7
Inej
Inej strávila bezesnou noc ve tmě. Když jí začalo kručet v břiše, usoudila, že je nejspíš ráno, ale nikdo jí nepřišel sundat šátek z očí, ani nepřinesl tác s jídlem. Van Eck se s ní zřejmě nehodlá dál mazlit. Jasně viděl její strach. Ten teď bude jeho pákou, ne Bajanovy sulijské oči a pochybné laskavosti.
Když se po návratu do cely přestala třást, dovlekla se k ventilátoru; byl napevno přidělaný. Museli to udělat, zatímco byla v divadelním sále. Nepřekvapilo ji to. Podezřívala Van Ecka, že ho nechal otevřený, jen aby jí dal naději, kterou jí hodlal vzít.
Postupně se její myšlenky zklidňovaly. Ležela v tichu a vymýšlela plán. Bude mluvit. Je spousta úkrytů a tajných míst, které Gauneři přestali používat, protože byly zkompromitovány nebo se jim prostě přestaly hodit. Tím začne. Pak tu byly skrýše, které patřily jiným gangům v Barrelu. Věděla o dopravním kontejneru ve Třetím přístavu, který se příležitostně používal jako úkryt. Ostří racci se s oblibou zašívali do jednoho zaplivaného hotelu pár ulic od Bydla. Přezdívali ho Marmeládový dort pro jeho vybledlou, malinově zbarvenou fasádu s bílými okapy, které vypadaly jako krém. Prohledat všechny pokoje by mělo Van Eckovi zabrat dobrou část noci. Bude hrát
0 čas. Přiměje Van Ecka a jeho muže hledat Kaze po celém Ketterdamu. Nebyla sice nikdy moc dobrou herečkou, ale ve Zvěřinci musela občas zalhat a taky strávila dost času s Ninou a ledacos se od ní přiučila.
Když se Bajan konečně objevil a sundal jí šátek z očí, měl s sebou šest dozorců. Nevěděla, kolik času uplynulo, ale předpokládala, že celý den.
Bajan měl nezdravě nažloutlý obličej a očima uhýbal před jejím pohledem. Doufala, že ho její slova tížila na prsou jako kámen a celou noc kvůli nim nespal. Přeřízl jí provazy na nohou, ale jen aby je nahradil těžkými okovy. Hlasitě řinčely, když ji dozorci vlekli halou.
Tentokrát ji vedli na jeviště zadním vchodem kolem kulis a starých rekvizit zapadaných prachem. Zelená opona prožraná od molů visela stažená dolů, takže do jeviště a na balkóny neviděla. Jevištní scéna - oddělená od zbytku divadla a vyhřátá od prudkých jevištních světel - měla zvláštní nádech důvěrnosti. Spíš než jako scéna vypadala jako skutečný operační sál. Inej koutkem oka zachytila rozbitý roh stolu, na němž včera v noci ležela, a rychle stočila pohled stranou.
Van Eck na ni čekal s dozorcem s orlím nosem. Inej si v duchu přísahala:
1 kdyby její plán selhal, i kdyby jí rozdrtil nohy na padrť, i kdyby už nikdy nechodila, najde způsob, jak mu to oplatit stejnou mincí. Nevěděla sice jak, ale dokáže to. Na to, aby se nechala od Jana Van Ecka zničit, přežila příliš mnoho.
„Máte strach, slečno Inej?“ zeptal se jí.
„Ano.“
„Taková upřímnost. A jste připravená říct mi, co chci vědět?“
Inej se zhluboka nadechla a svěsila hlavu způsobem, který, jak doufala, přesvědčivě vyjadřoval neochotu. „Ano,“ špitla.
„Tak do toho.“
„Jakou mám záruku, že mi neublížíte, až získáte informace, které potřebujete?“ zeptala se zdráhavě.
„Pokud budou vaše informace užitečné, nemáte se čeho bát, slečno Inej. Nejsem krutý. Použil jsem metody, na které jste nejlépe zvyklá - hrozby a násilí. Barrel vás vychoval tak, že takové zacházení očekáváte.“ Mluvil jako Tante Heleen. Proč mě nutíš dělat takové věci? Sama sis o to řekla, děvče.
„Takže mám vaše slovo?“ ujišťovala se. Bylo to nesmyslné. Van Eck jasně ukázal, jakou cenu má jeho slovo, když je na Vellgeluku podrazil a pokusil se je všechny zabít.
Přesto obřadně přikývl. „Ano, máte,“ prohlásil. „Dohoda je dohoda.“
„A Kaz se nesmí nikdy dozvědět -“
„Jistě, jistě,“ skočil jí netrpělivě do řeči.
Inej si odkašlala. „Blízko Bydla je klub Modrý ráj. Do pokojů v horních patrech schovával Kaz kradené zboží.“ Byla to pravda. Pokoje by teď ale měly být prázdné. Kaz je přestal používat potom, co se ukázalo, že jeden z místních barmanů je spřažený s Falešnými hráči. Nestál o to, aby je informoval o jeho příchodech a odchodech.
„Velmi dobře. Co dál?“
v
Inej ustaraně ohrnu…
