SRPEN
Měsíc srpen zalil londýnský West End jako chloroform. Vládu převzali turisté; a ti, kdo ve městě bydleli a pracovali, se snažili odjet. Vyšší vrstvy z Darcy směřovaly na nejrůznější místa jako vila v Toskánsku, zámek v Dordogne, horská chata ve Švýcarsku či jachta v Karibském moři.
Pan Alan Leigh-Travers byl vášnivý jachtař-amatér. Loď měl na britských Panenských ostrovech, kde v době nečinnosti kotvila u ostrova Trellis. Hodlal své tři týdny dovolené strávit brázděním vod a doplout až na jih do Grenadiny.
Peregrine Slade si možná myslel, že z počítačového systému v Darcy udělal nedobytnou pevnost, ale mýlil se. Odborník, kterého si na to najal, totiž použil jeden ze zabezpečovacích programů, které vymyslel a vyrobil Juliin šéf. I ona sama přispěla ke zdokonalení některých drobných nuancí. Člověk, který nějaký systém vymyslí, jej umí také obejít. A to Julie udělala. Benny potřeboval rozpisy srpnových dovolených, včetně míst pobytu a adres pro případ nouze. Tyto údaje mu Julie stáhla.
Benny proto věděl, že Leigh-Travers bude brázdit Karibské moře a že na sebe nechal dva kontakty: na svůj celosvětově fungující mobilní telefon a na rádiovou frekvenci, na které ho lze zastihnout vysílačkou na jachtě. Julie v obou číslech jednu číslici změnila. I když o tom pan Leigh-Travers ještě nevěděl, čekala ho skutečně klidná dovolená, na níž ho nikdo nebude rušit.
Šestého srpna vrazil do londýnského ústředí Darcy zrzavý Skot a dožadoval se vrácení své olejomalby. Nikdo proti tomu nic nenamítal. Majitel dokonce znal identifikační číslo obrazu, a tak jej už za deset minut zřízenec našel v suterénu a vrátil majiteli.
V noci Julie zaznamenala, že podle počítače byla malba v pobočce v Bury St. Edmunds předána k odhadu 31. července, ale že si ji majitel 6. srpna zase odnesl.
Tuto poslední část záznamu pak změnila. Podle nových údajů byl obraz po dohodě odvezen vozem Colbertova institutu. Desátého srpna pan Leigh-Travers, jenž v životě o žádném „Loveckém výjevu“ neslyšel, natož aby jej viděl, odjel na letiště v Heathrow a odletěl do Miami. Tam přestoupil na letadlo na St. Thomas a Beef Island, kde na něj čekala jeho jachta.
Ctihodný Peregrine Slade patřil k těm, kdo v srpnu raději nikam nejezdí. Silnice, letiště i letoviska pro něj představovaly hrůzostrašnou noční můru. Ne že by však zůstal v Londýně - jezdil do svého venkovského sídla v Hampshiru. Lady Eleanor navštěvovala známé v jejich vile v Porto Ercole a tak mohl být sám s vyhřívaným bazénem, rozsáhlými hektary pozemků a nepočetným, avšak dostačujícím personálem. Také jeho kontaktní čísla byla uvedena v rozpisu dovolených, takže Benny věděl, kde Slade bude.
Slade odjel do Hampshiru osmého. Jedenáctého dostal dopis psaný rukou, odeslaný z letiště v Heathrow. Písmo a podpis poznal hned - dopis byl od Alana Leigh-Traverse.
„Milý Perry, píšu jen v rychlosti z odletové haly. Ve všem tom spěchu před odjezdem a ve snaze nechat v oddělení pořádek před zářijovou aukcí jsem ti zapomněl říci o jedné věci.
Před deseti dny přinesl nějaký cizí člověk k odhadu obraz do pobočky v Bury. Po převozu do Londýna jsem se na něj zběžně podíval. Šlo o dost hrůzostrašný pozdně viktoriánský olej s dvěma mrtvými křepelkami a puškou, namalovaný zcela bez talentu. Za normálních okolností by byl okamžitě vrácen majiteli. Něco mi však na něm přišlo divné a začalo mi to vrtat hlavou.
Jak dobře víš, pozdně viktoriánští malíři prakticky nemalovali na desky - vždy jen na plátno. Tento obraz byl na desce, jež vypadala nesmírně stará; několik století před viktoriánským obdobím.
Podobné desky jsem již viděl, většinou u Seba. Nikdy však nebyly dubové, což mi právě nedalo pokoj. Ta deska se podobala topolu. Tak mě napadlo, zda nějaký viktoriánský vandal nepřemaloval mnohem starší dílo.
Vím, že to bude něco stát, a jestli to bude ztráta času, omlouvám se. Poslal jsem však obraz ke Colbertovi a požádal Steva Carpentera, aby se na něj podíval a zrentgenoval jej. A jelikož budu pryč a Steve se prý taky b…
