Úžasná Zeměplocha – Čarodějky na cestách (Terry Pratchett)

Drahý Jasoni a všichni v č. 21, v č. 34, v č. 15, v č. 87, a v č. 61, ale ne v č. 18, dokud nevrátí tu mísu, co si ode mě půjčila, a ne že ne, ať si říká co chce.

No tak jsme dorosily až sem, že je to ale lán cesty, neptejte se mě na dýjně, ale zatím nic vážného. Nakrýslila jsem vám oprásek místa, kde jsme noclehyrovaly neska v noci, a uďála sem vám křížek u okna, co jsme spaly v tom pokoji. Počasý -

„Co to tam děláš, Gyto? My jsme připravené na další cestu.“

Stařenka Oggová zvedla hlavu a tvář měla zrůzněnou soustředěním.

„No, myslela jsem, že napíšu našemu Jasoňovi. Vždyť víš, aby si nedělal starosti. Tak jsem mu nakreslila tuhle hospodu na kus papundeklu a tuhle mejsije to dá někomu, kdo pojede naším směrem. Nikdy nevíš, třeba to dojde.“

- zatím ulejzá.

Stařenka se zahryzla do konce tužky. Nebylo to poprvé v dějinách vesmíru, kdy člověku, ke kterému mluvené slovo přicházelo stejně snadno jako sen, vyschla inspirace v okamžiku, kdy byl postaven tváří v tvář psacímu náčiní a několika linkám na rubu pohlednice.

No to bude pro zatím všechno, brzo napýchu napýšu znova. MÁMA. P.S. Kocour nějak není ve své kůži, asi mu to cizozemsko leží v žaloudku.

„Tak jdeš, Gyto? Magráta už mi startuje koště.“

P.P.S. Bábi posílá mnoho pozdravůch.

Stařenka Oggová se s pocitem dobře vykonané práce pyšně narovnala.*