25
Akta ODYSEA
Murray samozřejmě okamžitě poslal do Andrewsu agenta s vyšší funkcí; dorazil tam právě včas, aby viděl, jak ten malý tryskový letoun roluje na konec dráhy číslo jedna, levá. Agent se s pomocí svého průkazu dostal do kanceláře plukovníka, který velel 89. letecké přepravní skupině. Tak se agent dostal k letovému plánu letounu, který právě vzlétl. Plukovníkovým telefonem zavolal Murraye a pak plukovníka upozornil, že on, agent, tu nikdy nebyl, oficiálně se na nic nevyptával, a že se jedná o vyšetřování významného zločinu, a že jde o materiál s krycím názvem. Krycí název zněl ODYSEA.
Murray a Shaw se sešli minutu po zavolání. Shaw došel k názoru, že se může ujmout povinností úřadujícího ředitele. Zajisté to nebylo trvalé zařazení, ale až najde patřičného politického představitele, vrátí se k práci výkonného náměstka pro vyšetřování. Zčásti měl pocit, že to je špatné. Co by bylo špatného na tom, kdyby FBI řídil policista z povolání? Samozřejmě, byla to politika, ne policejní práce, a za víc než třicet let policejní práce přišel na to, že politika není jeho krevní skupina.
„Někoho tam musíme dostat,“ poznamenal Shaw. „Ale jak, proboha?“
„Proč by to nemohl být třeba právní přidělenec v Panamě?“ otázal se Murray. „Znám ho; solidní chlap.“
„Je pryč, dělá něco kolem DEA. Nebude zpátky dřív než za několik dní. Jeho zástupce na tohle nemá. Na to, aby to dělal sám, nemá dost zkušeností.“
„V Bogotě bychom mohli vzít Moralese - ale někdo by si toho mohl všimnout... Zase něco musíme dohánět, Bille, a tamten chlap tam letí rychlostí osm set kilometrů za hodinu... Co takhle Mark Bright? Třeba by mohl zabrat nějaký tryskáč od Letecké stráže.“
„Tak do toho!“
„Zvláštní agent Bright,“ řekl, když zvedl telefon.
„Marku, tady Dan Murray. Něco potřebuju. Pište si to, Marku.“ Murray hovořil dál. Za dvě minuty Bright zamumlal cosi mírně sprostého a vytáhl svůj telefonní seznam. První hovor šel na leteckou základnu v Eglinu, druhý do místní služebny Pobřežní stráže a třetí k němu domů. Nabeton nebude na večeři doma. Cestou ke dveřím Bright popadl pár věcí a jiným agentem se nechal odvézt na dvůr služebny Pobřežní stráže, kde už čekal vrtulník. Za minutu vzletí a zamířil na leteckou základnu v Eglinu.
Letectvo mělo jen tři F-15-E Strike Eagly, všechno prototypy verze velké dvoumotorové stíhačky; byly určeny pro útoky na pozemní cíle a v Eglinu byly kvůli technickým zkouškám, než Kongres rozhodne, zda se letoun začne vyrábět sériově. Vedle několika cvičných letounů, umístěných jinde, byla tohle jediná dvoumístná verze stíhacího letounu pro získání převahy ve vzduchu. Major, který s Brightem poletí, už stál vedle letounu, když Bright vystupoval z vrtulníku. Dva poddůstojníci pomohli agentovi do letecké kombinézy, popruhů padáku a záchranné vesty. Přílba seděla na opěradle zadního vystřelovacího sedadla. Za deset minut byl letoun připraven k rolování.
„O co jde?“ zeptal se pilot.
„Potřebuji být v Panamě co nejdřív, jak jen to půjde.“
„Páni, to teda jako budete chtít, abych letěl rychle?“ odpověděl major a pak se zasmál. „Pak není žádný spěch.“
„Cože, jak to?“
„Před třemi minutami vzlétl tanker. Necháme ho jít do deseti tisíc, než odstartujeme. Palivo nabereme tam nahoře a pustíme to na plné pecky. Z Panamy nám odstartuje naproti další tanker - tak budeme mít dost paliva, abychom dokázali přistát, pane. Tak můžeme letět celou cestu nadzvukovou rychlostí. Říkal jste, že pospícháte?“
„Mhm.“ Bright zápolil s přílbou, aby si ji upravil. Moc mu neseděla. V kokpitu bylo také dost teplo a klimatizace o sobě ještě nedala vědět. „Co když se ten druhý tanker neukáže?“
„Eagle dokáže moc krásně plachtit,“ ujistil ho major. „Nebudeme muset plavat nijak moc daleko.“
V Brightových uších zachrastilo rádiové hlášení. Major na ně odpověděl a pak promluvil ke svému cestujícímu. „Držte si klobouk, pane. Jdem na startovní čáru.“ Eagle roloval na konec ranveje, kde se na okamžik zastavil, než pilot pustil motory na plný, ječící a vibrují…
