33
ÚTERÝ, 22.20 HOD., KOSONG, SEVERNÍ KOREA
Štíhlé, moderní čtyřsedadlové letadlo Lake LA-4200 Buccaneer, cestující průměrnou rychlostí 190 km za hodinu, letělo nízko nad mořem a směřovalo k pobřeží Severní Koreje. Jeho nahoře umístěné motory Lycoming 0-360-A1A hřměly a kvílely, zatímco se pilot snažil letoun vyrovnávat v turbulencích, které byly tak blízko nad hladinou běžné - byli právě pod hranicí tří set metrů a rychle klesali - pilot nechtěl havarovat. Zvláště ne s těma dvěma na palubě. Kapesníkem si utřel zpocené čelo a snažil se nemyslet na to, co by s ním udělali, kdyby musel přistát osmdesát kilometrů od pobřeží.
Přes sedm a půl metru dlouhé letadlo sestupovalo pod hranicí sto padesáti metrů rychleji, než by mělo, bylo přitahováno spodním tahem, přesto ale klesalo pomaleji, než si pilot přál. Byla teď vidět temná linie pobřeží a pilot věděl, že nebude mít čas na druhý pokus: jeho pasažéři potřebovali být na břehu před půl devátou a on je nesměl zklamat. Ani o vteřinu.
Zrovna tak nechtěl, aby mu jeho drahý přítel Han Song přiděloval další neoficiální lety. Synové, kteří chtěli navštívit otce, nebo dokonce špioni z jihu, vyšlo to na stejno. Kamarád tvrdil, že tihle dva jsou podnikatelé, ale neřekl, že jejich podnikáním jsou vraždy.
Břicho letounu ve tvaru člunu dosedlo s lehkým bouchnutím na hladinu. Po obou stranách prudce vystříkla voda, zatímco on rychle brzdil; chtěl oba muže vysadit a otočit letadlo, ještě než si ho všimnou zvědaví rybáři nebo policie.
Uvolnil západku a otevřel poklop. Odkryla se celá kabina. Zpod sedadla vytáhl člun a spustil ho přes okraj na vodu, zatímco muži vzadu vstávali ze sedadel. Pilot natáhl ruku, aby pomohl prvnímu muži do člunu. Vrah uchopil pilota za zápěstí a podíval se na jeho svítící letecké hodinky.
„Dokázali jsme to!“ řekl pilot.
„Byl jsi dobrý,“ odpověděl zabiják, zatímco se jeho společník kolem něho protáhl a sestoupil do člunu. Muž sáhl do kapsy svého převlečníku a podal pilotovi svazek bankovek. „Tak, jak jsme se s tvým agentem domluvili.“
„Ano, děkuji vám.“
Pak muž sáhl do kapsy a vytáhl zakrvavenou dýku, kterou podržel před jeho obličejem. Srdce pilota bušilo tak prudce, že byl přesvědčený, že to je ono, a nikoliv motor, co způsobuje otřásání letadla. Zabiják se zasmál, trhnul paží stranou a odhodil nůž do moře; pilot si oddechl tak prudce, že ztratil rovnováhu a zhroutil se na sedadlo.
„Dobrou noc,“ prohlásil zabiják a otočil se, aby se přidal ke svému příteli ve člunu.
Trvalo několik minut, než se pilot natolik uklidnil, aby mohl odplout dál na moře. V té době už oba cestující pohltila tma.
Muže navádělo k pobřeží blikající světlo, které držel voják na pláži. Byl odliv a v několika minutách byli u břehu, jeden z nich vypustil člun, zatímco druhý sebral kufry a šel ke dvěma džípům, které parkovaly ve stínu pod útesem.
„Plukovník Oko?“ zeptal se nově příchozí.
„Plukovník Sun,“ uklonil se druhý. „Jste tady brzy.“
„Náš pilot se nás chtěl co nejdříve zbavit.“ Sun se podíval směrem k ozbrojenému vojákovi, který stál vedle džípů. „Máte uniformy, doklady a - balíček?“
„Jsou ve voze. Chcete si to překontrolovat?“
Sun se zasmál a položil kufry do písku. „Major Lee vám věří.“ Jeho smích ještě nabyl na síle. „A koneckonců, máme společný cíl, chceme zůstat nepřáteli.“
„K tomu nepotřebujete válku.“
„Vy nejste politik, plukovníku. Vám nemusí nikdo připomínat, co je v naší krvi. Chcete si překontrolovat peníze?“
Oko zavrtěl hlavou a kývnul na svého pomocníka, aby převzal kufr. „Mám-li být upřímný, plukovníku, i kdybychom nedostali zpátky úplatky, které jsme zaplatili, ty výdaje by za to stály.“
Plukovník Sun se opět uklonil. Oko vlezl do vozu, aniž by se ohlédl po mužích, kteří vyrazili po nezpevněné silnici k horám.
Pomocník plukovníka Suna, četař Kong Sang Chul, přistoupil blíže, zatímco pozoroval, jak odjíždějí. „A přitom se tvrdí, že sever a jih se neumí nikdy na ničem domluvit.“
O deset minut později, oblečeni v uniformách severokorejského plukov…
