17. Výnos o vzdělání číslo dvacetčtyň
Po zbytek týdne se Harry cítil nejšťastnější od začátku školního roku. Většinu neděle strávili s Ronem nad domácími úkoly a i když to těžko lze nazvat zábavou, venku stále svítilo podzimní slunce, takže místo aby se hrbili nad stolky ve společenské místnosti, vzali si práci ven a usadili se s ní ve stínu velkého buku u jezera. Hermiona, která měla pochopitelně všechno hotovo, si přinesla vlnu a očarované pletací jehlice, které se teď míhaly před ní ve vzduchu a vyráběly další kloboučky a šálky.
Vědomí, že dělají něco proti Umbridgové a Ministerstvu a že on je klíčovou postavou rebelie, Harryho hluboce uspokojovalo. Stále si sobotní setkání přehrával v hlavě; všichni ti lidé přišli za ním, aby se naučili obranu proti černé magii… A ty jejich pohledy, když slyšeli, co všechno dokázal… A Cho, chválící ho za jeho vystoupení v turnaji – věděl, že ti všichni ho nepokládali za prolhaného podvodníka, ale někoho, koho můžou obdivovat a to ho tak nadnášelo, že měl dobrou náladu ještě v pondělí ráno, ačkoliv ho čekaly jeho nejméně oblíbené předměty.
Právě směřovali po schodech z ložnice a probírali Angelinin nápad, že by měli zapracovat na novém manévru zvaném líné překulení, a nebyli ani v polovině, když si všimli, že cosi nového ve společenské místnosti přitáhlo pozornost skupinky lidí.
Na nástěnce se skvěla velká cedule; byla tak velká, že přikryla všechno pod sebou – seznam starších knih na prodej, Filchovy dodatky ke školnímu řádu, rozvrh famfrpálových tréninků, nabídku kartiček z čokoládových žabek na výměnu, poslední Weasleyovic inzerát na pokusné králíky, data víkendů v Prasinkách i zprávy o ztrátách a nálezech. Nové oznámení bylo vytištěno velkými černými písmeny a dole mělo velmi oficiálně se tvářící pečeť a úhledný kudrlinkovatý podpis.
DLE ROZHODNUTÍ NEJVYŠŠÍ VYŠETŘOVATELKY VBRADAVICÍCH
Všechny studentské organizace, společnosti, týmy a skupiny se s okamžitou platností rozpouštějí.
Za organizaci, společnost, tým, skupinu nebo klub se považuje pravidelné setkávání tří nebo více studentů.
Povolení ke znovuzformování může být uděleno nejvyšší vyšetřovatelkou (profesorkou Umbridgovou).
Žádná studentská organizace, společnost, tým, skupina nebo klub nesmí existovat bez vědomí nejvyšší vyšetřovatelky.
Každý student, o němž bude zjištěno, že založil nebo patří k neschválené organizaci, společnosti, týmu, skupině nebo klubu bude vyloučen.
Výše uvedené je v souladu s výnosem o vzdělání číslo dvacetčtyři.
Podepsána: Doloresjane Umbridgová, nejvyšší vyšetřovatelka
Harry a Ron si zprávu přečetli přes hlavy nervózně vyhlížejících druháků.
„To znamená, že zruší gobstonový klub?“ zeptal se jeden z nich svého kamaráda.
„Hádám, že gobstonu se to netýká,“ řekl temně Ron a druhák nadskočil. „Ale my nebudeme mít to štěstí, co říkáš?“ zeptal se Harryho, když druháci odspěchali.
Harry si zprávu pročítal pořád dokola. Blaženost, která ho od soboty naplňovala, byla ta tam. Krev mu v těle pulsovala zlostí.
„To není náhoda,“ řekl a zatínal pěsti, „ona to ví.“
„Nemůže,“ řekl okamžitě Ron.
„V té hospodě byli lidi a poslouchali. A přiznejme si to, nevíme, kolika z těch, kteří se tam objevili, můžeme věřit… Někdo z nich mohl hned utíkat za Umbridgovou.“
A to si myslel, že mu věří, že ho dokonce obdivují…
„Zachariáš Smith!“ řekl Ron náhle a uhodil pěstí do dlaně, „nebo – teď si uvědomuju, že Michael Corner měl takový úskočný pohled –“
„Jestlipak už to ví Hermiona?“ zeptal se Harry a ohlédl se ke dveřím do dívčích ložnic.
„Řekneme jí to,“ řekl Ron. Vyrazil kupředu, otevřel dveře a rozběhl se po schodišti.
Byl na šestém schodě, když se ozvalo zavytí jako ze sirény a schody se rozpustily a proměnily v dlouhou hladkou kamennou rampu. Ron se ještě chvíli pokoušel běžet, mávaje rukama divoce jako větrný mlýn, pak klopýtl, překulil se a sjel po zadku po klouzačce Harrymu k nohám.
„Eh – já myslím, že do dívčích ložnic nesmíme,“ poznamenal Harry, pomohl mu na nohy a pokoušel se nesmát.
…
