Středa, 17.května, 1989 23:23
S batohem přes rameno vystoupila Gail Shafferová s Reginou Puksarovou z výtahu. Prošly spolu chodbou k hlavnímu vchodu. Ty dvě už se znaly skoro pět let. Často spolu debatovaly o osobních problémech, i když se mimo nemocnici tolik nepřátelily. Gail vyprávěla Regině o tom, jak se chytila s klukem, se kterým chodila už dva roky.
„Souhlasím s tebou,“ kývla Regina. „Kdyby mi Robert najednou sdělil že chce chodit s jinýma, řekla bych fajn, ale mezi námi je konec. Vztah se nemůže vrátit. Buď sílí, nebo zemře. Aspoň podle mé zkušenosti.“
„Podle mé taky,“ vzdychla Gail.
Žádná si nevšimla, že Trent složil noviny a vstal. Když prošly lítačkami, šel Trent hned za nimi. Slyšel jejich hovor.
Jistý si tím, že ženy míří k parkovišti pro zaměstnance, dal jim Trent trochu náskok, ale držel se od nich na dohled. Ty dvě se zastavily vedle sportovního červeného pontiaku Fiero a ještě pár minut rozprávěly. Potom Gail nastoupila do vozu. Regina odešla o pár míst dál k svému autu.
Trent šel ke své corvettě a nastoupil do ní. Nebylo to nejlepší auto k tomu, aby v něm člověk někoho sledoval, protože bylo moc nápadné, on měl ale zato, že v tomhle případě na tom nesejde. Nebylo důvodu, proč by Gail měla být podezíravá.
Gailino auto bylo stejně nápadné, takže se sledovalo snadno. Mířila rovnou do Back Bay, přesně jak Trent usuzoval z jejího telefonního čísla. Zaparkovala na Boylstonově ulici a zmizela ve Store-24.
Trent zajel na druhou stranu ulice, protože Boylston Street byla jednosměrná, a zastavil na stanovišti taxíků. Odtud viděl na obchod i na Gailino auto nejlépe. Když se Gail objevila s jediným balíčkem a nastoupila znovu do svého auta, počkal, až vyjede od chodníku. Pak vklouzl hned za ni.
Odbočila doleva na Berkeley Street, pak zpomalila. Trent usoudil, že slídí po místu k parkování, což v tuhle noční dobu nebylo nic snadného.
Nechal prodloužit vzdálenost, která je oddělovala. Konečně našla místo v Marlboroughské ulici, ale pak jí trvalo celou věčnost, než na ně zacouvala.
„Mrcha neschopná,“ mumlal si Trent, když pozoroval její třetí pokus zacouvat na parkovací místo souběžně s vozovkou. Trent zastavil na zákazu parkování. Bylo mu to jedno. Dostane pokutu, no a? Tohle je obchod - všechna vydání, která s ním bude mít, budou regulérní režijní náklady.
Jediné, co nechtěl, bylo, aby mu odtáhli auto, ze zkušenosti však věděl, že je tu jen malá pravděpodobnost, že by k něčemu takovému došlo.
Gail konečně zaparkovala ke své spokojenosti, když už ne k Trentově.
Auto bylo ještě pořád skoro půl metru od chodníku. Vystoupila s balíkem v ruce, zamkla dveře a vyrazila dál pěšky. Trent ji sledoval, ale držel se z dohledu na druhé straně ulice. Díval se, jak Gail zabočuje doleva na Berkeley a doprava na Beacon Street. Přešla několik domů na Beacon Street a vstoupila do jednoho hnědého, kamenného.
Trent pár minut počkal, pak vstoupil do budovy a přejel pohledem seznam jmen, napsaných u bzučáků jednotlivých obyvatel. Našel „G.Shafferovou“ na cedulce s „A.Winthropovou“.
„Krucihiml,“ zaklel v duchu Trent. Doufal, že Gail bydlí sama. Nikdy nic nejde snadno, pomyslel si. Ještě funěl, když se vrátil na ulici. Nemůže vtrhnout do Gailina bytu, jestli má spolubydlící. Nesmí mít svědky. To by nešlo.
Trent se podíval Beacon Street směrem k Boston Garden. Viděl, že je blízko populárního baru, proslaveného televizním seriálem Fanynky.
Tehdy se mu začal v hlavě formovat plán. Možná by mohl vytáhnout Gail nebo její spolubydlící z bytu.
Trent vyšel z budovy a pěšky došel malý kousek cesty do Hampshire House. Tam z telefonního automatu zavolal na Gailino číslo, které si opsal z nástěnky v hale u operačních sálů. Když telefon zvonil, vymýšlel si různé možnosti. Všechno záleží na tom, kdo to vezme. „Haló?“ ozval se hlas na druhém konci linky. Byla to Gail.
„Slečnu Winthropovou, prosím,“ řekl Trent.
„Je mi líto, není doma.“
Trentovi se zlepšila nálada. Možná to bude přece jen snadné. „Mohla byste mi, prosím, sdělit, kdy …
