co je třeba, a dostane se v pořádku ven.
Desátník Prementine popřál Pupshawovi a Augustovi hodně štěstí; August mu poděkoval a Prementine i ostatní mlčky odešli.
Plukovník pak Pupshawovi sdělil, že od chvíle, kdy se opět střetnou se španělskými vojáky, musí svá postavení udržet přesně pět minut. Na Augustovo znamení pak budou následovat ostatní „dolů do té díry“; Pupshaw půjde první.
Oba zalehli na břicho a připravili se na odražení útoku. Budou střílet nízko, ne výš než na kolena. Pupshaw si přichystal granát; až se Španělé objeví, pošle jej po zemi proti nim. August zvedl paži.
Za dvacet vteřin se v řídnoucím žlutém mraku ukázal první španělský v…
