3
Seattle, Washington
Patrick Morrison seděl ve svém voze Dodge Caravan a jel na trajektu ze Seattlu na Bainbridge Island. Šlo o první etapu cesty, která ho po trajektu zavede dále na sever, na další trajekt, pak znovu krátká jízda autem a skončí v Port Townsendu. To malebné městečko na malém poloostrově, kde se úžina Juana de Fuky stáčí na jih do Puget Sound, leželo pouze čtyřicet mil vzdušnou cestou od centra Seattlu, ale autem a lodí sem cesta trvala dvě hodiny, když jste měli štěstí a trajekty na sebe navazovaly.
Morrison měl v Port Townsendu dům na kopci. Touto dobou bude Shannon, s níž se před čtyřmi měsíci oženil, asi ještě spát. Bylo jí pětadvacet, byla překrásná, manželka jako z pohádky, o polovinu mladší než on. Shannon byla jeho druhou ženou, první manželství se mu rozpadlo po téměř dvaceti letech. Marian byla též velmi pohledná, když ji poznal, dokonce inteligentní, což vždy považoval za její hlavní přitažlivý rys. Ale přestala o sebe dbát, ztloustla a zlenivěla, a nakonec se ukázalo, že byla až příliš inteligentní - hlavně co do výřečnosti. Inteligentní ženy měl rád, ale uvědomoval si, že spíš z odstupu. Na příliš malou vzdálenost byly jako oheň, člověk se od nich mohl snadno popálit. Marian proti němu několikrát takový žár vyslala a znala všechna místa, kde ho takový zásah bude bolet nejvíc.
Shannon oproti tomu zdaleka nepatřila mezi nejbystřejší stvoření. Sice nebyla úplně hloupá, měla asi průměrnou inteligenci: domnívala se, že on je génius, když je vědec a tak. Ve skutečnosti mu unikl statut génia o nepatrný počet IQ_bodů, ale byl si jist, že Shannon mu to do tváře nikdy nevmete. Ani se od ní nedala čekat ta jedovatá otázka, proč ještě nemá nobelovku, když je tak inteligentní?
Shannon navíc uměla svýma rukama a tělem takové věci, o nichž si Morrison mohl za devatenáct let manželství s Marian nechat jen zdát. Měla šikovnou pusu - ale v úplně jiném směru...
Trochu poposedl, náhle ho zahřálo pomyšlení, až bude doma a v posteli se Shannon. Klid, borče, říkal si. Je to ještě daleko.
Velký trajekt důrazně zahoukal na plachetnici, která se k nim přiblížila. Plachetní lodi měly obvykle přednost před motorovými plavidly, ale trajekt převážející desítky aut a stovky pasažérů musel převážit nad devítimetrovou plachetničkou, která se mu připletla do cesty. Jeden námořník a bývalý pilot, kterého Morrison znal, vždy říkal: „Když s letadlem narazíš do hory, nestihneš jí za to vynadat.“ Nikdo neměl slitování s výletním jachtařem, který by se připletl před trajekt - nebo do něj narazil, což se taky čas od času stávalo.
Morrison otevřel dveře dodge a vystoupil. Vůz už byl šest let starý, ale byl to dodge, takže mu vydrží ještě léta, když se o něj bude dobře starat. Nechtěl si ho ale nechávat tak dlouho. Zanedlouho si bude moci dovolit nové auto. Celý nový vozový park, když bude chtít, k tomu i loď, na níž ta auta bude převážet, námořnictvo, které ho bude doprovázet, jen chtít. Při té myšlence se usmál.
Vzduch přinášel vůni soli a řas, a ačkoli bylo časně ráno a foukal vítr, bylo už teplo a zdálo se, že teplota dnes vystoupí hodně vysoko.
Překračoval tvrdé gumové mřížky k zábradlí - parkoval vpředu na otevřené palubě před nadstavbovou částí, kde seděli všichni pěší cestující. Kolem létali rackové. Nádherné ráno.
Taky aby ne. Zkouška proběhla tak dobře, že tomu nechtěl ani věřit. Čína po tom skočila, incident zahalila do oficiálního ticha většího než v hrobě, takže v médiích se neobjevila ani noticka, dokonce ani v Číně. Možná hlavně tam ne.
Morrison měl však své zdroje a brzy se o tom dozvěděl. Zkouška potvrdila pokusy se zvířaty ještě lépe, než očekával. Výsledek zapadal do rozmezí mezi „chronickým“ a „akutním“. Na bojišti s pohybujícími se vojáky by to nejspíš nefungovalo, ale na trvale obydleném místě zcela jistě ano. Věděl, že to tak bude. Upřímně řečeno byl si téměř jist. Zkoušky v terénu jsou na rozdíl od laboratorních vždy zahaleny pochybnostmi. S tím se nedá nic dělat. Stačí pár nezdarů, a úzkost n…
