KAPITOLA 18
Starou, šestipatrovou budovu původně postavili coby ledárnu. Po většinu dvacátého století sloužila jako skladiště, jehož někdejší ohromné prostory před několika desetiletími rozdělili na změť klecí a temných cel, které si na sebe vydělávaly jako skladové prostory k pronajmutí. V nedávné době budovu koupilo konsorcium právníků, kteří se chystali namastit si kapsu tím, že ji přebudují na luxusní kondominium s výhledy na město z vnějších pokojů a s vnitřními mezipatry otevřenými do přepychového středového atria. Architekt se nechal inspirovat losangeleskou Bradbury Building, v níž se s oblibou točí interiéry filmů a televizních seriálů: holé cihly, umné kování, kovová vnitřní schodiště a klece výtahů, desítky kanceláří, řady dveří s tabulemi z mléčného skla. Developeři zahájili přestavbu: celou budovu oplotili, středovou část nechali otevřenou jako atrium, v horních patrech přidali hrubé podesty, vybudovali nákladné stropní světlíky, strhli některé zdi, v jiných prorazili okna. Jenže trh s luxusními byty se nasytil, stavební projekty se obrátily jiným směrem, právníkům vyschly finanční zdroje a bývalé skladiště tu teď stálo opuštěné. Jedinou společnost mu dělala asi desítka dalších prázdných cihlových budov kolem. Právníci, kteří ani na okamžik neztráceli optimismus, zanechali část stavebního materiálu přímo na oploceném staveništi, aby se znovu dalo začít s prací, jen co konsorcium sežene nové prostředky.
Kurtzovi se o tom místě zmínil Doc, noční hlídač a prodejce zbraní z Lackawanny. Asi před rokem, kdy byly naděje na příliv nových investic a pokračování v práci vyšší, tady na staveništi dokonce sám nějakou dobu hlídal. Kurtzovi se líbilo, co se o budově doslechl: do horních dvou pater a do výtahu už byl znovu zaveden elektrický proud, zatímco spodní patra zůstávala temným, neosvětleným bludištěm úzkých chodeb a kovových klecí oddělených zdmi od středového atria. Dvakrát třikrát do týdne to sem jezdila obhlédnout soukromá bezpečnostní služba, v podstatě ale jen proto, aby se ujistila, že nikdo nenarušil oplocení a všechny visací zámky i řetězy jsou na svých místech.
Kurtz se prostříhal plotem na tom nejhůře přístupném místě – vzadu za budovou, kde pozemek ohraničovaly železniční koleje – a visací zámek na zadních dveřích si otevřel pomocí pětimístné číselné kombinace od Doca. Okno ve dveřích bylo příhodně rozbito už před Kurtzovým příchodem, takže mu stačilo jen se vyklonit ven, zacvaknout zámek a zamíchat čísla.
Od samého začátku se mu tam líbilo. Budova sice nebyla vytápěná – což bude znamenat problém, jakmile do Buffala dorazí zima v plné parádě –, z některých kohoutků v šestém patře však tekla voda. A dosud fungoval jeden ze tří služebních výtahů, třebaže ho Kurtz ani jednou nepoužil. Výtah vydával zvuk, který mu připomínal řev Godzilly ve starých japonských filmech. Jedno široké schodiště, prosvětlené tlustými skleněnými panely, vedlo z hlavní chodby, další schodiště, bez oken, bylo vzadu a ještě tu byla dvě rezavějící požární schodiště zvenku. V horních dvou patrech sice prorazili několik oken, zatím do nich ale nezasadili sklo.
Spodní tři patra byla neosvětlená a zanesená všemožným bordelem, s výjimkou rozlehlého atria, které bylo rovněž zanesené všemožným bordelem, ale mělo prosklený strop. Atrium skýtalo ústupovou cestu – pokud byl tedy člověk dost smělý na to, aby důvěřoval lešení, které se táhlo až nahoru ke stropnímu oknu. Konsorciu došly peníze právě ve chvíli, kdy přestavba dospěla do fáze pískování vnitřních cihlových zdí.
Dnešního rána se Kurtz cestou podél zrezavělých kolejí trochu klepal ve studeném dešti. Proklouzl dírou v plotě a upravil všechno tak, aby nebylo vidět, že jsou dráty přestřižené, potom si otevřel zadní vchod, překontroloval nástrahy, které zanechal v hlavní chodbě, a vyběhl po schodišti pět pater vzhůru.
Zřídil si hnízdečko v pátém patře. Byla to malá místnost a bez oken – všechny skladovací prostory se nacházely mezi vnější chodbou a stěnou atria –, Kurtz si ale dro…
