Temná věž 1 – Pistolník (Stephen King)

III

„Podívej,“ řekl Jake a ukázal nahoru.

Pistolník vzhlédl a při tom ucítil, jak mu v zádech zapraskal skrytý obratel. Byli na úpatí hor už dva dny, a i když měli měchy na vodu zase skoro prázdné, už na tom nezáleželo. Brzo budou mít tolik vody, kolik budou moci vypít.

Sledoval vektor Jakeova prstu vzhůru, kolem svahu zelené pláně k holým svítivým útesům a stržím nad nimi… až k sněhové čepičce.

V dálce se pohybovala sotva zřetelná maličká tečka (možná to bylo smítko, které mu vytrvale tancovalo před očima, jenomže tato tečka nepoletovala), takže pistolník spatřil muže v černém, postupujícího po svahu se smrtonosnou vytrvalostí, jako maličkou mušku na obrovské žulové stěně.

„Je to on?“ zeptal se Jake.

Pistolník se díval na neosobní smítko provádějící v dálce akrobacii a necítil nic, jen předzvěst smutku.

„Je to on, Jakeu.“

„Myslíš, že ho chytíme?“

„Na této straně ne. Na té druhé. A určitě ne, když tu budeme stát a mluvit o tom.“

„Jsou tak vysoké,“ řekl Jake. „Co je na druhé straně?“

„To nevím,“ řekl pistolník. „Myslím, že to neví nikdo. Možná to kdysi někdo věděl. Pojď, chlapče.“

Znovu se pustili do výstupu, od nohou jim stékaly pramínky oblázků a písku až dolů k poušti, která se pod nimi prostírala jako plochý, nekonečný pekáč. Nad nimi, vysoko nad nimi, stoupal muž v černém výš a výš. Nedalo se poznat, jestli se ohlíží. Zdálo se, že skáče přes nemožné propasti, že stoupá po kolmých srázech. Jednou či dvakrát zmizel, ale vždycky ho znovu spatřili, dokud jim ho nezakryla fialová opona soumraku. Když si večer rozbili tábor, chlapec se trochu rozpovídal a pistolník uvažoval, jestli chlapec ví, co on už vytušil. Vzpomněl si na Cuthbertův obličej, rozpálený, poděšený, vzrušený. Vzpomněl si na ty drobky. Vzpomněl si na ty ptáky. Takhle to končí, pomyslel si. Zas a znovu to takhle končí. Jsou výpravy a cesty, které vždycky vedou vpřed, a všechny končí na stejném místě – na místě vraždy.

Snad kromě cesty k Věži.

Chlapec, oběť, s tváří nevinnou a velmi mladou ve světle ohníčku, usnul nad svými fazolemi. Pistolník ho zakryl koňskou houní, a pak se sám uložil ke spánku.