Kapitola 15
RÁNO DRUHÉHO plného dne lidí druhé generace v Interteře začalo stejně jako to předchozí. Suzanne a Perry ledabyle přešli své zkušenosti z večera a dychtivě očekávali, co jim den přinese.
Donald byl méně nadšený a dokonce trochu zasmušilý. Richard a Michael byli napjatí a zticha, a pokud vůbec promluvili, bylo to o odchodu.
Donald je musel umlčet, když vstoupil Arak.
Arak a Sufa zavedli skupinu zpět do stejné konferenční místnosti, kterou používali den předtím, a začali s naučným seminářem, který se táhl hodiny. Byla to především vědecká diskuse, mimo jiné na téma, jakým způsobem Interterra využívá geotermální energii Země; o tom, jak uchovává klima v Interteře včetně mechanismů používaných k vyvolání nočního deště, jak se využívá bioluminiscenční technologie i k osvětlování vnitřku a vnějšku či jak se zachází s vodou, kyslíkem a kysličníkem uhličitým.
Když jednotlivé výjevy na obrazovce na podlaze pohasly a začalo se rozsvěcovat, věnovali přednášce pozornost už jen dva sekundární lidé Suzanne a Perry. Donald se díval do prázdna, pohroužen zjevně do vlastních myšlenek, Richard a Michael tvrdě spali. Když se rozsvítilo naplno, oba potápěči se probrali a spolu s Donaldem se snažili předstírat, že po celou dobu poslouchali.
„V závěru dnešního sezení,“ prohlásil Arak, který si zdánlivě nevšiml nepozornosti části posluchačů, „jsem si jist, že máte jasnější představu o důvodech, proč jsme setrvali zde v podzemním světě, tedy kromě těch mikrobiologických. Na rozdíl od toho, co se děje na zemském povrchu, se nám podařilo vybudovat dokonale stabilní prostředí bez klimatických výkyvů, jako jsou doby ledové nebo další katastrofy spojené s podnebím; máme zdánlivě neomezené množství energie, která nepůsobí znečištění, a zcela přiměřené a plně obnovitelné zásoby potravin.“
„Je pro vás plankton jediným zdrojem proteinů?“ zeptala se Suzanne.
Všechny tyto vědecké informace ji i Perryho ohromovaly. „Hlavním zdrojem,“ odpověděl Arak. „Dalším zdrojem jsou rostlinné proteiny. Tak jsme využívali i některé druhy ryb, ale přestali jsme, když nás začala znepokojovat otázka, zda jsou mořští živočichové s to obnovovat své stavy.
Bohužel tohle je poučení, které sekundární lidé odmítají akceptovat.
„Zvláště pokud jde o velryby a tresky,“ souhlasila Suzanne.
„Přesně tak,“ odpověděl Arak a pohlédl na ostatní. „Jsou nějaké dotazy, než se vydáme zpátky do terénu?“
„Araku, já mám jeden,“ řekl Donald.
„Prosím,“ odpověděl Arak. Potěšilo ho to. Donald zatím projevoval jen velmi malý zájem.
„Rád bych věděl, proč jste nás sem dopravili,“ řekl Donald.
„Doufal jsem, že se budete ptát na to, o čem se hovořilo,“ odpověděl Arak.
„Pro mě je těžké soustředit se na technické záležitosti, když nevím, proč jsem tady.“
„Chápu,“ odpověděl Arak. Sklonil se a tlumeným šepotem se radil s Blackovými a Sufou. Pak se opět napřímil a dodal: „Bohužel vám nemohu plně odpovědět na vaši otázku, protože máme přímo zakázáno o tom zatím mluvit, ale jedním z důvodů byla snaha zastavit pokusy o vrty ve výstupu Saranty, což se nám naštěstí podařilo. Mohu vás také ujistit, že dnes se ten hlavní důvod dovíte. Bude to zatím stačit?“
„Snad ano,“ odpověděl Donald. „Ale pokud se to dozvíme, nechápu, proč nám to nemůžete říci teď.“
„Kvůli protokolu,“ vysvětlil Arak.
Donald váhavě přikývl. „Jako bývalý námořní důstojník to myslím mohu akceptovat.“
„Nějaké další otázky k dnešní prezentaci?“ zeptal se Arak.
„Momentálně toho na mě bylo trochu moc,“ přiznal Perry. „Ale jsem si jistý, že během dne se otázky vyskytnou.“
„Takže dobrá,“ zakončil Arak. „Začněme s exkurzí. Vzhledem k tomu, co jste slyšeli dnes dopoledne, co byste chtěli navštívit jako první?“
„Co to Muzeum zemského povrchu?“ navrhl Donald, než se mohl kdokoli z ostatních vyjádřit.
„Jo!“ vyhrkl Michael nadšeně. „To místo, jak před ním stojí ta corvetta.“
„Vy byste chtěli vidět Muzeum zemského povrchu?“ zeptal se udiveně Arak.
Sufa reagovala stejně.
„Myslím, že by to bylo zajímavé,“ odpověděl Donald.…
