NÁVRAT MRTVÉHO
BLUDIŠTĚ
JEDNA
Podle svého profesionálního zvyku Divoch zmáčkl tlačítko výtahu o podlaží níž, než byl jeho cíl. I nezvaný návštěvník by ovšem vyjel pouze do druhého nejvyššího podlaží bez ohledu na své přání. Pro cestu do nejvyššího podlaží byla totiž potřebná destička zakódovaná počítačem, zasunutá do štěrbiny řídícího výtahového panelu. Divoch takovou kartu sice dostal, rozhodl se však nepoužít ji. Výtahy ze zásady nenáviděl. Jejich omezený prostor považoval za nebezpečný. Nikdy si nebyl jistý, co ho může překvapit, když se dveře rozevřou. Ve stávající záležitosti sice neočekával žádné potíže či překvapení, ale kdyby jednou učinil ze svého zvyku výjimku, později by učinil další a v případě, že by k nějakým potížím došlo, nebyl by připraven zareagovat.
Kromě toho byl v tomto teplém zářijovém odpoledni v Athénách zvědavý, jak je zabezpečena osoba, s níž se uvolil setkat. S bohatými a mocnými byl sice zvyklý jednat, byli to však většinou lidé z politiky nebo průmyslu. Nestávalo se každý den, aby se setkal s někým, kdo se nepohybuje v těchto arénách, kdo je filmovou legendou.
Divoch ustoupil na stranu, když výtah zastavil a dveře se se zaduněním otevřely. Pozorně poslouchal, kriticky posuzoval, vyhlédl, nikoho neviděl, uvolnil se a vykročil ke dveřím, na nichž řecký nápis oznamoval POŽÁRNÍ VÝCHOD. V souladu s nápisem se klika dveří volně pohybovala.
Divoch opatrně vstoupil. Octl se ve schodišťové šachtě. Boty s podešvemi ze surové gumy ztlumily jeho kroky na betonovém odpočívadle. Ve dvaceti sedmi nižších podlažích bylo ticho. Obrátil se ke dveřím vpravo. Sevřel kulatou kliku, nepohnul s ní však. Výborně. Dveře byly zamčené, jak měly být. Zasunovací závora na druhé straně by přístup do schodišťové šachty uvolnila v případě nouze. Ale na této straně bylo neoprávněným návštěvníkům zabráněno vystoupit výš. Divoch zasunul do otvoru pro klíč dva tenké bodce -jeden k docílení pákového účinku, druhý k vyrovnání zářezů uvolňujících západku. Dveře otevřel za sedm vteřin, otrávený, že zámek je tak jednoduchý. Počítal, že mu to bude trvat dvakrát tak dlouho.
Protáhl se dveřmi, opatrné je za sebou zavřel a ostražitě si prohlížel schody vedoucí nahoru. Kamery uzavřeného vnitřního okruhu nenašel žádné. Slabé osvětlení mu poskytlo ochranný stín, když stoupal k odpočívadlu a začal stoupat po druhém rameni schodiště. Strážný nebyl v dohledu. Nahoře se zamračil, když zkusil dveře - nebyly zamčené. A co bylo ještě horší, strážného nenašel ani za nimi.
Po koberci zcela tlumícím kroky šel po chodbě. Pohledem na čísla dveří sledoval jejích klesající hodnotu až k číslu, které mu bylo udáno. Těsně před křižující chodbou ucítil tabákový kouř. Výtah nechal po pravé straně a otočil se do chodby vlevo. Tam je uviděl.
Na vzdáleném konci chodby stáli v hloučku před dveřmi tři muži. První měl ruce v kapsách. Druhý vdechoval kouř z cigarety. Třetí usrkával kávu z šálku.
Banda diletantů, pomyslel si Divoch.
Nikdy lehkovážně nezaměstnávej ruce.
Když si strážní všimli Divocha, začali okamžitě projevovat neohrabanou ostražitost. Měli postavy jako hráči amerického fotbalu, šaty jim těsně obepínaly býčí šíje a mohutné hrudi. Amatéra by snad zastrašili, ale jejich masivní těla je činila příliš nápadnými, než aby splynuli s davem. Byli příliš obaleni svalstvem, než aby byli schopni v kritické situaci okamžitě reagovat.
Divoch povolil napjaté rysy, aby nevypadal tak hrozivě. Přihrbil svou šest stop vysokou šlachovitou postavu, aby vypadal o několik palců nižší. Cestou po chodbě dával najevo, že přítomnost strážců, kteří vypínali prsa v nadutém pocitu triumfu, na něho dělá patřičný dojem.
Okázale prohlíželi jeho průkaz totožnosti. Byl to padělek na jméno, které používal v tomto měsíci. Prohledali ho, aniž by použili detektor kovů. Malý nůž pod klopou nenašli.
„Jo, jste očekáván.“ řekl první muž. „Proč jste nepoužil výtahu?“
„Kódovací karta nefungovala/’ Divoch mu ji podal. „Musel jsem zastavit o podlaží níž a jít po schodec…
