Mozaika Parsifal (Robert Ludlum)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

7

Čtyři muži, kteří seděli u stolu ve vybílené místnosti ve třetím patře budovy federální vlády, byli podle měřítek vysoko postavených washingtonských úředníků ještě docela mladí. Jejich věk se pohyboval od pětatřiceti do téměř padesáti let, jenže podle vrásčitých tváří a unavených pohledů byste jim hádali více: jejich práce vyžadovala probdělé noci a dlouhá období nervozity, kterou ještě zhoršovala jejich osamocenost, protože ani jeden z nich nesměl mimo tuto místnost hovořit o tom, co se v ní odehrávalo. Byli to stratégové tajných operací a i největší šelmy mohly snadno přijít o život v důsledku jediné chyby v jejich propočtech. Jejich nadřízení se mohli zajímat jen o strategické cíle, zatímco jejich podřízení jen o konkrétní rozkazy; zato tito čtyři muži drželi v rukou všechny nitky, museli předvídat všechny možnosti a následky té které operace. Každý z nich byl odborníkem ve svém oboru a jedině oni mohli rozhodnout, kdy a kde vypustit šelmy.

Přesto neměli po ruce žádné radary ani odposlechové antény; jediné, čím se mohli řídit, byla analýza lidského chováni. Museli zkoumat akce a reakce, a to nejen nepřátel, ale i vlastních lidí v terénu. Vyhodnocování bylo jako věčný, stále nerozhodný zápas: případná „kdyby“ se množila geometrickou řadou s každým novým obratem, s každou lidskou odezvou na změnu situace.

Byli to psychoanalytici pohybující se v nekonečném labyrintu šílenství, jehož produktem byli jejich pacienti; specialisté na temné stránky života, kde pravda byla většinou lží a lež často jedinou možností, jak přežít. Největší hrůzu jim naháněl stres: pod jeho vlivem mohli nepřátelé i vlastní agenti vidět a dělat věci, které by je jinak ani nenapadly. Nepředvídatelné ruku v ruce s neobvyklým tvořilo nebezpečné minové pole.

Ostatně k tomuto závěru také dospěli, když hodnotili události předešlé noci. Podplukovník Lawrence Baylor Brown jim z Říma poslal telegram s nejvyšší prioritou, jehož obsah si vyžádal vyhledání dávno založeného spisu.

Fakta byla jasná: to, co se událo na opuštěné pláži na Costa Brava, potvrdili dva očití svědci, jedním z nichž byl sám agent Havelock a druhým muž jménem Steven MacKenzie, kterého Havelock osobně neznal a který patřil k nejzkušenějším agentům CIA pracujícím v Evropě. Dokonce riskoval vlastní život, aby přinesl důkaz: zkrvavené cáry šatů. Laboratorní zkouška prokázala, že patřily Janě Karasové. Důvody, proč bylo nutné akci potvrdit dvěma svědectvími, sice nebyly explicitně vysvětleny, jenže to ani nebylo nutné: vztah Havelocka a Karasové byl dobře znám každému, komu do toho něco bylo, a člověk ve stresu se může snadno zhroutit a nesplnit svůj úkol. Washington potřeboval jistotu. Agent MacKenzie stál asi sto metrů severně od Havelocka a měl dobrý výhled: jeho důkazy byly nevyvratitelné. Karasová skutečně tu noc zahynula. To, že Steven MacKenzie zemřel při plachtění v Chesapeackém zálivu tři týdny po svém návratu z Barcelony, nijak nezmenšovalo jeho zásluhy. Lékař, kterého přivolala pobřežní hlídka, patřil k nejuznávanějším na celém východním pobřeží - jistý doktor Randolph. Jeho pitevní zpráva byla jednoznačná: MacKenzie zemřel přirozenou smrtí.

Kromě samotné operace Costa Brava byly podrobeny přísnému zkoumáni i průkazné materiály proti Janě Karasově. Stalo se tak na výslovné přání ministerského předsedy Anthonyho Matthiase a stratégové dobře věděli proč. Museli brát v úvahu ještě další vztah, totiž přátelství Matthiase a Michaela Havelocka, které se datovalo od doby, kdy se před dvaceti lety setkali jako profesor a student v postgraduálním kursu na Princetonské univerzitě. Oba původem Češi, z nichž první se proslavil jako jeden z nejgeniálnějších politiků světa, zatímco druhý zoufale hledal vlastní identitu. Jeden od druhého se značně lišili, ale jejich přátelství bylo nezlomné.

Antonín Matyáš se v Americe objevil před čtyřiceti lety jako syn uznávaného pražského lékaře, který se s rodinou odstěhoval ze země ohrožené nacisty a založil si v Americe praxi. Na druhé straně Havel…

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023