27
„To je šílenství,“ zašeptal Havelock s očima upřenýma na plátno. „K tomu se zavázal? Máme zasadit první úder?“
„Taky druhý a když to bude nutné i třetí - z ponorek u pobřeží Číny nebo Ruska. Dvě šílené smlouvy, pane Havelocku, dva hrozné závazky. Černé na bílém.“
„Panebože...“ Michael přejížděl očima řádky obou dokumentů, jako by si prohlížel přejetého psa. „Jestli tohle vyjde najevo, je s námi konec.“
„Tak vidíte,“ pronesl Berquist, který také nespustil oči z plátna. „A pod tímhle Damoklovým mečem teď žijeme. Pokud se nebudeme přesně řídit příkazy, které mi čas od času přicházejí do kanceláře, máme na krku celosvětovou katastrofu. Pohrůžka je prostá: stačí ukázat Číňanům naši smlouvu s Ruskem a do Moskvy poslat dohodu s Číňany. Obě strany poznají, že jsme je zradili - my, nejbohatší kurva v historii. Tomu taky uvěří a celá zeměkoule vyletí do povětří. Poslední slova budou: ,To není cvičení, to je doopravdy!` Takže takhle to vypadá, pane Havelocku.“
Michael cítil, jak se mu třesou ruce a jak mu spánky pulsují. Něco, co Berquist právě řekl, ho zneklidnilo ještě víc, jenže zaboha nemohl přijít na to co. Zatím jen civěl na fotografie dvou listin na plátně.
„Nejsou tu data,“ připomněl nakonec.
„Ta jsou na zvláštní straně - tohle jsou jenom závazky. V dubnu a v květnu se mají konat porady, na kterých se stanoví přesná data útoků. V dubnu se Sověty, v květnu s Čínou – tedy příští a přespříští měsíc. K útoku má dojít do pětačtyřiceti dní po poradě.“
„Neuvěřitelné.“ Havelock se udiveně podíval na Berquista. „A s tímhle jste mě dávali dohromady?“
„Byl jste v tom namočený. Samozřejmě ne tak, že byste se na tom přímo podílel, ale přece jenom... víme jak, jenže jsme netušili, proč. Jenže i to ,jak` stačilo, abychom vás prohlásili za ,beznadějný případ`.“
„Kristepane, co jsem s tím měl společného?“
„Především Matthias sesbíral všechny důkazy proti vaší přítelkyni Janě Karasové.“
„Matthias?“
„To on vás chtěl dostat ze hry. Na druhé straně jsme nemohli vědět, jestli jste skutečně mimo hru, nebo jestli jste jen nevyměnil zaměstnavatele - vládu Spojených států za svatou říši Matthiase Velkého.“
„A proto mě pořád sledovali - v Londýně, Amsterdamu, Paříži a bůh ví, kde ještě.“
„Všude, kam jste jel. Nebylo to k ničemu.“
„A proto jste ze mě udělali ,beznadějný případ`?“
„Už jsem vám říkal, že jsem s původním rozkazem neměl nic společného.“
„Dobrá, za to mohla Nejasnost. Ovšem pak jste ho potvrdil vy.“
„To bylo o dost později, když jsme se dověděli, co se dověděl on. Oba rozkazy byly vydány - jeden tajně, druhý oficiálně – ze stejného důvodu: chystal jste se proniknout do pozadí těchhle dokumentů, objevit spojení mezi Washingtonem a lidmi z KGB. Jsme ve strašné situaci, pochopte - stačí jediný chybný krůček a můžeme se vsadit, že tyhle pozvánky do první řady v Apokalypse letí do Moskvy i do Pekingu.“
„Moment,“ vykřikl Havelock vzrušeně. „Tohle mi na tom nesedělo! Vždyť musel přece s Moskvou i Pekingem jednat!“
Prezident Spojených států neodpověděl; místo toho došel k nejbližšímu křeslu a posadil se. Nakonec promluvil: „Ne pane Havelocku. Nejednal.“ Pohlédl na plátno. „Jsou to jenom dopodrobna rozebrané halucinace geniálního, i když šíleného mozku - slova prvotřídního vyjednávače.“
„Tak to proboha zapřete! Vždyť ty smlouvy neplatí!“
Berquist zavrtěl hlavou. „Přečtěte si, jak je to napsané,“ vyzval Michaela ostře. „To se prostě nedá zapřít. Jsou tam podrobné pasáže o našich nejtajnějších zbraních - rozmístění, kódy, charakteristiky - prostě informace, které kdyby někdo vyzradil, odsoudili by ho za zradu a zavřeli, až by zčernal. Kdyby v Moskvě nebo v Pekingu vůbec jen začali uvažovat o možnosti, že někdo z jejich personálu mohl taková data prozradit, postříleli by pro jistotu všechny.“ Prezident se odmlčel a pootočil hlavou. „Pochopte, že kdyby vůdcům v Moskvě nebo Pekingu někdo ukázal tu druhou smlouvu, vůbec by o její pravosti nepochybovali. Strategické rozmístění, ničivá síla, dolet - každá informace vycizelovaná …
