39
Nina
Nina si stáhla šaty i těžké gumové břicho nacpané pod nimi, zatímco Rotty se mezitím zbavil kabátu a falešných vousů. Všechno to svázali do rance, který hodili přes palubu, jen co vlezli do lodi s vínem zakotvené pod mostem Zentsbridge.
„Zaplať pánbůh, že je to pryč,“ oddychla si Nina, když neforemný balík zajel pod vodu.
„Dvakrát mateřská zrovna nejsi,“ poznamenal Kaz, který zrovna vyšel zpoza bedny s vínem.
„Kde je Inej?“
„Jsem v pořádku,“ hlásila Inej za jeho zády. „Zato Kuwej -“
„Už zase krvácíš,“ všimla si Nina, když sklouzla dolů z vysokého stohu beden, aby se k nim připojila. Na kanále teď sice nebyl skoro žádný provoz, ale nestálo za to riskovat. „A co se ti stalo s očima?“
„Řekla bych, aby ses zeptala Bílého ostří, jenže...“ Inej pokrčila rameny.
„Doufám, že trpěla.“
„Nino. “
„Co je? Nemůžeme být obě milosrdné a mírné.“
Stáli v zešeřelém prostoru vytvořeném mezi bednami s vínem a kamenným obloukem mostu. Nosítka s Kuwejovým tělem byla položená na stole provizorně vyrobeném z přepravek. Zena injekční stříkačkou vpichovala něco Kuwejovi do ruky, zatímco Zoja s mužem, který nemohl být nikdo jiný než Sturmhond, to napjatě pozorovali.
„Jak je mu?“ zeptala se Nina.
„Jestli má puls, nemůžu ho nahmatat,“ řekla Žeňa. „Ten jed zafungoval opravdu dobře.“
Možná až moc dobře. Žeňa tvrdila, že jed zpomalí Kuwejův tep a dech natolik, že se bude zdát mrtvý. Teď to vypadalo až příliš přesvědčivě. Nina si uvědomovala, že na světě by bylo bezpečněji, kdyby Kuwej umřel, na druhou stranu věděla, že kdyby někdo jiný prolomil tajemstvíparemu, s Kuwejem má Ravka mnohem větší šanci najít účinnou protilátku. Bojovali, aby ho osvobodili z Ledového paláce. Podstoupili namáhavou strastiplnou cestu, aby mohl v bezpečí pokračovat mezi griši ve své práci. Kuwej znamená naději.
A taky je to kluk, který si zaslouží žít svobodně, ne jako živý terč.
„Protijed?“ sledovala Nina stříkačku v Ženině ruce.
„Už druhá dávka, kterou mu dává,“ přisvědčil Kaz.
Všichni sledovali, jak Žeňa nahmatává Kuwejovi puls a pozoruje, jestli dýchá. Zavrtěla hlavou.
„Zojo,“ ozval se Sturmhond. Znělo to jako rozkaz.
Zoja vzdychla a vykasala si rukávy. „Rozepni mu košili.“
„Co chcete dělat?“ chtěl vědět Kaz, když Žeňa začala Kuwejovi rozepínat zbylé knoflíky. Úzký hrudník s vystouplými žebry měl potřísněný prasečí krví z prasklého voskového měchýře.
„Buď ho přivedu k životu, nebo ho zevnitř zaživa uškvařím,“ odpověděla Zoja. „Ustupte dozadu.“
V sevřeném prostoru se snažili vyhovět jejímu přání, jak nejlépe to šlo. „Co tím přesně myslí?“ obrátil se Kaz na Ninu.
„Nejsem si jistá,“ přiznala Nina. Zoja už stála s rukama nataženýma před sebe, oči zavřené. Najednou se ochladilo a vzduch zvlhl.
Inej se zhluboka nadechla. „Voní to tu jako před bouřkou.“
Zoja otevřela oči, sepjala ruce a pak, jako by se chtěla modlit, třela svižně dlaněmi o sebe.
Klesl tlak a Nina na jazyku ucítila kovovou chuť. „Myslím... myslím, že přivolává blesk.“
„Je to bezpečné?“ strachovala se Inej.
„Ani zdaleka,“ odpověděl Sturmhond.
„Už to aspoň někdy předtím dělala?“ zeptal se Kaz.
„Za tímto účelem?“ přemítal Sturmhond. „Viděl jsem ji to dělat dvakrát. Fungovalo to dokonale. Jednou.“ Jeho hlas zněl Nině povědomě a měla dojem, že už ho někde viděla.
„Můžeme?“ zeptala se Zoja.
Žeňa nacpala Kuwejovi mezi zuby tlustý přeložený kus látky a ustoupila dozadu. Nina si s hrůzou uvědomila, že mu to dává do pusy, aby si nepřekousl jazyk.
„Vážně doufám, že se jí to povede,“ zabrumlala Nina.
„To Kuwej asi ještě víc,“ opáčil Kaz.
„Je to zapeklitá věc,“ vysvětloval Sturmhond. „Blesk si nenechá moc poroučet. Zoja tím riskuje vlastní život.“
„Nevypadá jako ten typ, co se obětuje,“ namítl Kaz.
„To by ses divil,“ odpověděli Nina se Sturmhondem najednou. Nina měla znovu ten zvláštní pocit, že ho odněkud zná.
Viděla, že Roty křečovitě zavřel oči, nedokázal se na to dívat. Inej pohybovala rty, nejspíš v tiché modlitbě.
Zoje mezi dlaněmi zaprskala slabá modrá jiskra. Zhluboka…
