39 KAPITOLA
Darwin, Austrálie sobota, 12.08
Několik minut po jedenácté TR-1 dosedl na dráhu na letišti Základního leteckého výcvikového střediska protivzdušné obrany v Tamworthu v Novém Jižním Walesu. Během deseti minut již odpočinutý a energií nabitý Herbert vjížděl po nástupní rampě do břicha vrtulníku Bell 204 Australského královského letectva. Zavolal předem a zvlášť požádal o tento stroj, nejen proto, že se do něj dobře vejde se svým vozíkem, nýbrž také proto, že vyhovoval jeho představám, které si sestavoval ohledně průzkumu. Vrtulníky Bell unesou těžký náklad, dokážou přepravovat vojáky nebo, což bylo důležitější, jsou schopny nést vodu k hašení požárů.
Po devadesáti minutách hladkého, avšak hlučného letu byl Herbert na zemi v Darwinu. Před odletem z Tamworthu oznámil, že vrtulník možná bude potřebovat ještě několik dalších hodin. Pilot vypnul motor a čekal, až Herbert vysedne. Bobovi přišli naproti Lowell Coffey a ještě další muž v uniformě. Důstojník vypadal zdravě, byl do bronzova opálený. Lowell vypadal nezdravě pobledlý.
Muž se představil jako důstojnický zástupce George Jelbart. Bylo to poprvé, co se sklonil, aby někomu potřásl rukou. Učinil tak pravděpodobně ze zdvořilosti, aby se jeho oči setkaly s Herbertovými, Herbert si však připadal stejně, jako když ho jako kluka představovali některému z otcových přátel. Napůl očekával, že mu Jelbart ještě kamarádsky pocuchá kštici, až se narovná. Cestou k letištní budově Coffey vrhl na Herberta zpod staženého obočí pohled říkající To bylo divné. Herbert byl rád, že si toho Coffey všiml. Nevěděl s jistotou, kolik toho právníkova unavená mysl zaznamenává. Soudě podle Coffeyho bledosti a zarudlých očí bylo zřejmé, že mu jeho malá oceánská odysea neudělala dobře.
„Ani se nebudu ptát, jestli jste měl příjemný let, protože cesty, které trvají celý den, nikdy příjemné nejsou,“ poznamenal Jelbart k Herbertovi. Musel mluvit nahlas, aby ho bylo ve větru slyšet. „Ale ceníme si, že jste tu. Venku čeká dodávka a k našim kancelářím je to pár minut. Je tam přichystané pití a sendviče. Potřebujete teď něco?“
„Ne, nic. Díky.“
„Pane Herberte, velitel protivzdušné obrany mi řekl, že jste předem volal a žádal o určitý letoun,“ pokračoval Jelbart.
„Ano. Podle registrace Australského královského letectva v TR-1 patří ten stroj vám,“ odpověděl Herbert.
„A žádal jste, aby na vás ještě počkal.“
„Ano, tak.“
„Můžu vědět, co zamýšlíte?“ vyptával se Jelbart dál. „Máme tu totiž vrtulníků víc.“
„To já vím. Ale u tohohle jde o něco speciálního.“
„A mohl byste mi prozradit, čeho se to týká?“
„To si řekneme až v kanceláři.“
„Tak dobrá.“
„Povězte mi – zúčastní se téhle operace taky důstojnice Lohová?“ zajímal se Herbert.
„Ano. Ale chtěl bych zdůraznit, že nic z toho, co uděláme, nebude součástí oficiálních záznamů ASEAN nebo ANZUS. Je to zcela samostatná akce,“ upozornil ho Jelbart.
Pakt ASEAN, Association of Southeast Asian Nations, byl ustaven Bangkokskou deklarací z roku 1967 a představuje smlouvu mezi Indonésií, Malajsií, Singapurem, Filipínami, Thajskem a Brunejem. Dohoda zahrnuje sociálně ekonomické a de facto bezpečnostní zájmy těchto zemí. ANZUS je podobná dohoda mezi Austrálií, Novým Zélandem a USA.
„Proč chcete tajit, co děláme?“ zeptal se Herbert. „Lowelle, neříkal jste, že se Ellsworth nemůže dočkat, až se Spojené státy oficiálně zapojí do tohohle vyšetřování?“
„Ano, říkal.“
„To bylo před Darlingem,“ odtušil Jelbart. „Veškerá činnost, kterou ty společnosti vyvíjejí, je předmětem zájmu veřejnosti. Jestli se prokáže, že tahle stopa nikam nevede, pan Darling se nesmí dozvědět, že nějaké vyšetřování jeho osoby vůbec probíhalo.“
„To má něco do sebe,“ souhlasil Herbert. „Darling má páky na to, aby lidi i s jejich kariérou zatloukl do země a vykuchal rozpočty. Nejspíš by sesadil i vládu, kdyby si něco takového usmyslel a zaměřil na to své prostředky.“
„To je bez diskuse,“ potvrdil jeho slova Jelbart. „A ztotožňuje se s tím i důstojnice Lohová. Musím přiznat, že se …
