23
Neděle, 12. června
Beaverton, Oregon
Tyrone stál u automatu na kolu v hotelu a zasunul do otvoru svou kreditní kartu. Na displeji se zobrazil jeho zůstatek a on stiskl knoflík, za což byl odměněn plastikovou lahví koly. Hluk, který způsobila, se v té tiché noci zdál příšerně hlasitý.
Ještě se nevzpamatoval. Jakmile se vše trochu uklidnilo, jeho otec odjel na Aljašku, aby pomohl sebrat člověka, který nejspíš mohl za to, co se stalo během bumerangového turnaje. Tyrone, Nadine a jeho maminka byli v hotelu míle daleko od parku a všechno šílenství už pominulo, ale on na ně nedokázal zapomenout. Měl pocit, že je to nějaká noční můra. Dostal v ten okamžik chuť zabíjet lidi, a kdyby měl u sebe zbraň - nůž, pistoli nebo jen hůl - jistě by někoho i zabil. A nejhorší bylo, že by ho to ještě velmi potěšilo.
Popíjel kolu. Když se zajímal jen o počítače, měl jednodušší život. Seděl doma napojen na síť a prožíval svůj život ve VR. Jakmile zjistil existenci děvčat a bumerangů, všechno se výrazně zkomplikovalo. Kdo neriskuje, nevyhraje - ale ani nemůže prohrát. Jenže jen pomyšlení, že by se vrátil tam, kde byl předtím, že by znovu byl počítačovým maniakem s mozoly na zadku, to ho nelákalo. Přerušený přenos dat, řekl by Jimmy-Joe.
Turnaj byl po tom příšerném zmatku přerušen. Ani nestihl hodit svůj pokus. S ohledem na všechny ostatní problémy by výhra nebo prohra v soutěži neznamenala vůbec nic, ale i tak ho zajímalo, jak by si asi vedl.
„Ahoj, Ty.“
Otočil se a zahlédl Nadine. „Ahoj,“ pozdravil ji.
„Nemůžeš spát?“
„Ne.“
„Já taky ne.“
Pár vteřin stáli potichu. „Chceš kolu?“
„Jenom se napiju od tebe, jestli ti to nevadí.“
„Jo, klidně.“ Podal jí láhev a díval se, jak pije.
Pak mu láhev vrátila. „Myslíš, že je to pravda?“ zeptala se. „Že by to někdo udělal schválně?“
„Můj táta si myslí, že jo, a on se v takových věcech vyzná, takže asi jo, asi je to možný.“
„Ale proč? Proč by někdo něco takového dělal? Vybrat si lidi a nechat je zešílet? Aby si nakonec začali ubližovat?“
Tyrone zavrtěl hlavou. „To nevím. Žádný rozumný důvod mě nenapadá.“
„Nelíbilo se mí, jak jsem se přitom cítila,“ řekla. „Měla jsem takový vztek. Chtěla jsem někomu ublížit. Na nikom mi ani trošku nezáleželo. Dívala jsem se na zprávy v televizi. Ukazovali nějakou katolickou školu. Pár jeptišek tam zmlátilo vrátného úplně na kaši. Jak se dá něco takového udělat? Jak to, že pak jeptišky takhle vyvádějí? To je vážně o strach.“
Viděl, že má co dělat, aby se nerozbrečela, tak byla rozrušená. „Jo, taky mi to tak připadá. Ale je to v pořádku. Táta toho chlápka dostane. Bude to v pořádku.“
„Myslíš?“
„Jo. Myslím.''
Nepatrně se usmála a Tyrone se také cítil o něco lépe. Znovu se napil koly. Doufal, že jeho táta to tomu chlápkovi pořádně natře.
Pondělí, 13. června
Gakona, Aljaška
Howardem neustále cloumal vztek. Policisté se s ním měli setkat na letišti, jenže jeho let odstartoval ze Seattlu o hodinu později, takže na něj nepočkali. Hrozné nerad chodil pozdě, ale nemohl to ovlivnit. Oficiálně si ani nemohl stěžovat; Net Force neměla na této operaci žádnou legální účast, ačkoli se postarala o zatykač a policie odveze Morrisona do velitelství Net Force v Quantiku. A jako velitel ozbrojené části Net Force neměl Howard v terénu vůbec co dělat, generálové se do takových akcí nemají pouštět, ale štvalo ho, že je takhle mimo hlavní dění. Šlo jen o profesionální laskavost - on by na ně počkal.
Howard si vypůjčil auto a kašlal na omezenou rychlost ve snaze dohnat zpoždění, ale už dorazil až do Gakony, a na policisty nikde nenarazil. Nevěřil, že by je mohl předjet, takže už určitě dorazili do areálu projektu HAARP. Možná už Morrisona sbalili a vracejí se zpět. No, kdyby ho minuli cestou zpět, určitě by si jich všiml, moc velký provoz nebyl. Za poslední hodinu cesty viděl jen pár aut a náklaďáků, za poslední čtvrthodinu nikoho. Aby ne, byly skoro dvě hodiny ráno, jel uprostřed hustých lesů na severozápadě, to není totéž jako pobřežní dálnice v Los Angeles.
T…
