70
STŘEDA, 7.35 HOD., DMZ
„Majore Lee,“ řekl Donald tiše. „Jak to, že nejsem vůbec překvapený?“
„Já jsem.“ Lee přitlačil nůž silněji na kůži pod Donaldovou bradou. „Myslel jsem si, že se už dávno budu starat o své záležitosti, a místo toho teď tady musím být s vámi.“
„A vašimi záležitostmi je zabíjet nevinné lidi a začít válku.“
„Nic takového, jako nevinný člověk, neexistuje “
„Mýlíte se. Moje žena byla nevinná.“
Donald pomalu zvedl ruku. Lee ještě nůž přitlačil, ale Donald se zvedáním paže pokračoval.
„Vaše žena a vy, pane velvyslanče, jste ulehčovali život těm, kdo opustili svou vlast. Jste stejně zkorumpovaní, jako všichni ostatní, je načase, abyste se připojil -“
Donald jednal tak rychle, že Lee neměl vůbec čas ani zareagovat. Donald, s hlavičkou své dýmky v levé ruce, stočil troubel a zachytil s ní nůž shora a odsunul ho vlevo. Hlavička dýmky směřovala k Leemu a Donald ji pohybem vpřed přitiskl žhavým tabákem na pravé oko svého protivníka. Lee zařval a upustil nůž, který Donald rychle zvedl.
„Ne!“ zakřičel Lee, zatímco se otočil a běžel do modravé ranní mlhy.
Donald běžel za ním, v ruce stále držel nůž.
Lee směřoval do oblasti, o které se vědělo, že v ní mají Severokorejci tunely. Napadlo ho, zda ho major od jižní strany základny neodvádí schválně. Nebylo to místo, kde plánoval použití plynu?
Nepravděpodobné, pomyslel si. Lee měl na sobě svou uniformu ROK. Běžel na sever, téměř určitě chtěl nějakým způsobem vypustit plyn: kdyby ho zahlédli, přičetli by to na vrub jihu. Donald na chvíli zauvažoval, zda by neměl zburcovat Schneidera, ale co by teď mohl generál dělat? Určitě by za ním neběžel na sever.
Ne. Donald věděl, že je jediný, kdo to může udělat. Jeho dech se změnil v bolestné sípáni, zatímco napůl běžel a napůl klopýtal za zmenšující se postavou majora. Lee vzdálenost mezi nimi neustále zvětšoval, teď byla nejméně dvě sta metrů, a zamířil na východ. Jak noc ustupovala modravému ránu, Donald Leeho ztrácel, ale alespoň viděl, kam jeho protivník směřuje.
A pak se Lee ztratil.
Donald zpomalil, aby popadl dech. Leeho pohltila země a Donald si uvědomil, že musel spadnout do jednoho z tunelů. Rozhlédl se po oblasti s křovím, která měla asi dvacet metrů napříč. Rychle k ní zamířil, v duchu počítal kroky. Postupoval tak rychle, jak mu to jeho plíce a nohy dovolovaly.
Jen několik minut poté, co se Lee ztratil, dorazil Donald ke vchodu do tunelu. Na nic nečekal, došlo mu, že kdyby měl Lee zbraň, použil by ji už předtím. Zavřel nůž, uložil ho do kapsy a spustil se na kolena. Donald uchopil konopné lano a spustil se do průlezu, přičemž, jak se snažil dostat dolů, několikrát narazil zády do hlinité stěny. Na dno sestoupil téměř vyčerpaný a naslouchal. Někde před ním se ozývaly zvuky lezení. Zapálil zápalku a uviděl tunel, okamžitě věděl, kam Lee lezl.
Jestli se mu něco stane, chtěl, aby Schneider věděl, kde je. Otočil se, zapálil konopné lano a pak si lehl na břicho. Průchod se zaplnil hustým kouřem. Plazil se tunelem a doufal, že generál zahlédne kouř a plameny. Doufal také, že se dostane na druhou stranu dříve, než se udusí... A až tam bude, že nalezne Leeho ještě předtím, než se mu podaří uskutečnit jeho šílený nápad.
