73 KAPITOLA
Cairns, Austrálie neděle, 5.24
„Z věže viděli napadení pana Herberta,“ sdělil pilot Jelbartovi. „Volali policii, jak jste žádal.“
„Dobrá,“ řekl Jelbart. Sám sluchátka na uších neměl.
„Teď chtějí vědět, proč pan Herbert a pan Darling tam na dráze vůbec jsou,“ pokračoval pilot.
„To by jim přece mělo být jasné,“ odtušil Jelbart. Sledoval zrakem obě temné postavy na pomalu se rozsvětlující dráze. „Rozmlouvají spolu.“
„To oni vidí taky. Chtějí ale vědět, proč.“
„Sundal jsem si sluchátka, abych nemusel poslouchat, jak tam prskají zlostí,“ poznamenal Jelbart.
„Chápu. Ale dispečer letového provozu se už zmínil o tom, kolik paragrafů vyhlášky ministerstva dopravy Commonwealthu týkajících se zásad bezpečnosti tahle akce porušuje. Patří do nich i fakt, že letiště v Cairnsu slouží jako nouzové pro tuto oblast. A tohle je tu jediná dráha.“
„Tak jim hergot řekněte, že tohle je nouzová situace!“ odsekl nakvašeně Jelbart.
„Podívejte!“ ozvala se náhle Lohová. „Darling se vrací!“
Miliardářova pomalá chůze neodpovídala naléhavosti v jejím hlase. V následujícím okamžiku Herbert ukázal na proudový letoun a rozjel se za Darlingem.
„Věži, zůstaňte na příjmu, prosím!“ řekl pilot. Otočil se k Jelbartovi. „Co máme dělat?“
„Zabránit mu ve vzletu.“
„Ne, počkejte – to po nás Bob asi nechce,“ zarazila ho Lohová.
„O čem to mluvíte? Takový byl plán,“ namítl Jelbart.
„Já vím,“ odtušila. „Ale Bob asi ukazuje na Darlinga. Moment. Jdu ven.“
„A co budete dělat?“ zeptal se Jelbart.
„Prosím, jen počkejte!“
Otevřela dveře, přikrčila se a klusala k Herbertovi. Hukot otáčejících se rotorů zněl jako dunivý řev moře, vzduch byl prosycený štiplavým pachem paliva proudového letounu, vítězícím nad pachem oceánu, přinášeným sem větrem vanoucím od východu. To vše dohromady jí připomínalo zvuky a pachy, které dobře znala z hlavní paluby svého hlídkového člunu. Volání do zbraně.
Herbert ji uviděl. Ukázal na miliardáře a jednou rukou uchopil zápěstí druhé ruky.
Nemýlila se. Herbert chce, aby se pokusila Darlinga zadržet.
Zamířila k letounu. Nyní běžela ze všech sil. Darling již byl u schůdků. Ohlédl se. Viděl ji, ale výraz jeho obličeje se nezměnil. Vystoupil po schůdcích do kabiny. Lohová nedoběhne k letadlu dřív, než Darling zavře dveře. Běžela jako o závod dál. V běhu se otočila k vrtulníku, ukázala rukou nahoru a poté na nos Learjetu. Pilot porozuměl. Vrtulník se vznesl a rychle ji předstihl. Pilot jej stočil ve velkém kruhu, aby ji vzdušný vír od rotoru nesrazil na zem. Vrtulník se zarazil asi dvě stě metrů před Learjetem a asi dvacet metrů nad dráhou; tam se vznášel na místě. Learjet neodletí. Kdyby začal pojíždět, pilot vrtulníku ho může zastavit tak, že mu před čelní okno nastaví lyžinu.
Lohová proběhla kolem kokpitu a dostala se k širokým dveřím, nacházejícím se na levé straně, hned před křídlem. Slyšela, jak se dveře zamykají. Zabušila na ně.
„Pane Darlingu, pojďte ven!“ zakřičela. „Vzlétnout nedokážete!“
Rachot rotoru a hukot proudových motorů dohromady byly ohlušující. Lohová si nebyla jistá, jestli ji Darling slyšel. Odstoupila od letounu a nahlédla do kokpitu. Od čelního skla se odrážely odlesky slunečních paprsků, takže dovnitř dobře neviděla. Zaclonila si oči. Měla v úmyslu dát pilotovi znamení, aby ji pustil dovnitř.
Ale neměl kdo ji pustit.
Pilotní kabina byla prázdná.
