Helikonie II – Léto (Brian W. Aldiss)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

XV
Zajatci kamenolomu

Muž s vakem přehozeným přes rameno. Na sobě měl otrhané zbytky uniformy. Pražila do něj obě slunce. Pod tunikou mu stékaly potůčky potu. Šel naslepo, jen zřídkakdy vzhlédl.

Postupoval zničenou oblastí džungle Chwartské vysočiny ve východním Randonanu. Všude kolem trčely zčernalé a dolámané pahýly stromů, mnohé ještě doutnaly. Muž se občas rozhlédl, ale kam oko dohlédlo, neviděl nic než jen poničenou a zčernalou zemi. V dálce stoupaly k obloze mraky šedého kouře. Možná, že požár začalo tropické vedro. Nebo smrt milionu stromů způsobila jiskra z muškety. V této oblasti zuřily bitvy po mnoho tennerů. Teď byli vojáci a děla pryč a stejně tak vegetace.

Všechno v mužově postoji vyjadřovalo únavu a porážku. Navzdory tomu pokračoval stále dál. Když jeden z jeho stínů vybledl a zmizel, muž zavrávoral. Černý mrak se přivalil na oblohu, zatemnil Freyr a o několik minut později pohltil také Batalix. Pak se spustil déšť. Muž sklonil hlavu a pokračoval v chůzi. Neměl se kam skrýt, nezbývalo mu nic jiného než podřídit se přírodě.

Liják pokračoval, v náhlých náporech mnohem zuřivější. Popel syčel. Na zemi dopadalo stále víc vody z nebeských zdrojů, jako by si krajina do bitvy přivedla posily.

Další taktikou bylo bombardování kroupami. Krupobití unaveného muže přinutilo dát se na útěk. Vzal zavděk úkrytem v dutině vykotlaného stromu. Když se opřel o ztrouchnivělé dřevo, odhalil pevnost hrbáčků. Zbaveni své malé citadely, korýši šplhali přes Takissy tekutého popele, hledali nové útočiště a droboučká tykadla se jim komíhala sem a tam.

Nevěda o katastrofě, kterou způsobil, muž tupě hleděl před sebe zpod okraje klobouku a těžce oddychoval. Ponurým šerem se plahočilo několik sehnutých postav. Byly to zbytky jeho armády, kdysi oslavované borlien-ské Druhé armády. Jeden z mužů lhostejně prošel jen několik palců od jeho stromu. Na těle měl hroznou ránu, která pod náporem krupobití začala čerstvě krvácet. Muž v úkrytu se rozplakal. Sám raněn nebyl, kromě odřeniny na spánku. Neměl právo být naživu.

Jako u vystrašeného dítěte přešel jeho pláč ve vyčerpání; navzdory krupobití usnul.

Sny, kterými končil spánek, byly plné krup. Ucítil jejich dotek na tváři,

probudil se a uviděl, že obloha je znovu jasná. Vstal, ale kroupy mu stále bušily do obličeje, do krku. Podrážděně zalapal po dechu a kroupa mu vlétla do úst. Vyplivl ji a ohromeně se otočil.

Opodál rostly sukovité, košťata připomínající rostliny, sežehnuté požárem. Oheň jim zpevnil oplodí a v plameni dal uzrát semenům. V teple nového dne oplodí pukala. Vydávala tichý zvuk, který připomínal rozevření vlhkých rtů. Semena létala všemi směry. Popelem pokrytá půda jim poskytne dobré podmínky pro růst.

Zasmál se, najednou potěšen. Ať hloupé lidstvo páchá jakékoliv zločiny, příroda jde dál svým neovladatelným tempem. On také půjde svou cestou. Poklepal na meč, upravil si klobouk, zvedl vak a vydal se na jihovýchod.

K poledni přišel ke konci zdevastované oblasti. Stezka se klikatila mezi houštinami šoatapraxi. V průběhu staletí byla cesta, jíž teď voják šel, střídavě řekou, vyschlým korytem, stopou ledovce, dobytčí stezkou a silnicí. Nikdo z lidí by nedokázal vystopovat všechny možnosti jejího použití. Okraje lemovaly skromné květiny, některé vyrostlé ze semínek rodičovských rostlin, kvetoucích opodál. Náspy po obou stranách byly stále vyšší. Ploužil se pod nimi, potýkal se s pohyblivými oblázky, které mu uhýbaly pod nohama. Když řečiště skončilo a on se ocitl pod vrcholem kopce, spatřil v polích stavení. Ta vyhlídka ho pramálo uklidnila.

Pole byla dlouho neobdělávaná, domy zpustlé. Mnoho střech se zbortilo, jen zdi trčely jako vyschlé pěsti k obloze. Ploty na vrcholech náspů cesty se zhroutily pod náporem prachu, který na ně klesl. Prach pokrýval okolní pole, domky, hospodářská stavení i opuštěné kusy zavazadel, která ležela rozházená všude kolem. Všechno bylo zbarvené dosedá, jakoby vytvořené z jednoho druhu materiálu.

Jen průchod obrovské armády mohl zvednout ta…

Informace

Bibliografické údaje

  • 7. 10. 2024