PEKING
Wejova kancelář v Čung-nan-chaji se zahalila hebkou temnotou. Světla Pekingu zářící za zdmi opevněného areálu dodávala hvězdné noci cínový lesk. Stál ve dveřích a díval se na zahradu se vznešenou vrbou a úhlednými květinovými záhony. Obvykle ho to uklidňovalo, dnešní noc však byla ztěžklá pochybami.
Označovali ho za největšího konzervativce ve straně, jako by to byla urážka, ale on měl čistou a jasnou vizi. Výr a ostatní liberálové byli politicky slepí. Neviděli to, co on. Litoval je, ale současně je považoval za ideologické nepřátele. Nepřátele Číny. Strhávali zemi na nepřirozenou cestu, která by nevedla jen k otevření světu. Vystavovali zemi třem nákazám – kapitalismu, náboženství a individualismu.
Když zazvonil telefon, vrátil se dovnitř ke svému stolu. Byla to privátní linka, kterou znala jen skupinka jeho věrných přátel, chráněnců a špionů.
Měl neblahé tušení. „Ano?“
Fengův mrtvolný tón jeho obavy potvrdil. „Ju je naživu. Ta ženská mě podvedla.“
Wej Kao-fan se prudce nadechl. „A seznam?“
„Mají ho. Ju ho nespálil.“ Podrobně mu vylíčil vývoj událostí.
Wej těžce dosedl do křesla. Sevřel se mu žaludek, ale snažil se mluvit vyrovnaně. „Kde jsou?“
„V Ta-cu. Už jsem na cestě. Jedu tam z Čchung-čchingu.“
„Co se děje?“
Feng mu řekl, jak Li Kchuo-ni zavolala Ralphu McDermidovi a jaký obchod spolu uzavřeli. „Do osmačtyřiceti hodin dostanu je i ten seznam.“
„Určitě?“
„Kdybych nebyl realista, asi by nám to moc nepomohlo.“ Fengův hlas se vrátil k obvyklému šeptavému nádechu. Poslední události jím otřásly, ale už si začínal zase věřit. Za ta léta, co ho zaměstnával, si u něj Wej nikdy nevšiml nedostatku sebedůvěry. Bývalý voják jí měl na rozdávání. Jenže tady nešlo o žádnou maličkost a politická složitost situace ležela za hranicí chápání většiny bezpečnostních expertů.
Feng k němu byl vždycky loajální, dokonce i když ho poslal pracovat pro jiné lidi za účelem získání informací. Jak stoupal na mocenském žebříčku, bral s sebou Fenga nahoru. Ju Jung-fu by pro Fenga nikdy nemohl udělat to, co Wej. Víc by mu nedal ani ten Američan, dokonce ani samotný Ralph McDermid. Pro bývalého žoldáka Fengova střihu bylo ctí tajně pracovat pro člena stálého výboru. Bohatě se mu to vrátilo, zvlášť když mu platili i jiní. Až se Wej stane generálním tajemníkem, zajistí budoucnost i Fengovi. Byli spolu pevně svázaní. Navzájem se potřebovali.
„Chcete v Ta-cu pomoct?“ zeptal se Wej. „Teď není čas si hrát na pouštního vlka – samotáře.“
Feng zaváhal. „Jestli máte v oblasti nějakého velitele, kterému věříte, mohl by se nám hodit, kdyby nás náhodou zadržely místní orgány.“
„Zařídím to. A Fengu? Pamatujte, Li Kchuo-ni je mazaná. Nebezpečná soupeřka.“
„Nemusíte mě urážet, mistře.“
Od lokaje to znělo poněkud neomaleně, ale Wej zavěsil s chápavým pousmáním. Feng se vrátil do normálu. Hnal ho hlad, jako vlka. Prahl po těch dvou, kteří z něj udělali amatéra. Teď měl ještě o důvod víc přinést ten vrtošivý seznam.
Wej znovu vyhlédl oknem na zahradu. Zlá předtucha ho neopouštěla. Pojal podezření, že vyšetřování majora Pchana má s Císařovnou společného víc, než napsal do hlášení generálovi Čchu a co Niou Ťien-sing předložil generálnímu tajemníkovi i stálému výboru.
Existovala nemilá možnost, že bude muset zneškodnit Fenga, Ralpha McDermida, Li Ao-žunga, jeho dceru i zetě, aby zametl všechny stopy účasti stranických konzervativců na akci Císařovna.
Když ho Feng poprvé upozornil na McDermidův plán, spatřil v tom jedinečnou příležitost. Nyní však cítil nebezpečí. Celý život se řídil citem a na jeho základě dokázal rychle a nesmlouvavě jednat. Jinak by to ani nedotáhl tak vysoko.
* * *
Na vrcholu žebříku opřeného o stěnu Čung-nan-chaje dokončoval údržbář opravu jednoho z reflektorů ozařujících zahradu Wej Kao-fana. Při práci tiše proklínal paranoidního člena stálého výboru – tolik se bál atentátu, že nestrpěl v zahradě jediný stín.
Muž cítil větší netrpělivost než obvykle, protože nebyl jen údržbář, ale i špion. S pomocí směrového mikrofo…
