6
Vermillion River,
Lafayette, Louisiana
Michaels seděl na zádi šestimetrového hliníkového člunu, ruku držel na ovládací páce malého elektrického motoru. Kolem něj plynula pomalá voda slepého ramene řeky, motor si sotva dokázal poradit s protiproudem a pomalu se sunul kupředu. Člun měl kdysi tmavozelenou barvu, ale déšť a sluneční paprsky ho vybělily na barvu mnohem světlejší, až skoro bílou. Bylo tu hrozné horko, kolem čtyřiceti stupňů i na vodě, a vlhkost vzduchu se od vod zátoky příliš nelišila. Na obou březích stály obrovské převislé duby, z nichž dolů visely závoje plavuní připomínající potrhané oživlé varhany. Metrový aligátor se polovinou těla vynořil na hladinu, znovu klesl a rozvířil temné vody těsně vedle houpající se zářící žárovky, kterou někdo hodil do řeky výše po proudu.
Michaels zatáhl za gumovou rukojeť startéru přídavného motoru Mercury. Startovací lano bylo z nylonu a bývalo bílé, ale nasáklo olejem a mastnotou natolik, že bylo takřka černé. Motor o síle patnácti koní naskočil, brblal a předl. Michaels vypnul motor elektrický, zapojil mercuryho a otočil klíčkem. Kolem něj se rozprostřel zápach benzinu a maziva.
Loďka vyrazila proti pomalému proudu. Alex zamířil k východnímu břehu, aby se vyhnul zpola potopené lodi, která plula k němu. Nebo to byl krokodýl?
Na břehu se na jednom kameni slunila kajmanka dravá. Blížící se loďka ji znervóznila a želva sklouzla z kamene a zmizela v temné vodě.
Michaels se usmál. Jay si s tímhle scénářem dokonale vyhrál. Skoro jak doopravdy.
Na východním břehu před ním stála napodobenina počítačového systému střediska HAARP, připomínala bar kdesi v divočině, obyčejný pajzl. Stavba byla dřevěná, natřená na bílo a měla šikmou a vlnitou kovovou střechu; venkovní zdi zdobily kovové reklamní tabule různých druhů piva a nealkoholických nápojů; nátěr z nich se odlupoval a bledl: Falstaff, Jax, Royal Crown Cola, Dr Pepper. Od boční stěny zchátralé budovy se k hladině svažovala hora rezavějících plechovek. Michaels si všiml, že prázdné plechovky mají v horní části vyražené dvě trojúhelníkové dírky - od otvíráku, jemuž Michaelsův otec přezdíval klíč od kostela, jenž se používal dlouho před vynálezem moderních otvíráků.
Zamířil s loďkou ke břehu.
Virtuální realita se nevyvíjela směrem, jaký jí v počátcích předpovídali počítačoví odborníci. S využitím výkonu a vstupních zařízení mohla představovat prakticky cokoli - záleželo na člověku, který scénář navrhoval. Konstrukty byly pochopitelně vymyšlené, ale tak, aby si k nim lidé mohli vytvořit citový vztah. Normální lidi nebavilo mačkat knoflíky nebo klikat na ikony navzdory jejich přitažlivosti. Chtěli se spíše pohybovat v prostředí, kde se mohli chovat jako lidé. Místo bušení do klávesnic se tak mohli procházet po horské pěšině, projet se na koni po Divokém západě nebo - jako Michaels - jet na malé loďce temnou a ospalou zátokou. Pro pohyb ve VR neexistovala žádná omezení, s výjimkou představivosti. Mohli jste si koupit běžně dostupný software a nechat si ho upravit od někoho, kdo se v takových věcech vyznal, nebo si to udělat sami. Michaels stál v čele Net Force, takže musel mít alespoň minimální znalosti v tomto oboru, což i měl, ale bylo mnohem snazší říct Jayi Gridleymu nebo někomu z ostatních zaměstnanců, aby mu to vyrobili. Tihle hoši se zaměřovali na detaily a vedli si velmi dobře.
Dalo se dostat na různá místa, setkávat se s různými lidmi a pronikat do počítačových systémů a to, co se dělalo, nemuselo mít vůbec žádnou spojitost s tím, co na stejném místě viděli či dělali jiní lidé. Šlo o individuální úpravy, pokud jste se nerozhodli pro standardní scénář či nepřistoupili na tradiční skutečnost. Hodně lidí to tak dělalo, vybralo si jedno nastavení, aby dosáhlo společných zážitků, ale Michaels měl raději své či Jayovy práce. Když to jde, tak proč to nezkusit, že?
Loďka narazila do podpěr malého přístavu a Michaels vypnul přídavný motor a vyskočil na naolejovaná prkna. Přivázal loď a vyrazil k baru. Odtud už viděl i…
