36. Ten, jehož jediného se kdy bál
„Není pryč!“ zaječel Harry.
Nevěřil tomu; nemohl tomu uvěřit; snažil se Lupinovi vytrhnout vší silou, kterou ještě měl. Lupin to nechápal; za tím závěsem byli lidé; Harry je tam předtím slyšel šeptat. Sirius byl jen skrytý za tím závěsem.
„SIRIUSI!“ vyl. „SIRIUSI!“
„Nemůže se vrátit, Harry,“ řekl Lupin a jeho hlas byl přerývaný, jak se snažil Harryho zadržet. „Nemůže se vrátit, protože je m-“
„NENÍ – MRTVÝ!“ zařval Harry. „SIRIUSI!“
Kolem byl ještě pohyb, nesmyslný spěch, poletující kouzla. Pro Harryho to byl bezvýznamný šum, odražené kletby, létající kolem ho nezajímaly, nic ho nezajímalo, jen kdyby Lupin přestal předstírat, že Sirius – který stál stopu od nich za závěsem – se co chvíli neobjeví, nepotřese tmavou hlavou a nepustí se zase do boje.
Lupin odtáhl Harryho od podstavce. Harry stále upřeně zíral na oblouk, teď už rozzlobený na Siriuse, že ho nechává čekat.
Ale jedna jeho část už si uvědomila, zatímco se snažil vytrhnout Lupinovi, že Sirius ho ještě nikdy nenechal čekat… Vždycky risknul cokoliv, aby mohl Harryho vidět, pomoci mu… Jestliže se teď neobjevoval, přestože ho Harry volal, jako by na tom visel jeho život, jediným možný vysvětlením bylo, že nemůže jít zpátky… Že je opravdu…
Brumbál zpacifikoval většinu zbývajících Smrtijedů a shromáždil je uprostřed místnosti, spoutané neviditelnými pouty; Pošuk Moody se doškrábal k Tonkové, ležící na podlaze a snažil se ji probrat; na druhé straně oblouku se ještě pořád blýskalo, jak Kingsley pokračoval v Siriusově načatém souboji s Bellatrix.
„Harry?“
Neville se pomalu sklouzl po lavicích k Harrymu. Harry už se s Lupinem nepral, ten ho však pořád preventivně držel za ruku.
„Harry… Je bi to boc líto,“ huhňal Neville. Nohy mu pořád tančily. „Byl ten buž – ten Sirius Black – tvůj přítel?“
Harry přikývl.
Lupin namířil hůlkou na Nevillovy nohy a řekl: „Finite“. To kouzlo zrušilo; Nevillovy nohy padly na podlahu a zůstaly ležet. Lupin byl bledý. „Pojďme –pojďme najít ostatní. Kde jsou, Neville?“
Lupin se otočil od oblouku. Vypadalo to, že každé slovo mu působí bolest.
„Jsou všichdi tab,“ řekl. „Roda dapadl bozek, ale byslíb, že je v pořádku –a Herbioda je v bezvědobí, ale má puls –“
Za obloukem se ozvalo hlasité bouchnutí a výkřik. Harry viděl, jak Kingsley upadl na zem a křičí bolestí; Bellatrix Lestrangeová se dala do běhu. Brumbál se otočil a mrštil po ní kouzlo, ale Bellatrix ho odrazila; byla teď už na půli cesty vzhůru.
„Harry – ne!“ vykřikl Lupin, ale to už se mu Harry vytrhl.
„ZABILA SIRIUSE!“ zavyl, „ZABILA HO A JÁ TEĎ ZABIJU JI!“
A už byl pryč, škrábal se po kamenných schodech; všichni na něj křičeli, ale nevnímal to. Lem Bellatrixina hábitu se ztratil za dveřmi a za chvíli byli oba v místnosti s plovoucími mozky…
Hodila dozadu přes rameno kletbu. Nádrž se zvedla do vzduchu a převrhla se. Harryho zalila páchnoucí tekutina; mozky po něm klouzaly a začaly vířit dlouhými barevnými tykadly, ale Harry křikl „Wingardium Leviosa!“ a tykadla odletěla pryč. Klouzaje a čvachtaje snažil se prodrat slizem ke dveřím; přeskočil Lunu, která sténala na podlaze, minul Ginny, která se stačila zeptat „Harry – co?“, Rona, který se stále ještě chichtal a Hermionu, ležící bez hnutí na podlaze. Otevřel dveře do kruhové haly a spatřil Bellatrix, jak mizí ve dveřích na druhé straně; za ní bylo vidět chodbu vedoucí k výtahům.
Dal se do běhu, ale zabouchla za sebou a stěna se roztočila a Harryho obklopily svítící modré čáry.
„Kde je východ?“ zařval zoufale, když se zeď opět zastavila. „Kde je cesta ven?“
Místnost jako by čekala, až se zeptá. Dveře přímo za ním se otevřely a Harry spatřil dlouhou chodbu, osvícenou pochodněmi. Dal se opět do běhu…
Před sebou slyšel klapat výtah; vyběhl chodbou nahoru, zahnul za roh a udeřil pěstí do tlačítka, aby přivolal druhý výtah. Ten za chvíli přihrkal, mříže se otevřely a Harry vletěl dovnitř a zuřivě mačkal tlačítko s nápisem „Atrium“. Dveře se zavřely a stoupal…
Vyrazil ven ještě než se m…
