11
Romance mezi Parkerem a Christianou začala nenápadně, ale postupně se víc a víc sbližovali. Nešlo jen o nějaké sexuální dobrodružství. Byli zamilovaní. Trávili spolu veškerý volný čas, několikrát se scházeli během dne, sedávali spolu u každého jídla. Bylo nevyhnutelné, že si ostatní změny v jejich vztahu během týdnů, ne-li dnů, všimli.
První to vypozorovala jako obvykle Fiona. Christianu dobře znala, nebo si to alespoň myslela, a na mezilidské vztahy měla čich. Říkala si, že je Christiana nějaká tichá a méně hovorná. Nejdřív se bála, že je nemocná. Někdy nemoc takhle začíná. Pozorně ji několik dní sledovala, až spatřila dvě hrdličky, jak se vrací do tábora z odpolední procházky. Fiona se pro sebe zasmála, neodolala a hned večer Christianu poškádlila.
„Tak já si myslím, že se o tebe pokouší malárie nebo kala-azar, a dělám si starosti… a přitom to je jen románek. Tedy, Cricky moje malá, výborně! Skvěle!“ Christiana nejdřív zrudla a chystala se vše popřít, ale stačil jediný pohled na vševědoucí výraz ve Fioniných očích a musela se usmát.
„No dobře, dobře… o nic nejde. Prostě se kamarádíme.“
„Ani náhodou, moje milá. Viděla jsem lidi, co se chystali na svatební cestu, a vypadali mnohem míň roztouženě. Ani jeden z vás by si zřejmě nevšiml, kdyby se na vás dneska odpoledne vrhnul lev… nebo dokonce had!“ dobírala si ji Fiona a nebyla daleko od pravdy. Christiana v životě nebyla tak šťastná, i když si každý den připomínala, že to jednou musí skončit. Navíc se Parker v červnu vrací na Harvard. Mají dva měsíce. Potom bude po všem. V jeho blízkosti si na to občas dovolila zapomenout.
„Je tak úžasný,“ přiznala Christiana s dětinským výrazem. Fiona se zaradovala. Bylo hezké vidět lidi šťastné.
„Pokud se dá soudit z výrazu tváře, a já v tomhle věřím svým instinktům, je do tebe blázen. Kdy to začalo?“
„Před pár týdny.“ Krásný byl onen večer před Lauřiným odjezdem. V táboře pro ni uspořádali večírek na rozloučenou. Opouštěla je úplně jiná osoba, než která před několika měsíci přijela. Plakala, se všemi se objímala a slíbila, že s nimi zůstane v kontaktu, obzvláště s Cricky, která jí dodala odvahu, aby otevřela své srdce Antoinovi. „Prostě se to stalo,“ snažila se Christiana vysvětlovat. Neuměla to vysvětlit ani sama sobě. Poprvé byla doopravdy zamilovaná.
A Parker tvrdil totéž. Prozradil, že na vysoké škole navázal vážný vztah a s onou dívkou nějakou dobu žil. Za pár měsíců ale oba zjistili, že šlo o omyl, a přátelsky se rozešli. Podle jeho slov, a Christiana mu věřila, předtím ani potom v jeho životě nebyl nikdo důležitý. Kvůli práci na Harvardu neměl čas. Až tady v Senafe poprvé objevil lásku.
„Panebože,“ vydechla Fiona ohromeně, „je to vážné?“ Výraz v Christianiných i Parkerových očích, který zahlédla dnes odpoledne, leccos naznačoval.
„To ne,“ rozhodně odmítla Christiana, ale tvářila se smutně. „Není. Ani nemůže být. Řekla jsem mu hned na začátku, že se musím vrátit domů ke svým povinnostem. Nemohla bych bydlet v Bostonu a on nemůže žít u nás. Otec by to nikdy neschválil.“ Neměla o tom pražádné pochybnosti.
„Ani když je doktor?“ Fiona vypadala překvapeně. Její rodiče by jásali. „To má tedy tvůj otec nesmyslně vysoké nároky.“
„Asi ano,“ přitakala Christiana klidně. „On prostě je takový. Má k tomu spoustu důvodů. Je to komplikované.“
„Tvůj život přece nepatří otci,“ obořila se na ni Fiona, rozzlobená její ochotou vše bezvýhradně přijmout. „Nežijeme v době temna, prokristapána. Je báječný a má skvělou práci. Snaží se zachránit lidstvo před AIDS na jedné z nejvýznamnějších lékařských a akademických institucí na světě. Copak to nestačí?“
„Je mnohem báječnější.“ Christiana se usmála a tmavé mraky jí náhle odpluly z tváře. „Je tak neuvěřitelně slušný a milý a já ho miluju… a on mě.“ Byla do něj naprosto zblázněná.
„Tak co to je za nesmysly, že to musí skončit?“
„To je něco jiného,“ povzdechla si Christiana, sedla si na postel a zula boty. Jednou za čas se jí opravdu zastesklo po hezkých botách. Chtěla by kvůli Parkerov…
