19
„To s těma šatama mě fakt mrzí,“ prohlásil Jestřáb ve své rozlehlé pracovně. Sam ho probodl nenávistným pohledem a utáhl si šňůru od záclon, která mu přidržovala deku kolem beder. „Jeden by skoro předpokládal, že od tý prádelny budou mít víc klíčů - to by bylo logický, ne? Jenže na těchhle hradech nikomu nevěří. Zřejmě jsou tady zvyklý na určitej typ hostů, jestli chápeš, co tím myslím.“
„Proboha, mlč už,“ zamumlal Devereaux, který zjistil, že si bude muset šňůru obtočit nadvakrát, deka mu pořád padala. „Doufám, že ta ženská z prádelny ráno dorazí.“
„Určitě. Bohužel je jedna z mála, co chodí spát do vsi. To se ovšem změní, vůbec se tu bude muset změnit spousta věcí.“
„Stačí, když se změní jedna věc, a já se hned seberu a půjdu povečeřet s Azaz-Varakem.“
„No tak, Same, copak nedokážeš myslet na nic jinýho? Musíme probrat spoustu dalších záležitostí. A vážně bys nechtěl košili a kalhoty? Skočil bych pro ně nahoru...“ Hawkins mávl rukou přes řadu tlustě čalouněných křesel pokrytých přehozy směrem k hale.
„Ne! Nic od tebe nechci! - Vlastně ne, beru to zpátky. Jednu věc bych chtěl. Abys celej tenhle nesmysl odpískal a já se mohl vrátit domů!“
MacKenzie ukousl rozžvýkaný konec doutníku a vyplivl ho k nohám brnění stojícího opodál. „Pojedeš domů, to ti můžu slíbit. Jakmile dáš dohromady finanční záležitosti firmy a zařídíš pár účtů, ze kterých by se dalo za jistých podmínek vybírat. Pak tě sám odvezu na letiště - slovo generála.“
„Takhle může mluvit jenom někdo, kdo má místo mozku cupaninu! Víš vůbec, co po mně chceš? Tohle není pár stovek ze slamníku, to je čtyřicet milionů dolarů! Budu to mít na krku nadosmrti! Každá policie a každá stanice Interpolu na světě mě budou mít v záznamech! Člověk přece nemůže pod svým jménem převést čtyřicet milionů a pak se v klidu vrátit k advokacii! Hned se to rozkřikne.“
„Sám víš, že to není pravda. Tady ve Švýcarsku se dodržuje bankovní tajemství.“
Devereaux se rozhlédl, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá. „I kdyby, tak až... se provede jistý pokus... unést jistou osobu z Říma, už se na žádný tajemství hrát nebude! A navíc to nebude nic jinýho než pokus! Rozeberou tě do posledního kousku, přijdou na každýho, s kým ses setkal od chvíle, kdys vypadl z Číny, takže i na mě a na čtyřicet zasranejch milionů dolarů v Curychu a bude to v pytli!“
„Sakra, chlapče, tohle jsme přece už probrali! Tvoje práce teď skončila - nebo skončí brzo, hned, jak to zařídíš s těma penězma. Pak už se do toho nemusíš vůbec míchat. Hergot, hochu, vždyť ty seš úplně čistej!“
„Vůbec ne.“ Devereaux se málem udusil, jak zuřivě šeptal a přitom svíral deku. „Před chvíli jsem ti řekl proč. Jakmile dostanou tebe, dostanou i mě!“
„Za co? I kdybys měl náhodou pravdu - což, já nepovažuju za možný - tak co ti můžou udělat? Za to, že jsi zastupoval jednoho starýho vojáka, kterej ti napovídal, že shání prachy pro náboženskou organizaci? Dovolte mi otázku, pane advokáte. Můžete přísahat, že jste byl svědkem něčeho zločinného?“
„Ty ses zbláznil!“ vykřikl Sam a klopýtavě vykročil vpřed. „Sám ses mi přiznal! Chceš unýst -“ Devereaux se zarazil a místo řeči začal předvádět jakýsi tanec, mezi jeho pohyby se dalo rozeznat přehazování něčeho přes rameno a znamení kříže.
„No, chlapče, jsou přísahy a přísahy. Měj rozum. A navíc, to je svědectví z doslechu a nemá žádnou váhu.“
Sam zavřel oči, začínal chápat, co to znamená mučednictví.
Pokračoval zoufalým šepotem: „Přece jsem odešel z těch zatracenejch archívů s plným kufrem v ruce!“
„To jedině,“ připustil MacKenzie. „Jenomže to je armádní záležitost a co my dva máme s armádou společnýho? Ještě něco?“
Devereaux zapřemýšlel. „Když se to vezme z hlediska indicií, jsme v rejži. Ani jedna z těch transakcí nebyla v pořádku.“
„Jak se to vezme,“ opáčil Hawkins a pokýval hlavou na důkaz toho, že souhlasí sám se sebou. „Nikdo nelhal, ani nikomu neubližoval. Žádná krádež, žádný spiknutí. Všechno bylo naprosto dobrovolný. A jestli by se někomu zdály jednotlivý metody trochu neobvy…
