KAPITOLA 21
Komu: AWiggin%Ganga@LigaKol.gov
Od: hgraff%vysluz@MFKom.adm
Předmět: Vítej zpátky v lidském vesmíru
Samozřejmě přijmi mou soustrast s úmrtím Tvých rodičů. Ale vyrozuměl jsem od nich, že jste spolu před jejich smrtí korespondovali k oboustranné spokojenosti. Úmrtí Tvého bratra bylo jistě překvapivější. Byl mladý, ale srdce mu vypovědělo službu. Nevšímej si hloupých řečí, které vždycky provázejí smrt slavných. Viděl jsem výsledky pitvy, a Petr měl navzdory zdravému životnímu stylu slabé srdce. Bylo to rychlé: sraženina, která ukončila jeho život, když spal. Zemřel na vrcholu své moci a svých sil. To není špatný odchod. Doufám, že si přečteš skvělý esej o jeho životě napsaný údajně stejným autorem jako Královna úlu. Jmenuje se Hegemon a připojil jsem jej ke svému dopisu.
V době, kdy jsi byl v hibernaci a cestoval ze Shakespeara na Gangu, se mi stala zvláštní věc. Byl jsem vyhozen.
Je to něco, co jsem nepředvídal (věř tomu nebo ne, předvídal jsem toho ve svém dlouhém životě velice málo; dokázal jsem přežít a něčeho dosáhnout proto, že jsem se rychle adaptoval), i když jsem měl. Když člověk tráví deset měsíců z každého roku v hibernaci, má to vedlejší účinek: tvoji podřízení i nadřízení se začnou na tvá probuzení dívat jako na něco rušivého. Ti, kteří mu byli bezvýhradně oddaní, odejdou do výslužby, nasměrují svou kariéru do jiných oblastí, nebo jsou ze své pozice vyšachováni. Zanedlouho jsou všichni kolem oddaní sami sobě, své kariéře, nebo někomu, kdo chce tvé místo.
Vždycky, když jsem byl vzhůru, mi všichni prokazovali úctu. Hlásili mi, jak byla naplněna všechna má rozhodnutí z posledního probuzení – nebo měli vysvětlení, proč se to nepodařilo.
Během tří období, kdy jsem byl vzhůru, jsem si měl všimnout, jak ta vysvětlení ztratila na přesvědčivosti a jak neefektivně byly mé rozkazy plněny. Měl jsem poznat, že byrokratická polévka, kterou jsem tolik let proplouval, začíná kolem mě tuhnout; měl jsem poznat, že mě moje dlouhá nepřítomnost dělá bezmocným.
Jen proto, že jsem si neužíval, jsem si neuvědomil, že moje měsíce v hibernaci jsou v podstatě dovolená. Byla to snaha prodloužit své funkční období v úřadě nevěnováním se práci. Kdy bylo něco takového dobrý nápad?
Byla to vyložená ješitnost. Endere. Nemohlo to fungovat; nemohlo to vydržet. Probudil jsem se a zjistil jsem, že na dveřích mé kanceláře už není moje jméno. Byl jsem na seznamu pracovníků velitelství MF ve výslužbě – a s platem plukovníka, aby ke zranění přibyla urážka. Pokud jde o nějakou penzi z KolMinu, nepřicházelo to v úvahu, protože jsem nebyl přeřazen do důchodu, ale propuštěn na základě neplnění svých povinností. Uváděli vynechaná jednání za roky, kdy jsem byl v hibernaci; uváděli, že jsem nedokázal najít žádný způsob, jak odejít; dokonce znovu vytáhli ten starý vojenský soud, aby prokázali „sklon k nedbalému chování“. Nuže… propuštěný s udáním důvodu, abych vyžil s polovičním plukovnickým platem.
Myslím, že si skutečně vzali do hlavy, že jsem se po dobu svého působení ve funkci dokázal obohatit. Jenže já jsem nikdy nebyl ten typ politika.
Ale na materiálních věcech mi taky trochu záleží. Vracím se na Zemi, kde stále vlastním malou nemovitost – postaral jsem se o to, aby daně byly průběžně placeny. Budu moci trávit poklidný důchod na krásném kousku země v Irsku, který jsem si zamiloval a koupil v letech, kdy jsem cestoval po světě a pátral po dětech, které by Bitevní škola mohla využít a dost možná zničit. Tam nikdo nebude mít ponětí, kdo jsem – nebo lépe, kdo jsem byl. Přežil jsem svou nechvalnou proslulost.
Ale jedna věc s odchodem do výslužby úzce souvisí: nebudu již mít výsady v používání hlásky. I tento dopis k Tobě pocestuje s tak nízkou prioritou, že potrvá roky, než bude odeslán. Ale počítače nezapomínají a nedají se zneužít někým, kdo je tak mstivý, že by mi chtěl zabránit v rozloučení se starými přáteli. Postaral jsem se o to, aby systém byl bezpečný, a představitelé MF a SLZ chápou, jak je důležité zachovávat nezávislos…
