STŘEDA, 23. ČERVNA
Relativně časnej noční telefonát. Bylo teprve krátce po půlnoci. Právě sem byl uprostřed svýho oblíbenýho snu: unášely mě mimozemšťanky za účelem experimentálního sexu. Zacvrlikání telefonu zastavilo proceduru někde v polovině. Connie byla rozlícená.
"Ricku, copak ty nejsi můj spojenec? Co máš za lubem, že sabotuješ všechno, na čem mi v životě záleží?"
"Co blbneš, Connie? Mluvil sem s Paulem a převědčil ho, že sňatku s tebou se nevyhne. Zdálo se, zeje se svým osudem smířenej."
"Kéž by tomu tak opravdu bylo. Ale dnes večer mě vytáhl daleko za město do jakýhosi podřadnýho cirkusu. Nesnáším cirkusy! Paul se tam šel podívat na kulhavou ptáčnici, se kterous ho přej seznámil."
Hm. Proč se mi o tom Reina ani slovem nezmínila, když sem jí večer pomáhal s klecema nahoru? Spatný znamení.
Connie zuřila dál. "Pak sme s ní museli ještě po představení konverzovat a sledovat pár dalších stupidních čísel. Moc dobře vím, co je ta holka zač. Ty její plány jsem už dávno prokoukla."
"Ale za to přece Reina nemůže, Connie. Paul má slabost na ptáky. Pozná, na co papoušci myslí."
"A já zase poznám, na co myslí on. Chce se s tou holkou znovu setkat."
"No, tak to mu nedovolíme, Connie. Není nic lehčího. Prostě odjeďte."
"Cože?"
"Výlet předčasně ukončíte. Řekneš mu, že se musíš vrátit do L. A., protože tě tvý právníci potřebujou kvůli nějakým neodkladným finančním záležitostem. A taky mu řekneš, že se po cestě musíte zastavit v Las Vegas uzavřít sňatek."
"A to ani nemám počkat, až mě požádá o ruku?"
"To by nemuselo vyjít, Connie. Na to on prostě nemá. Ale je už nalomenej. Je nejvyšší čas ten furunkl propíchnout."
"Proboha, Ricku, to nemáš po ruce nějakou romantičtější metaforu?"
"Už o víkendu byste mohli bejt svoji, Connie. Kdyby si to ještě chtěl rozmyslet, připomeň mu, že se ho prostě budeš držet. Pochopí to."
"Tak jo, Ricku. Jestli to vyjde, budu navěky vděčná."
"Dík, Connie."
"A když nevyjde, budu se navěky mstít."
Jo, co jinýho bych asi tak moh čekat.
Vrátil sem se do betle, ale přitažlivý mimozemšťanky se už nevrátily.
10:45 Další zneklidňující telefonáty. Někdy si říkám, jestli by mi nebylo lip, kdybych ten mobil (a možná i sebe) vyhodil z okna. Nejdřív sem zavolal Hárošovi do Ukiahu. Byl už celej nedočkávej, aby mě ujistil, že jeho strejda Sal v Las Vegas se naprosto nezajímá o nějakýho Ricka S. Huntera, natož o jeho momentální působiště.
"Takže žádnýho vazouna na jeho stopu nenasadil?"
"Určitě ne, Ricku. Strejda je až po uši ve špinavým prádle. Lidi si jezdí do Las Vegas vyhodit z kopýtka. Čtyřiadvacetihodinový orgie. A to si umíš představit, jak pak vypadají ty prostěradla. Strýc Sal nemá čas posílat gangstery, aby hledali nějakýho šprčka v Mexiku."
"Uf, to mi spadl kámen ze srdce."
"Neměl bys být tak paranoidní, Ricku. A kde se vlastně v tom Mexiku nacházíš?"
"Tak různě. Jezdíme z místa na místo."
"Z jakýho místa na jaký místo. To jako někde kolem Mexiko City?"
"To taky."
"No a jakou máš adresu?" " "Proč to chceš vědět?"
"Jsme přece přátelé, Ricku. Moc rád bych ti někdy napsal a podělil se s tebou o svý dojmy a myšlenky."
Všechno se ve mně sevřelo. Hároš a upřímná korespondence? To už bych skoro věřil víc tomu negramotnýmu Dwaynu Cramptonovi.
"Promiň, nějak se tady přerušilo spojení. Musím končit." Klik.
Sakra., Strejda Sal zřejmě nasadil všechny páky, aby ze mě jeho ynovec vyrazil adresu. Hned mi to bylo divný, že se nepřihlásil o tu isícovku, kterou sem mu slíbil. Merde a ještě jednou merde.
Můj další telefonát zastihl největší ukiažskou drbnu Soňu Klummplatzovou naloženou ve vaně.
"Jsem na tebe naštvaná, Ricku Huntere," oznámila mi a ve sluchátku se ozývaly zvuky, jako když sebou háže velryba.
"A pročpak, Soňo?" cvrlikal sem. "Copak sem ti nezařídil schůzku : Trentem Prestonem?"
"To jo, všichni jsme si to užili. Ale pak si klidně zmizíš a oženíš se ; Sheeni Saundersovou."
"Za to bys mi měla poděkovat, Soňo. Vyřadil sem tak ze hry dost silnou konkurenci, ne? Přece víš, jak na …
