15
Dodavatelé
Clark vystoupil z letadla United v San Diegu a na cestu na nedalekou námořní základnu si najal auto. Jízda netrvala nijak dlouho. Jak už to bývá, při pohledu na tyčící se šedomodré trupy cítil bolestnou nostalgii. Kdysi býval součástí téhle party, a ačkoliv byl tehdy mladý a hloupý, vzpomínal na tu dobu s láskou jako na časy, kdy bylo všechno jednodušší.
Americká loď Ranger bylo rušné místo. Clark zaparkoval automobil na vzdáleném konci plochy, kterou používali povolanci z posádky, a šel k přístavní hrázi, vyhýbaje se nákladním autům, jeřábům a ostatním pojízdným zařízením, přijíždějícím a vyjíždějícím za svými četnými úkoly. Letadlová loď se chystala k odplutí v příštích osmi hodinách a tisíce jejích námořníků nakládaly všemožné zásoby. Letová paluba byla prázdná až na jedinou stíhačku F4 Phantom, která už neměla motory a používala se k výcviku nových členů posádky letové paluby. Letecká skupina téhle mateřské lodi byla rozptýlena po různých námořních základnách a vzletí, až letadlová loď vypluje. Tak byli piloti skupiny ušetřeni všeho spěchu a rozruchu, obvyklého při odplouvání letadlové lodi. Kromě jednoho.
Clark vykročil k úseku pro důstojníky, střeženému desátníkem námořní pěchoty, který měl jeho jméno zapsané v seznamu oficiálních návštěvníků, připevněném svorkou na podložce. Desátník řádek na svém seznamu odškrtl a zvedl telefon, aby zavolal, jak mu nařizovaly instrukce. Clark pokračoval dál po schůdcích, vstoupil na loď na úrovni paluby s hangáry a pak se rozhlížel, kudy se dostane až nahoru. Najít cestu na letadlové lodi není pro nezasvěceného nijak snadné, ale když člověk šel pořád nahoru, letovou palubu obvykle našel brzy. Tak to také udělal; zamířil k výtahu na horní palubu vpředu na pravoboku. Tam stál důstojník, jenž měl na límci barvy khaki stříbrný list komandéra, americké válečné námořnictvo. Na kapsičce košile byla ještě zlatá hvězdička, která označovala velitele na moři. Clark hledal velícího důstojníka eskadry středních bombardérů Grumman A-6E Intruder.
„Vy se jmenujete Jensen?“ zeptal se. Kvůli téhle schůzce přiletěl časně.
„Tak, pane. Roy Jensen. A vy jste pan Carlson?“
Clark se usmál. „Tak nějak.“ Pokynul důstojníkovi, aby šel za ním dopředu. Zde nebyl na letové palubě žádný provoz. Většina nakládání se odbývala vzadu. Kráčeli na příď přes černou palubu s protiskluzovým povlakem, jen málo odlišným od povrchu kterékoli venkovské silnice. Oba museli mluvit hlasitě, aby se slyšeli. Z přístavu doléhal silný hluk a k tomu vítr od moře o rychlosti patnácti uzlů. Oba hovořící muže vidělo plno lidí, ale při všem tom dění na letové palubě byla malá pravděpodobnost, že by si jich někdo všímal. A na letovou palubu se nedaly nasadit štěnice. Clark předal obálku a Jensen si přečetl obsah, než mu ji vrátil. To už byli skoro na přídi; stáli mezi dvěma katapultovacími dráhami.
„Tohle je doopravdy?“
„Tak. Poradíte si s tím?“
Jensen okamžik uvažoval a hleděl přitom upřeně na námořní základnu.
„Jistě. Kdo bude na zemi?“
„O tom vám nemám nic říkat - ale budu to já.“
„Víte, bojová skupina tam dolů jít nemá...“
„To už je jinak.“
„Co zbraně?“
„Zítra je naloží na Shastu. Budou natřeny modře a jsou lehké, na -“
„Vím. Před pár týdny jsem jednu takovou shodil u China Lake.“
„Váš velitel dostane rozkazy za tři dny. Nebude ale vědět, o co jde. Ani nikdo jiný. Na palubě budeme mít se zbraněmi ,technického zástupce'. Tuhle stránku operace si ohlídá on. Vaše kazety se záznamem svržení dostane on. Nikdo jiný je neuvidí. Bude mít s sebou svou vlastní soupravu, a ty kazety budou označené oranžovofialovou páskou, aby se nepomíchaly s něčím jiným. Máte někoho k obsluze elektroniky, komu můžete důvěřovat, že bude držet jazyk za zuby?“
„S těmihle rozkazy?“ zeptal se komandér Jensen. „Žádné strachy.“
„Fajn. ,Technický zástupce' bude mít podrobnosti, až se nalodí. Nejdřív se bude hlásit veliteli, ale pak bude chtít vás. Od té doby je to tajné. Velitel bude vědět, že jde o věc, která se má udržet v ti…
