6. Vznešený a starodávný rod Blacků
Paní Weasleyová je následovala po schodech a vypadala zachmuřeně.
„Chci, abyste všichni hned šli do postele a žádné mluvení,“ řekla, když dorazili na první odpočívadlo, „zítra tu bude rušno. Předpokládám, že Ginny už spí,“ dodala k Hermioně, „pokuste se ji nevzbudit.“
„Už spí, jasně,“ zahučel potichu Fred poté, co jim Hermiona dala dobrou noc a oni se vydali do dalšího patra, „jestli Ginny nečeká na Hermionu celá žhavá vytáhnout z ní, o čem jsme se dole bavili, tak já jsem tlustočerv…“
„Teď vy, Rone, Harry,“ řekla paní Weasleyová na druhém odpočívadle a ukázala směrem k jejich pokoji, „šup do postele.“
„Dobrou,“ řekli Ron a Harry dvojčatům.
„Dobře se vyspěte,“ mrkl na ně Fred.
Paní Weasleyová za Harrym dveře ihned zavřela. Ložnice teď vypadala, jako by to snad šlo, ještě tmavší a tajuplnější. Prázdný obraz na stěně pomalu a zhluboka oddychoval, jako by jeho neviditelný obyvatel spal. Harry se převlékl do pyžama, sundal si brýle a vlezl si do studené postele, zatímco Ron ještě hodil sovám na skříň něco k snědku, aby přestaly poskakovat a šustit křídly.
„Nemůžeme je každou noc pouštět na lov,“ vysvětloval Ron, když si natahoval své pyžamo kaštanové barvy, „Brumbál nechce, aby kolem náměstí poletovalo moc sov, myslí, že by to bylo podezřelé. Ach… Málem bych zapomněl…“
Vrátil se ke dveřím a zastrčil závoru.
„Proč to děláš?“
„Pišta,“ řekl Ron a zhasl světlo, „když jsem tu byl první noc, objevil se ve tři ráno. Věř mi, nechtěl by ses vzbudit a vidět ho, jak se plíží po místnosti. V každém případě…“ Zalezl do postele, uvelebil se pod peřinou a pak se podíval na Harryho; v té tmě Harry viděl jen siluetu v měsíčním světle, procházejícím oknem, „jak to vidíš?“
Harry hned věděl, co tím Ron myslí.
„No, neřekli nám moc toho, co bychom už nevěděli, že?“ řekl a přemýšlel o tom, co se dozvěděl, „v podstatě nám jen prozradili, že Řád se pokouší odradit lidi od paktování s Vol –“
Ron se ostře nadechl.
„– demortem,“ dořekl Harry pevně. „Kdy už se naučíš vyslovovat jeho jméno? Sirius a Lupin to dělají.“
Ron poznámku ignoroval.
„Jo, máš pravdu,“ řekl, „skoro všechno, co nám řekli, jsme už věděli díky Prodlouženým uším. Jediná novinka byla –“
Prásk.
„AU!“
„Ztichni, Rone, nebo je tu máma za chvíli zpátky.“
„Vy dva jste se právě přemístili na moje kolena!“
„Ve tmě je to trochu složitější.“
Harry viděl rozmazané obrysy Freda a George, jak seskakují s Ronovy postele. Pak zaskřípala péra a Harryho matrace se o pár palců pohnula, jak se na ni George posadil.
„Už jste se k tomu dostali?“ zeptal se dychtivě.
„K té zbrani, co se o ní zmínil Sirius?“ řekl Harry.
„Spíš o které mu to ukouzlo,“ řekl Fred, který seděl u Rona, spokojeně. „Skrze Uši jsme o ničem takovém neslyšeli, ne?“
„Co si myslíte, že to je?“ řekl Harry.
„Může to být cokoliv,“ řekl Fred.
„Ale nic horšího než kletba Avada Kedavra to snad být nemůže, ne?“ řekl Ron, „co může být horší než smrt?“
„Možná je to něco, co dokáže zabít najednou spoustu lidí,“ přemýšlel nahlas George.
„Možná je to nějaký obzvlášť bolestivý způsob, jak zabíjet lidi,“ řekl se strachem v hlase Ron.
„Na bolest má kletbu Cruciatus,“ řekl Harry, „nic výkonnějšího už nepotřebuje.“
Nastalo ticho a Harry věděl, že ostatní, stejně jako on, přemýšlejí, jaké hrůzy by ta nová zbraň mohla napáchat.
„A kdo si myslíte, že ji teď má u sebe?“ zeptal se George.
„Doufám, že někdo z našich,“ ozval se nervózně Ron.
„Jestli jo, tak ji pravděpodobně u sebe má Brumbál,“ řekl Fred.
„Ale kde?“ řekl rychle Ron, „v Bradavicích?“
„To se vsaď!“ řekl George. „Schoval tam přece i kámen mudrců!“
„Zbraň bude určitě větší než kámen mudrců,“ řekl Ron.
„Nemusí být,“ řekl Fred.
„To je pravda, velikost nerozhoduje,“ řekl George, „podívej se na Ginny.“
„Co tím myslíš?“ zeptal se Harry.
„Nikdy na tebe nevyčarovala jednoho z těch svých netopýřích strašáků?“
„Psst!“ řekl Fred a zvedl se z postele, „poslouchejte!“
Všichni ztichli. Po schodech stoupaly kroky.
„Máma,“ řekl Georg…