Úžasná Zeměplocha – Dámy a pánové (Terry Pratchett)

Pan Zapotečný, královský nadúlní, nabral sběračkou z kastrolu, ve kterém se v jeho tajemné kůlně neustále něco vařilo, jakousi zelenou, odporně páchnoucí tekutinu a nalil ji do ruční stříkačky.

Na zahradní zdi bylo vosí hnízdo. Ráno tam bude viset vosí márnice.

To byla jedna z těch věcí tak typických pro včely.

Vždycky hlídaly vchod do úlu a bránily ho v případě potřeby i za cenu svých životů. Jenže vosy měly neuvěřitelnou schopnost najít někde vzadu vhodnou skulinu ve dřevě a vzápětí už ti žlutočerně pruhovaní loupežníci plenili úl, aniž jste o tom věděli. A bylo legrační, že jim v tom nebránily ani samy včely. Česno úlu hlídaly dokonale, ale když vosy našly nějakou jinou cestu dovnitř, nevěděly včely, co mají dělat.

Opatrně zmáčkl rukojeť stříkačky. Z ústí vystříkl oblak nazelenalé páry a zanechal na zemi mokrý pruh.

Vosy jsou docela pěkný hmyz. Jenže když držíte na včely, musíte bojovat proti vosám.

Zdálo se, že ve Velké síni probíhá jakási oslava. Matně si vzpomínal, že dostal nějakou pozvánku, ale tyhle věci ho všeobecně téměř nezajímaly. A zvláště teď. Věci se nějak zvrtly. Ani jeden z úlů nejevil jedinou známku nadcházejícího rojení. Ani jediný.

Jak v šeru procházel kolem úlů, zaslechl bzukot. To se někdy během teplých večerů stává. Jenže tohle bylo něco trochu jiného. V česně úlu stály celé oddíly včel a vířily vzduch kmitajícími křídly, aby vchod ochladily. Pak se ovšem ještě ozýval bzukot včel, které poletovaly kolem.

Byly rozzuřené a na stráži.