KAPITOLA 65
Pozdě odpoledne už byla Erika zpátky ve vyšetřovací kanceláři. Svůj mobilní telefon předala na Oddělení počítačové kriminality Metropolitní policie v Tower Bridge. A zažádala o telefonní výpis a internetovou historii Amandy Bakerové.
Společně s Mossovou a Petersonem seděli u notebooku a přehrávali záznamy průmyslových kamer.
„Tohle je z minulé středy odpoledne, devátého listopadu,“ řekla Mossová. Na obrazovce se objevil statický černobílý záběr chodby před promítací místností. „Tady si jdete vy, šéfe, a McGorry přehrát ty záznamy,“ dodala, když se mihli v záběru, a video rychle přetočila kus dopředu. „O několik hodin později se nechal zvěčnit Peterson.“ Mossová stiskla rychlé převíjení, takže minuty záznamu rychle proběhly. „A tady jste vy, když chvíli před sedmou odcházíte.“
„Hned potom jsem všechny na zbytek dne poslala domů,“ řekla Erika.
„Přesně tak. A teď se podívejte na stejný den, chvíli po sedmé,“ vyzvala je Mossová a záznam tentokrát přehrávala normální rychlostí. Chodba byla prázdná. Pak do záběru vstoupil Crawford. Rozhlížel se kolem sebe, zastavil se před dveřmi do promítací místnosti a poslouchal. Pak odemkl a vešel dovnitř.
„Mohl tam jít z nějakého nevinného důvodu,“ poznamenala Erika.
Mossová pokračovala: „Fajn, teď je uvnitř… Pár minut přehraju rychle. A tady jste vy, šéfe. Je 7.12. Jdete chodbou a zkoušíte dveře…“
„A ty jsou zamčené s Crawfordem uvnitř,“ dokončila Erika a dívala se na sebe na obrazovce.
„A tady máme opět Petersona. Nese nějaký nákup a…“
„To byl můj notebook,“ dokončila Erika. Dívali se, jak se spolu Erika s Petersonem rozpačitě baví. „Můžeme to přehrát?“ zeptala se Erika.
„Bez obav,“ opáčila Mossová a letmo se na Eriku podívala.
Zrychlený záznam na obrazovce nejprve ukázal, jak chodbou odchází Peterson a po několika minutách i Erika.
„A v 7.36, to znamená téměř dvacet minut poté, se objeví Crawford,“ řekla Mossová. Na obrazovce se nejdřív dveře jen pootevřely, pak vykoukla Crawfordova hlava a rozhlížela se. Nakonec rychle vyšel z místnosti, zamkl za sebou a spěchal chodbou pryč.
Přemýšleli o tom, co právě viděli. Pak se ze zadní části vyšetřovací kanceláře vynořil John. „Šéfe, procházel jsem telefonní záznamy Amandy Bakerové. Není tam moc čísel, zřejmě moc netelefonovala. Ale Crawfordovo číslo se objevuje často. Za posledních čtrnáct dní mu volala několikrát každý den.“
„To mě vede k otázce, kde vlastně dneska detektiv konstábl Crawford je?“ zeptala se Erika a rozhlédla se po místnosti.
John pokrčil rameny. „To nevím, šéfe.“
„Mohl byste zapojit mozek a zavolat mu?“ vyštěkla.
Opět pršelo a pomalu se začínalo stmívat. Erika s Mossovou mířily z Bromley ke Crawfordovi, který bydlel na hranici mezi Beckenhamem a Sydenhamem. Zkoušely mu volat na mobil i na pevnou linku, ale telefon nezvedal. Nepomohlo jim, ani když zavolaly jeho ženě. Několik dní ho neviděla.
„Mám z toho špatný pocit,“ řekla Mossová, když dojely na místo.
„Je to tady?“ ujistila se Erika a čelním sklem se dívala z auta. Dojely do Beckenhamu na ulici Hill Road plnou levných obchodů, novinových stánků, sázkových kanceláří a mizerných prádelen. Zaznamenala i supermarket Iceland. V ulici vládl velmi rušný provoz.
„Nemůžu tady zaparkovat. Stojí za mnou několik autobusů,“ rozčilovala se Erika. Pokračovala tedy dál, až nakonec zajela na parkoviště u McDonaldu.
Spěchaly nazpátek, ale dlouho čekaly, než mohly přejít silnici. Crawford bydel v bytě nad kanceláří firmy poskytující krátkodobé půjčky. Dům měl bíle natřené vchodové dveře, které vedly přímo na ulici. V dlouhé řadě zvonků našly číslo jeho bytu a několikrát zazvonily, ale nic se nedělo. Ze dveří vyšel nějaký muž, který Erice přidržel dveře, a Mossová také vklouzla dovnitř.
Schodiště zakryté špinavým kobercem vedlo až do čtvrtého patra. Crawfordův byt se nacházel úplně nahoře. Když došly do třetího patra, otevřely se dveře a bylo slyšet hlas nějaké Číňanky. U dveří se objevil šedovlasý muž a v těsném závěsu za ním žena, drobná a zuřící.
„Jste…
