KAPITOLA 66
Výslechová místnost číslo 1 na policejní stanici Lewisham Row byla holá, vybavená jen stolem a židlemi. Erika s Mossovou seděly naproti Mariette Hoffmanové a jejímu právníkovi. Mariette v jasném světle vypadala příšerně. Dlouhé tmavé vlasy měla rozcuchané, pleť bledou a vysušenou. Na rtu měla opar a na levém oku jí bledla modřina. Vznášel se nad ní nepříjemný zápach dezinfekčního prostředku a potu.
„Do záznamu uvádím, že je 18 hodin a 57 minut, 26. listopadu. Ve výslechové místnosti číslo 1 jsou přítomni detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, detektiv inspektor Kate Mossová, právní zástupce Donald Frobisher a Mariette Hoffmanová.“
Mariette se zavrtěla a podívala se do kamery umístěné v rohu místnosti.
„Můžu si zapálit?“ zeptala se.
„Ne, nemůžete,“ odpověděla Erika a otevřela složku.
„A můžu kouřit elektronickou…?“
„Ne, ani tu ne.“
„Tak co teda vlastně můžu?“
„Můžete potvrdit, že vaše skutečné jméno je Janice Elise Kirkhamová a že jste se narodila v Little Dunshire, nedaleko Cambridge, v roce 1963.“
Mariette zvedla vzdorovitě hlavu.
„Ale Janice Kirkhamová zemřela při požáru 29. listopadu 1988…“ Erika otevřela desky a vytáhla dva dokumenty. „Do záznamu uvádím, že podezřelé ukazuju položky 1886 a 1887. Jedná se o rodný list a úmrtní list Janice Kirkhamové. Mohla byste se na ně podívat, prosím?“
Mariette se předklonila a pohlédla na dokumenty před sebou. „Nikdy jsem o ní neslyšela, nikdy jsem se s ní nesetkala, neznám ji.“
Erika přikývla a vytáhla ze složky další dokument. „Do záznamu – ukazuju položku 1888. Je to váš rodný list?“
Mariette se na papír podívala. „Jo.“
„Narodila jste se jako Mariette Elise McArdleová 1. března 1963 a tři dny po narození, 4. března, jste zemřela?“
„Cože? Počkejte!“
„Právě jste potvrdila, že se jedná o váš rodný list,“ řekla Erika. „Tohle je originální dokument z matričního úřadu.“
„Ne, ne, to musí být nějaká chyba.“
Erika vytáhla padělaný rodný list a položila ho před Mariette.
„Takže, kdo jste?“
Mariette se naklonila k právníkovi, který mírně ucukl. Hovořili spolu tlumeným tónem.
„Jsem Janice, Janice Kirkhamová,“ přiznala.
„Dobře. Taky víme, že Max Kirkham je váš syn,“ pokračovala Erika. „Stejný Max Kirkham, který je, stejně jako Nina Hargreavesová, hledaný za vraždu vašeho exmanžela Thomase Hoffmana, Charlene Selbyové, Daniela de Souzy a muže, jehož tělo se našlo v odtokové stoce u dálnice M40. Jeho totožnost jistě brzy zjistíme…“
„A na co se teda ptáte?“ zeptala se Mariette.
„Proč jste nám lhala, když jsme s vámi v říjnu mluvili? Řekla jste, že o smrti svého exmanžela nic nevíte. Nepokusila jste se Maxe během let najít?“
Mariette zakroutila hlavou.
„NE. Nepokusila.“
„Proč?“
„Znásilnili mě. Nechtěla jsem mít dítě, který do mě bylo vnucený násilím. Znásilnil mě ďábel a já zplodila jeho dítě…“
Erika s Mossovou se na sebe podívaly.
Mariette se k nim naklonila blíž. „Omlouvám se. Neříkám to, co byste chtěly slyšet? Mohlo by se to stát vám oběma. Říká se, že mateřský instinkt překoná všechny překážky, ale není to pravda. Chtěla jsem se ho zbavit. Tak jsem se ho zřekla. To není zločin.“
Erika se předklonila, takže jejich obličeje byly jen několik centimetrů od sebe.
„Ale držení kokainu zločinem je, Janice. Zneužití dávek je taky zločin. Stejně tak jako ukrývání zločinců. Když se Max objevil, s velkou radostí jste si od něj vzala peníze, které ukradl.“
„Udělala jsem to proto, abych přežila,“ procedila Mariette skrz zuby a naklonila se přes stůl. „O tom vy nic nemůžete vědět!“
„Bože, tak dost těch keců!“ vyštěkla Mossová, která promluvila vůbec poprvé.
Ozvalo se zaklepání a McGorry otevřel dveře.
„Omlouvám se, šéfe, ale musím s vámi nutně mluvit,“ přerušil je.
„Výslech prozatím ukončen v 19.05,“ uvedla Erika. Ona i Mossová se zvedly.
„Můžu si dát cigáro?“ zeptala se Mariette.
„Ne,“ odpověděla Mossová a spolu s Erikou opustila výslechovou místnost.
Na chodbě jim McGorry nastínil, co zjistil komandér Marsh, když přijel domů.
„Je Marcie vážně zraně…
