Kapitola 10
Řím,
úterý 2. prosince 2008, 12.53
(New York, 6.53)
Boeing 737-500 společnosti Egyptair se chystal přistát na římském letišti Fiumicino. Shawn vyhlédl z okénka, ale viděl jenom křídlo letadla. Připadal si jako v pověstné sanfranciské mlze. Nad letištěm kroužili už skoro půl hodiny.
S výjimkou téhle drobné komplikace byla cesta příjemná. Bez potíží prošli egyptskou pasovou kontrolou i bezpečnostními rámy. Shawn si trochu dělal starosti kvůli kodexu, který měl v příručním zavazadle zabalený do ručníku, a navíc ještě do polštářového povlaku z hotelu Four Seasons. Mrzelo by ho, kdyby celníci kodex objevili, právních následků se však neobával. Nejdřív by řekl pravdu: koupil tu věc jako suvenýr. A pak by zalhal: byl přesvědčený, že je to padělek stejně jako drtivá většina všeho, co se ve starožitnických krámcích na tržišti Khan el-Khalili prodává.
Ovšem něco úplně jiného představoval Saturninův dopis. Jednotlivé listy papyru Shawn pečlivě uložil do čistých igelitových sáčků získaných v hotelové kuchyni a potom každý zvlášť vlepil mezi stránky výpravné publikace o starověkém Egyptu, kterou si chvatně opatřil ve stánku s upomínkovými předměty. Bezpečnostní přepážkou ji pronášel všem na očích. Pokud by celníci dopis odhalili, měl by Shawn vážné potíže, nicméně věřil, že příliš neriskuje. Před Sánou se tvářil, jako by vůbec o nic nešlo, a dokonce jí tvrdil, že něco podobného v minulosti už párkrát hravě zvládl. „Úplně jim stačí, když rentgen knihu propustí dál,“ ujišťoval manželku.
Letadlo se náhle zhouplo, až se Shawn vylekal. Klesli pod nízko visící vrstvu mraků. Za clonou dešťových kapek stékajících po okénku uviděl Shawn silnice zacpané vozidly a promáčené zelené louky. Přestože bylo teprve poledne, většina automobilů svítila. Podíval se dopředu. Zahlédl obrysy letiště a hlavně blížící se ranvej. O chvíli později letadlo dosedlo na přistávací plochu a motory nabraly zpětný chod.
Shawn téměř neslyšně vydechl úlevou a otočil se k Saně. Usmívala se. „Počasí nevypadá zrovna nejlíp,“ prohodila a předklonila se, aby nakoukla ven.
„Zimy tady bývají deštivé.“
„Nám to může být celkem jedno, ne?“ Sana k úsměvu přidala spiklenecké mrknutí.
„Jistě,“ přitakal Shawn a stiskl manželce ruku. Sana stisk opětovala. Oba pociťovali stejné napětí.
„Víš co?“ řekla Sana. „Já půjdu vyzvednout zavazadla a ty mezitím vypůjčíš auto. Ušetříme spoustu času.“
„Skvělý nápad,“ souhlasil Shawn. Manželka ho příjemně překvapila. Obvykle nechávala veškeré organizační záležitosti na něm. Ale tentokrát projevovala nečekanou činorodost a ochotu pomáhat. Navíc se zdála neméně vzrušená než on. Během letu ho stále zasypávala dotazy týkajícími se raného křesťanství, judaismu, a dokonce i pohanských náboženství Blízkého východu.
„Takže co přesně máš v plánu, až odjedeme z letiště?“ dychtivě se zeptala Sana.
„Ubytujeme se v hotelu, něco menšího sníme a pak najdeme krám, kde se dá koupit vhodné nářadí. Potom můžeme omrknout nekropoli nebo kancelář Scavi. Nerad bych, aby nás v noci, až se tam vrátíme pro tu schránku, něco zaskočilo. Pokud si vzpomínám, ve Scavi mají otevřeno do půl šesté.“
„Jaké nářadí budeme potřebovat?“
„Kladivo, majzlík, baterky. Snad i vrtačku na baterie – jenom pro jistotu.“
„K čemu vrtačku?“
„Doufám, že se bez ní obejdeme, ale možná narazíme na něco jako měkký kámen a cihly. Papež sice zakázal používat při současných vykopávkách motorové nářadí, aby nedošlo k druhotným škodám, ale tímhle detailem se trápit nemusíme. V místech, kde budeme pracovat, bychom poškodili nanejvýš samu schránku.“ „Neříkal jsi, že se prokopeme pouze slabou vrstvou hlíny?“ Představa odvrtávání kamene Sanu zarazila, celý projekt najednou působil mnohem nesnadněji.
„Půjde spíš o slepenec jílovité hlíny a štěrku, ale hodně kompaktní, takže připomíná měkký kámen. Jak už jsem se zmínil, hrobka, kterou následovníci pro Petra vykopali na vrchu Vaticanus poblíž Neronova cirku, byla klenutá podzemní krypta válcovitého tvaru. Vyhloubili velkou jámu a…
