KAPITOLA 2
Komu: hgraff%educadmin@ifcom.gov
Od: demosthenes@PosledniVelkaNadejeZeme.pol
Předmět: Vy pravdu znáte
Vy víte, kdo rozhoduje, co napsat. Určitě uhodnete také proč. Nebudu se snažit obhajovat svůj esej ani to, jak jej využívají jiní.
Kdysi jste využil sestru Andrewa Wiggina, aby ho přesvědčila k návratu do vesmíru a vybojování vítězství v té malé válce, kterou jste vedli. Svůj úkol splnila, ne? Takové hodné děvče; splní každý úkol, který dostane.
Já pro ni jeden úkol mám. Kdysi jste za ní poslali bratra, aby našel útěchu, aby měl společnost. Bude ji potřebovat znovu, víc než kdy jindy, jenže za ní nemůže. Tentokrát to nebude žádný domek u jezera. Ale není důvod, proč by ona nemohla odletět do vesmíru, aby byla s ním. Vezměte ji do MF, plaťte ji jako konzultanta, co bude třeba. Ale ona a její bratr se potřebují. Víc, než kterýkoli z nich potřebuje život na Zemi.
Nepokoušejte se ji přelstít. Uvědomte si, že je chytřejší než vy a miluje svého bratra víc než vy. A kromě toho, jste slušný člověk. Vy víte, že je to správné a dobré. A vy se vždycky snažíte uskutečnit to, co je správné a dobré, ne?
Prokažte nám oběma laskavost. Vezměte tento dopis, roztrhejte ho a strčte ho tam, kam slunce nesvítí.
Váš oddaný a pokorný sluha – oddaný a pokorný sluha všech – pokorný a oddaný sluha pravdy a vznešeného šovinizmu – Démosthenés.
Jak tráví své dny třináctiletý admirál?
Ne tím, že velí lodi – to dali Enderovi jasně na srozuměnou hned ten den, kdy byl jmenován důstojníkem. „Máte hodnost odpovídající vašim úspěchům,“ řekl admirál Čamrajnagar, „ale budete mít povinnosti odpovídající vašemu výcviku.“
Jaký měl výcvik? Hrát na simulátoru virtuální válku. Teď už nebylo s kým bojovat, takže měl výcvik… k ničemu.
Och, ještě pro jednu věc: vést děti do boje, vyždímat z nich poslední kapku síly, soustředění, talentu a inteligence. Jenže ty děti tady byly zbytečné a jedno po druhém odjížděly domů.
Každé se přišlo s Enderem rozloučit. „Brzo budeš doma,“ řekl Hot Soup. „Musejí pro hrdinu připravit uvítání.“ Mířil do Taktické školy, aby dokončil, co bylo třeba udělat pro získání maturitního vysvědčení. „Abych mohl hned nastoupit na univerzitu.“
„Patnáctiletým jde univerzita vždycky skvěle,“ poznamenal Ender.
„Musím se soustředit na studium,“ řekl Han Tzu. „Dokončit univerzitu, zjistit, co bych měl v životě dělat, a pak si najít ženu, kterou bych si vzal a založil s ní rodinu.“
„Pokračovat v cyklu života?“ zeptal se Ender.
„Muž bez manželky a dětí je hrozba pro civilizaci,“ prohlásil Han Tzu. „Jeden starý mládenec je nepříjemnost. Deset tisíc starých mládenců je válka.“
„Zbožňuju, když cituješ čínská moudra.“
„Jsem Číňan, tak mi to jde dobře.“ Han Tzu se na něho široce usmál. „Endere, přijeď se za mnou podívat. Čína je krásná země. V Číně najdeš větší rozmanitost než ve zbytku světa.“
„Přijedu, jestli budu moci,“ slíbil Ender. Neměl to srdce, aby podotkl, že Čína je plná lidských bytostí a že poměr dobrých a špatných, silných a slabých, odvážných a ustrašených musí být přibližně stejný jako v každé jiné zemi, kultuře nebo civilizaci… nebo vesnici, domě či srdci.
„To víš, že budeš moci!“ řekl Han Tzu. „Dovedl jsi lidstvo k vítězství a každý to ví. Ty můžeš dělat, co budeš chtít!“
Jenom ne jet domů, dodal v duchu Ender. Nahlas odpověděl: „Neznáš moje rodiče.“
Chtěl, aby to zaznělo stejně žertovným tónem, jaký používal Han Tzu, ale v těchto dnech se nedařilo nic. Možná měl v sobě nevrlost, která podbarvovala všechno, co říkal, aniž o tom věděl. Nebo možná Han Tzu z jeho úst žert nepoznal; možná měl on a ostatní děti příliš mnoho vzpomínek na to, jaké to bylo ke konci, když se báli, že by Ender mohl přicházet o rozum.
Ale on věděl, že o něj nepřichází. Nacházel jej. Hlubokou mysl, absolutní duši, krutě soucitného člověka – schopného milovat ostatní tak hluboce, že jim rozumí, a přitom si zachovat takový odstup, aby toto poznání mohl použít k jejich zničení.
„Rodiče,“ řekl smutně Han Tzu. „Táta je totiž ve vězení. Nebo…
