Altmanův zákon (Robert Ludlum)

TA-CU

Dennis Chiavelli se potil v horku, jež bylo na časné zářijové odpoledne netypické. Odsekával zelené hlávky čínské brukve od kořenů a házel je do trakařů, které starší vězni postrkávali podél dlouhých řádků se zeleninou. Práce to byla vyčerpávající, ale jednoduchá, a tak měl čas přemítat, jaké má štěstí, že je vojákem za nepřátelskou linií, a ne otrokem na poli s věčně ohnutým hřbetem.

Ten tichý šepot jako by přivál větřík, ačkoli vůbec nefoukalo. „Toho starého vězně se chystají přesunout jinam.“

„Kdy?“

„Zítra,“ řekl strážný, když procházel kolem. „Brzy ráno.“

„Kam?“

„To jsem neslyšel,“ odvětil bachař a zmizel z doslechu. Kráčel dál s útočnou puškou typu 56 přehozenou přes rameno.

Co se stalo? Udělal nějakou chybu? Chiavelli zlostně sekal do brukve. Nebo Thayera zradil někdo ze strážných? Asi ne, to by už byl stařec pryč a jeho, Chiavelliho, by vyslýchali nebo rovnou zabili. Vzpomněl si, co Thayer říkal: Drží mě tady už moc dlouho, aby teď přiznali, že mě kdy zavřeli. Podepsání smlouvy o lidských právech se kvapem blížilo a někdo si možná uvědomil, že Čína pořád zadržuje nejméně jednoho amerického vězně. Pravděpodobně chtěli Thayera znovu izolovat, uklidit ho někam, kde ho jaktěživ nikdo nenajde.

Chiavelli věděl, že musí upozornit Kleina. Když zazněl signál k obědu, vězni se seřadili a stráže odvedly mužstvo na prašnou cestu, kde čekal menší nákladní vůz s jídlem. Chiavelli postával a nehrnul se dopředu, až se nakonec přitočil k jednomu z ujgurských politických vězňů.

„Potřebuju odsud propašovat zprávu,“ zašeptal.

Ujgur kývl, aniž by se na něj podíval.

„Řekněte své spojce, že Thayera zítra ráno přemístí jinam. Požádejte o instrukce.“

Ujgur nedal nic najevo. Vyzvedl si jídlo a přidal se k dalším Ujgurům na kraji cesty. Chiavelli si odnesl oběd do stínu rozložitého dubu. Byl jedním z pouhých dvou bělochů ve vězeňském komplexu, a tak s ním nikdo nechtěl obědvat. Co kdyby je nakazil cizími politickými idejemi?

S hlavou plnou chmurných myšlenek se přinutil jíst. Pochyboval, že Klein bude mít čas spustit záchrannou operaci, a tak zbývala jediná možnost: dostat Thayera ven sám. Ještě v noci. To znamenalo, že se ocitnou v otevřené krajině s čínskou armádou v zádech a nikdo jim ze strachu nepodá pomocnou ruku. Taková vyhlídka se mu vůbec nezamlouvala.