XVI
Muž, který dobýval ledovec
Léto malého roku se na jižní polokouli pozvolna podrobovalo podzimu. Podél pobřeží Hespagoratu se sbíraly monzuny.
Zatímco na příjemném severním pobřeží Moře orlů královna MyrdemInggala plavala se svými delfíny v modrých vodách, na chmurných jižních březích téhož moře, které se tam setkávalo s vodami Handžárového moře, umíral výherce z Avernu, Billy Xiao Pin.
Přístav Lordryardry chránily před otevřeným mořem dva tucty Lor-dryjských ostrovů. Některé byly používány jako velrybářské stanice. Na těchto ostrovech a podél nízko položených břehů Hespagoratu žili v početných koloniích mořští leguáni. Tato neškodná zvířata s laloky, bradavicemi a krunýřem dorůstala dvaceti stop délky a lidé je občas vídávali plavat v moři. Billy je pozoroval, když ho Lordryardryjská paní ledařského kapitána unášela k Dimariamu.
Na pobřeží se tato zvířata hemžila po skalách a mokřinách i po sobě navzájem. Něco v jejich pomalých pohybech a náhlém cupitání jako by z nich dělalo spiklence urousaného počasí, které v tomto období Malého roku věznilo břehy Dimariamu; tam, kde se chladný vzduch, vanoucí k severu z jižního pólu, setkával s teplým vzduchem nad oceány, tvořily se valy vlhké, všudypřítomné a vše zahalující mlhy.
Lordryardry byl malý přístav s jedenácti tisíci obyvateli. Za svou existenci vděčil výlučně podniku rodiny Muntrasů. Jedním z jeho pozoruhodných rysů byla skutečnost, že ležel na šestatřiceti a půl stupně jižní šířky, jen o stupeň a půl mimo širokou zónu tropů. O pouhých osmnáct a půl stupně jižněji probíhal polární kruh. Za ním, v říši věčného ledu, Freyr neviděli po celá dlouhá staletí Velkého léta. Během Velké zimy se objeví znovu, aby po mnoho lidských generací vládl pustému světu pólu.
To všechno se Billy dozvěděl, když ho v tradičních saních táhli od lodi ke kapitánovu domu. Krillio Muntras mu tyto skutečnosti popisoval s hrdostí, třebaže jak se blížili k domu, byl stále zamlklejší.
Místnost, do které Billyho přinesli, byla celá bílá. I okna rámovaly bílé závěsy. Když ležel svírán nemocí, Billy se díval skrze stromy přes střechy domů na bílou mlhu, v níž se občas mihl lodní stěžeň.
Věděl, že brzy se vydá na další tajemnou cestu. Než jeho loď vyplula, starala se o něj pokorná Muntrasova žena Eivi a jeho impozantní vdaná
dcera Immya. Immya, jak se dověděl, byla ve společnosti vysoce váženou léčitelkou.
Po dni odpočinku Eivina a Immyina péče zabrala, nebo se Billy zotavil nějak jinak. Postupující ochrnutí částečně polevilo. Immya jej zabalila do pokrývek a pomohla mu do saní. Do postroje zapřáhli čtyři obrovské rohaté psy, asokiny, a rodina Billyho odvezla do vnitrozemí, aby se podíval na slavný lordryardryjský ledovec.
Lordryardryjský ledovec si sám našel místo mezi dvěma kopci. Hlavní čelo ledovce se svažovalo do jezera, které vtékalo do moře.
Billy pozoroval, jak se Muntrasovo chování v přítomnosti dcery nepatrně změnilo. Chovali se k sobě laskavě, ale úcta, kterou Muntras vykazoval Immye, nenacházela odezvu v jejím chování k němu - alespoň tak Billy soudil; spíš podle způsobu, kterým spolu hovořili, než podle toho, jak Muntras hrbil záda a skláněl se ke svému velkému břichu, jako by cítil, že když na něj Immya upře pronikavý pohled, musí potlačit vlastní osobnost.
Muntras mu začal popisovat práce na čele ledovce. Když ho Immya skromně opravila ohledně počtu mužů, kteří tam pracují, beze zloby se jí otázal, zda sama může odhadnout jejich počet. Udělala to. Div stál za otcem a sestrou a mračil se; třebaže on, syn, měl zdědit ledařskou společnost, neměl, čím by přispěl k rozhovoru a brzy se odplížil pryč.
Immya nebyla jen hlavní léčitelkou Lordryardry; byla také provdaná za nejvýznamnějšího právníka města, které kdysi založil klan Muntrasů. Její manžel, o kterém v Billyho přítomnosti hovořili pouze jako o Právníkovi, jako by se tak jmenoval, byl mluvčím a soudcem města ve sporu proti hlavnímu městu země, Oiišatu. Oiišat se rozkládal západně od Lordryardry, na hranici mezi Dimar…
