14
Do Paříže dorazil v osm hodin ráno, ještě před devátou se spojil s Gravetem a ve čtvrt na dvanáct se již procházel po bulváru St. Germain. Distingovaný znalec umění se k němu připojí někde mezi Rue de Pontoise a nábřežím St. Bernard. Gravet ty dvě hodiny potřeboval k tomu, abý vyhledal odpovídající informátory, kteří mu mohli poskytnout údaje požadované Havelockem; naproti tomu Michael volného času využil k tomu, aby se pomalu odebral na místo schůzky - často odpočíval, opřený o zeď, aniž by si někde sedl - a aby dal do pořádku svoji garderóbu.
Nebyl totiž čas na to, aby mu Salannova žena nakoupila šaty; myslel jen na to, jak se co nejrychleji dostat do Paříže, protože každá promeškaná minuta zvětšovala vzdálenost mezi ním a Janou. Vzhledem k tomu, že Jana Paříž nenavštívila nikdy jinak než v jeho doprovodu, neměla mnoho možností, na koho se obrátit: chtěl být u toho, až asi z nich bude vybírat.
Lékař ho odvezl do Avignonu, kde se Michaelovi poštěstilo chytit lokálku do Paříže, která odjížděla v jednu hodinu v noci. Oblečený byl do toho, co se podařilo zachránit z jeho původního ošacení, a do svetru a nepadnoucího gabardénového kabátu, který mu půjčil Salanne. Když se nyní podíval na svůj odraz ve výkladní skříni, zjistil, že sako, kalhoty, košile a klobouk, které zakoupil v obchodě s konfekcí v Raspail před tři čtvrtě hodinou, vyhovují svému účelu: byly volné a nenápadné. Člověk s něčím takovým na sobě jistě v nikom nevzbudí podezření a kromě toho, krempa měkkého klobouku byla právě tak široká, aby mu zastiňovala oči.
Ve výkladní skříni stálo zrcadlo. Michaela k němu něco přitahovalo a zpočátku nevěděl co: byla to tvář pod kloboukem, jeho tvář. Vyzáblá, s kruhy pod očima a rašícím strništěm; ani když nakupoval v Raspail, nenapadlo ho, že by se mohl a měl - oholit. Jistěže v obchodě měli zrcadel dost, jenže on se soustředil jen na šaty, které si vybíral, a jinak přemýšlel o Paříži - v té podobě, v jaké ji s Janou poznali: pár známých na velvyslanectví, několik tajných spolupracovníků a ještě méně francouzských přátel - většinou politiků a vládních úředníků, s nimiž je dali dohromady jejich ministéres. Dále tři nebo čtyři známí, s nimiž se setkali pozdě v noci po barech a kteří neměli absolutně nic společného s jeho prací.
Popelavá tvář, kterou nyní spatřil na bulváru St. Germain, mu připomněla, jak unavený a rozbolavělý je, jak rád by si lehl a pokusil se nabrat síly. I Salanne to tvrdil: potřeboval si odpočinout. Ve vlaku z Avignonu se pokoušel usnout, jenomže vlak stavěl na každé mezi a to ho budilo; v bdělém stavu mu pak hlava praskala pod tlakem pocitů ztráty, zmatení a zloby. Jediný člověk na zemi, kterému věnoval svou důvěru a lásku, obr, který mu nahradil otce a utvářel jeho život, se na něj vykašlal a Michael nevěděl, proč. Celé roky, i za těch nejtěžších situací, si nikdy nepřipadal sám, protože v povzdáli cítil přítomnost Antonína Matyáše; jen to ho nutilo, aby byl stále lepší a mravnější, aby nevzpomínal tolik na strašné dny svého dětství, protože jeho přítel jim dal smysl a novou dimenzi. Jistěže to nebyla žádná omluva, pouhý důvod proto, aby pokračoval v tom, co dělal, aby trávil svůj život v nesmyslném světě až do okamžiku, kdy mu někdo jiný řekne, že je načase, aby vstoupil mezi normální lidi. Bojoval proti lidickým katům a propagátorům gulagů bez ohledu na to, jakou podobu na sebe vzali.
Na ty kulomety nikdy nezapomeneš, příteli. Děkoval bych Bohu Všemohoucímu, kdyby se ti to někdy podařilo, jenže ono se ti to nepovede. Proto dělej vše proto, abys mohl svou bolest zmírnit, abys znal svůj smysl života, aby ses nemusel stydět za to, že jsi přežil. Milost nenajdeš tady, mezi knihami a rozhádanými teoretiky - vím, že na ně nemáš nervy. Musíš se zabývat praktickými výsledky. A jednoho dne se od toho všeho osvobodíš, tvá zlost se vytratí a ty se budeš moci vrátit. Doufám, že se toho dožiju; chci se toho dožít.
Už se mu skoro podařilo osvobodit se, redukovat svou zlost na pouhý pocit zbytečnosti, vrá…
