Tyranie (Timothy Snyder)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

18
Když nastane, co bylo nemyslitelné, zachovej klid.

Moderní tyranie je cílená manipulace se strachem. Až dojde k teroristickému útoku, měj na paměti, že autoritáři podobných událostí využívají k utužení moci. Nenadálá pohroma, která vyžaduje zrušení brzd a protivah, rozpuštění opozičních stran, pozastavení svobody vyjadřování, práva na spravedlivý proces a tak dále, je starým trikem z hitlerovské učebnice. Nesedni na lep.

Požár Říšského sněmu vyznačuje moment, kdy se Hitlerova vláda – která se z valné části domohla moci demokratickými prostředky – změnila v hrůzně trvalý nacistický režim. Je to vzor cílené manipulace se strachem.

Dvacátého sedmého února 1933 přibližně v devět hodin večer vypukl požár v budově Říšského sněmu, sídle německého parlamentu. Kdo byl žhářem? Spolehlivě to nevíme a není to podstatné. Podstatné je, že tento spektakulární teroristický čin vedl k vyhlášení krizového stavu. Hitler oné noci s blaženým pohledem na šlehající plameny prohlásil: „Tenhle požár je jen začátek.“ Bez ohledu na to, zda požár vyvolali sami nacisté, v něm Hitler spatřoval politickou šanci: „Budeme nemilosrdní. Kdo se nám postaví do cesty, toho srazíme.“ Den nato zvláštní výnos pozastavil v Německu platnost základních občanských práv a umožnil policii provádět „preventivní zadržení“. Díky Hitlerovu tvrzení, že požár je dílem nepřátel Německa, získala NSDAP 5. března rozhodující vítězství v parlamentních volbách. Policie a nacistické milice začaly zadržovat členy levicových politických stran a svážet je do improvizovaných koncentračních táborů. Dvacátého třetího března nové osazenstvo sněmu schválilo „zmocňovací zákon“, který Hitlerovi umožnil vydávat zákony bez účasti parlamentu. Ve výjimečném stavu Německo setrvalo následujících dvanáct let, až do konce druhé světové války. Hitler využil teroristického činu – události, jejíž bezprostřední význam nebyl velký – k nastolení hrůzovlády, která pozabíjela miliony lidí a proměnila tvářnost světa.

I současní autoritáři využívají teroru a kreativitou za Hitlerem rozhodně nezaostávají. Vezměme si současný ruský režim, prezidentem Trumpem tolik obdivovaný. Nejenom že se Vladimir Putin dostal k moci díky incidentu, který nápadně připomíná požár Říšského sněmu – ale navíc využil série skutečných, pochybných i zcela zinscenovaných teroristických útoků k tomu, aby v Rusku připravil cestu k totální koncentraci moci a zaútočil na sousední demokratické země.

Když kolabující Boris Jelcin v srpnu 1999 jmenoval Putina předsedou vlády, nikdo ho neznal a stupeň jeho popularity se blížil nule. Během září došlo v ruských městech k sérii bombových útoků na obytné domy. Podle všeho je zinscenovali důstojníci ruské tajné policie: jejich vlastní kolegové je zatkli s jasnými důkazy o vině a také se stalo, že mluvčí ruského parlamentu oznámil jeden výbuch o několik dnů dříve, než k němu skutečně došlo. Putin ale vyhlásil odvetnou válku muslimskému obyvatelstvu v Čečensku a slíbil, že údajné pachatele dostihne a „rozmázne je po hajzlu“.

Ruský lid se postavil za svého vůdce, jeho podpora raketově vzrostla a Putin rok nato v březnu vyhrál v prezidentských volbách. Když pak ruské bezpečnostní síly při likvidaci skutečného teroristického útoku v jednom moskevském divadle roku 2002 usmrtily desítky ruských civilistů, Putin události využil k tomu, aby si zajistil kontrolu nad soukromým televizním vysíláním. V roce 2004 teroristická skupina (za zvláštních okolností, jež nasvědčují tomu, že mohlo jít o provokaci) obsadila základní školu v Beslanu; Putin zareagoval zrušením samostatně volených oblastních gubernátorů. Jeho nástup k moci a odstranění dvou významných institucí – soukromých televizních společností a samostatně volených oblastních gubernátorů – tak byly umožněny cíleným využitím skutečného, pochybného a zinscenovaného terorismu.

V roce 2012 se Putin vrátil do prezidentské funkce a Rusko se znovu uchýlilo k využívání teroru jakožto nástroje zahraniční politiky. Při vpádu na Ukrajinu v roce 2014 Rusko přeměnilo vybrané vojenské jednotky na teroristické oddíly: bojovníci si z uniforem odstranili insignie a Rusko odmítlo veškerou zodpovědnost za vlnu utrpení, kterou způsobili. Během bojů o oblast Donbasu na jihovýchodě Ukrajiny Rusko nasadilo čečenské paramilitární jednotky i oddíly řádné armády z muslimských oblastí. Kromě toho se Rusko neúspěšně pokusilo zmanipulovat volby ukrajinského prezidenta v roce 2014.

V dubnu 2015 ruští hackeři narušili program jedné francouzské televize, vydávali se za ISIS a odvysílali materiály, jejichž cílem bylo vyděsit Francii. Rusko se pokusilo vyvolat představu „kyberchalífátu“ a vyostřit obavy Francouzů z teroru. Pravděpodobným cílem bylo motivovat voliče krajně pravicové Národní fronty, na kterou Rusko finančně přispívá. Když v listopadu 2015 při teroristickém útoku v Paříži zahynulo 130 lidí a 368 osob bylo zraněno, zakladatel think-tanku s těsnými vazbami na Kreml se radoval, že terorismus Evropu donutí posunout se směrem k fašismu a Rusku. Jinými slovy: islámský terorismus v západní Evropě, reálný i zinscenovaný, byl v ruském zájmu.

Počátkem roku 2016 Rusko vyvolalo vlnu falešných obav z teroru v Německu. V téže době, kdy Rusko bombardovalo syrské civilisty, a vyhánělo tak muslimské uprchlíky do Evropy, současně využilo dramatu jedné rodiny k tomu, aby u německé veřejnosti vyvolalo dojem, že muslimové znásilňují děti. Cílem podle všeho opět bylo destabilizovat demokratický systém a posílit krajně pravicové strany.

V září 2015 německá vláda oznámila, že přijme půl milionu syrských válečných uprchlíků. Nato Rusko v Sýrii zahájilo bombardování zaměřené na civilisty. Tím dodalo uprchlíky – a následně k nim připojilo komentář: v lednu 2016 uvedla ruská masmédia do oběhu zprávu o tom, že dočasně ztracená holčička ruského původu, pobývající v Německu, se stala obětí hromadného znásilnění spáchaného muslimskými přistěhovalci. Německá pravicová sdružení pozoruhodně rychle zorganizovala protivládní protesty. Poté co německá policie oznámila, že k žádnému takovému znásilnění nedošlo, ruská média ji obvinila, že chce případ ututlat. Do tyjátru se zapojili dokonce i ruští diplomaté.

Když americký prezident a jeho poradci mluví o tom, že bychom měli spolu s Ruskem bojovat proti terorismu, manipulují americké občany pomocí strachu: zneužívají skutečných, pochybných i zinscenovaných teroristických útoků k rozboření demokracie. Poučné je ruské shrnutí prvního telefonátu mezi prezidentem Trumpem a Vladimirem Putinem: oba politici se „shodli v názoru, že je nutné spojit síly proti společnému nepříteli číslo jedna: mezinárodnímu terorismu a extremismu“.

Lekce, kterou tyrani čerpají z požáru Říšského sněmu, zní, že jeden chvilkový šok umožňuje nastolit celou věčnost poroby. Poučení, jež z události čerpáme my, zní, že nás přirozený strach a úzkost nesmějí dohnat ke zničení stávajících institucí. Odvaha nespočívá v tom, že se dotyčný nebojí nebo necítí žal. Tkví v tom, že člověk okamžitě – hned v momentu útoku, kdy to je nejobtížnější – rozezná manipulaci se strachem a vzepře se jí.

Americký prezident James Madison je původcem přesného postřehu, že tyranie vzniká „díky nějaké vhodně nastalé krizi“. Po požáru Říšského sněmu si Hannah Arendtová zapsala: „Zbavila jsem se mínění, že člověk může zůstat pozorovatelem.“

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):

  • 22. 3. 2024