14. KAPITOLA
Jelikož nehodlám plýtvat papírem na popis oněch pěti hodin, kdy jsme se s Wolfem radili v bytě Lily Rowanové, mohl bych klidně pokračovat až od středečního rána, nebýt jedné věci. Musím vám vylíčit, jak dorazili ke dveřím Lilyina podkrovního bytu na Třiašedesáté ulici. Wolfe nemluvil a ani se na mě nepodíval. Lily mi stiskla ruku – což byl pozdrav, jehož jsme mezi sebou nepoužívali už nevím odkdy, potom odemkla a vstoupili jsme. Když si odložila šálu a Wolfe klobouk a přešli jsme do obývacího pokoje, vyhodila svoji bombu.
„Archie,“ prohlásila, „naprosto jistě jsem věděla, že jednoho dne se stane něco, co mi vynahradí všechen ten čas, který jsem s tebou promarnila. Prostě jsem cítila, že to tak bude.“
Přikývl jsem. „Zajisté. Tato noc ti přinese zisk i za předpokladu, že nám nabídneš sendviče, zejména proto, že tady Pete je velmi střídmý jedlík. Drží dietu.“
„Ach, nemyslela jsem tím peníze,“ namítla, „a pokud jde o sendviče, můžete se rozšoupnout. Měla jsem na mysli vyznamenání, jehož se mi díky tobě dostalo. Jsem jediná ženská v Americe, která se muckala s Nerem Wolfem. Žádná noční můra. Náhodou má šarm.“
Wolfe, který se mezitím posadil, zaklonil hlavu a zamračil se na ni – odvedl prvotřídní výkon.
Usmál jsem se na ni. „Zmínil jsem se Petovi o tom, co jsi mi řekla do telefonu, a jemu to zalichotilo. Nu dobře, považuj se za vyznamenanou.“
Zavrtěla hlavou. „Nemá cenu se vzpírat, chlapče. Držím tě pevně.“ Přistoupila k Wolfovi a shlédla na něho. „Netrap se, Pete, normálně bych tě nerozeznala od Adama. Nikdo by tě nepoznal, v tom to není. To tady můj hrdina, Archie. Je strašně prudérní. Zažil už nějaký ten těžký případ. Byly jich spousty, a ani jednou mě nepožádal o pomoc. Ani jednou! Prudérní a hrdý. A najednou mě vyruší uprostřed radovánek – alespoň pokud on věděl, mohla jsem se nacházet uprostřed radovánek – a chce po mně, abych nastoupila do auta a chovala se důvěrně k cizímu muži. Na světě je jen jediný člověk, pro něhož by byl něčeho podobného schopen, a to jsi ty. Takže když jsem se v tom autě rozvášnila, věděla jsem, co dělám. A nedělej si se mnou starosti – ať už máte za lubem cokoliv, mám zapečetěná ústa. Pro mě budeš navždycky Pete. Jediná ženská, která se muchlala s Nerem Wolfem – můj bože, nadosmrti si toho budu považovat. A teď jdu připravit nějaké sendviče. Jakou držíš dietu?“
Wolfe procedil skrze zuby: „Nic nechci.“
„To nejde. Broskev? Hrozny? Trochu salátu?“
„Ne!“
„Sklenici vody?“
„Ano!“
Odešla z místnosti a cestou po mně hodila nevlídným pohledem. Po chvíli bylo tlumeně slyšet, jak se pohybuje v kuchyni.
Vyjel jsem na Wolfa: „To vy jste tvrdil, že potřebujeme ženskou.“
„Vy jste ji vybral.“
„A vy jste ji schválil.“
„Je hotovo,“ konstatoval hořce. „A my jsme taky hotoví. Samozřejmě, že to vyžvaní.“
„Je tady jistá možnost,“ navrhl jsem. „Ožeňte se s ní. Vlastního manžela by přece nezradila. A zdá se, že během té krátké cesty z města…“
Rychle jsem ztichl. Obličej, jako celek, nevypadal jako jeho tvář, ale stačilo podívat se mu do očí, abych poznal, že jsem zašel příliš daleko.
„Povím vám, co udělám,“ nadhodil jsem. „Znám ji dost dobře. Představme si, že by se mohly stát dvě věci: Zaprvé, vy zítra skočíte k Zeckovi a povíte mu, kdo jste. Za druhé, Lily to úmyslně či neúmyslně někomu vyslepičí. Vsadím se o deset babek, že první možnost je stejně pravděpodobná jako ta druhá.“
Zavrčel: „Je to ženská.“
„Dobrá, tak se vsaďte.“
Nevsadili jsme se. Ne že by Wolfe souhlasil s mým názorem na Lily Rowanovou, ale co mohl, chudák gangster, dělat? Nemohl se ani stáhnout zpátky do houštin a začít znovu. Od téhle chvíle až do konce však na něj doléhal desetkrát horší stres než na mě. Trochu mu to na celou noc pošramotilo styl, když Lily odešla spát a my v obýváku rozmlouvali ještě dlouho po rozbřesku. Odešel v šest hodin. Nejspíš bych v tutéž dobu mohl bezpečně odejít i já, protože i kdyby se o něho zajímali natolik, že před dům postavili hlídku, ta by určitě odešla s Roederem. Ale vzhledem …
