Úžasná Zeměplocha – Dámy a pánové (Terry Pratchett)

Když Stařenka odešla, vybalila Magráta své svatební šaty.

To byla další taková věc.

Alespoň na těch šatech se měla nějakým způsobem podílet. Měla… ona přece bude ta, která je bude mít na sobě! Ona měla celé týdny vybírat látku, chodit na zkoušky, měnit názory. Měnit materiál, fazónu a doplňky…

…i když samozřejmě byla moderní a takové malichernosti k životu nepotřebovala…

…jenže kdyby u toho byla, mohla by si vybrat.

Šaty byly z bílého hedvábí se vkusným množstvím krajky. Magráta věděla, že se v módě příliš nevyzná. Věděla, co je tohle či ono, ale nevěděla, jak se to jmenuje. Všechny ty volánky, plisování, sámky a kdoví co.

Přiložila si šaty pod krk a podrobila se kritické prohlídce.

Na zdi viselo malé zrcadlo. Po jistém duševním boji se vzdala a šaty si oblékla. To nebylo, jako kdyby je měla na sobě zítra. Kdyby si je nezkusila, až do smrti by přemýšlela o tom, jestli by jí padly nebo ne.

Padly. Přesněji řečeno, nepadly. Ještě lépe řečeno, padly tak, jak by Magráta nikdy nevěřila, že na její postavu nějaké šaty mohou padnout. Ať už za ně Verence zaplatil cokoliv, vyplatilo se to. Krejčí provedl s látkou neuvěřitelné věci. Šaty byly prohnuté v místech, kde byla Magráta rovná, a vzdouvaly se tam, kde Magráta nikoliv.

Závoj byl přidržován na hlavě ozdobnou páskou, pošitou hedvábnými květy.

Přece zase nezačnu brečet, říkala si Magráta. Musím zůstat rozzlobená. Budu si tu zlost pěstovat, dokud se nezmění v zuřivost, a až se mi to podaří, tak -

- tak co?

Mohla by zkusit chovat se s ledovou odměřeností. Mohla by kolem nich jen tak majestátně proplout… ty šaty se k podobnému účelu skvěle hodily… to by je naučilo.

A potom co? Rozhodně by nemohla zůstat tady, kde to všichni věděli. A navíc by se jistě brzy rozneslo i to s tím dopisem. Novinky se v Lancre šířily rychle, rychleji než projímadlo nemocným oslem. Možná by měla najít nějaké místo, kde nejsou žádné čarodějky, a začít znovu, i když v téhle chvíli byly její pocity vůči čarodějkám takové, že by raději dala přednost kterémukoliv jinému zaměstnání, pokud ovšem existovalo pro bývalou čarodějku nějaké jiné zaměstnání.

Magráta bojovně pozvedla bradu. Podle toho, jak se cítila teď, když v ní žluč bublala jako horký pramen, by snad dokázala stvořit nějaké nové povolání sama. A při troše štěstí by nemuselo zahrnovat ani mužské, ani hašteřivé staré babky, které do všeho strkají nos.

A ten zatracený dopis si nechá, aby na to nikdy nezapomněla.

Celou tu dobu přemýšlela, jak je možné, že Verence měl všechno připraveno týdny před tím, než se vrátila, a ono to zatím bylo takhle jednoduché. Jakou ti z ní museli mít legraci…