KAPITOLA 4
Komu: qmorgan%kontradmiral@ifcom.gov.fleetcom
Od: chamrajnagar%polemarch@ifcom.gov/centcom {samolikvidační protokol}
Předmět: Jdeš do toho, nebo končíš?
Můj milý Quincy, jsem si dobře vědom rozdílu mezi velením bojovým operacím a pilotováním kolonizační lodě na vzdálenost několika desítek světelných let. Jestli máš pocit, že už ve vesmíru nemůžeš být užitečný, tak odejdi do výslužby s plnými výhodami. Ale jestli neodejdeš a zůstaneš v blízkém vesmíru, nemohu ti v MF slíbit postup.
Najednou zjišťujeme, jak nás mír poškozuje. To je vždycky pohroma pro ty, jejichž kariéra nedosáhla přirozeného vrcholu.
Navzdory tvému názoru, který až příliš často dáváš najevo (zkus být tu a tam diskrétní, Quincy, a uvidíš, jestli to nebude fungovat líp), není kolonizační loď, kterou jsem ti nabídl, způsob, jak tě poslat do zapomnění. Výslužba je zapomnění, příteli. Čtyřiceti nebo padesátiletá cesta znamená, že nás všechny, kteří zůstaneme, přežiješ. Všichni tvoji přátelé budou mrtví. Ale ty budeš živý a najdeš si nové přátele. A budeš velet lodi. Pěkné, velké a rychlé.
To čeká celou flotilu. Máme tam v dálkách hrdiny, kteří vybojovali tuto válku, za niž sklízí uznání ten Chlapec. Zapomněli jsme na ně? VŠECHNY naše nejvýznamnější mise budou zahrnovat desítky let cesty vesmírem. Přesto musíme jako jejich velitele poslat své nejlepší důstojníky. Proto bude v kterémkoli okamžiku většina našich nejlepších důstojníků všem v centrálním velitelství cizí, neboť budou na cestě už půlku života.
Nakonec se stanou kosmičtí poutníci z CELÉHO hlavního štábu. Na každého, kdo nepodnikl desítky roků trvající let mezi hvězdami, se budou dívat přezíravě. Odstřihnou se od zemské časové osy. Budou se znát podle svých lodních deníků, přenášených hláskou.
To, co ti nabízím, je jediný možný způsob, jak udělat kariéru: kolonizační loď.
A nejen tak nějaká kolonizační loď, ale taková, jejímž guvernérem je třináctiletý chlapec. Vážně mi chceš tvrdit, že nerozumíš, že nejsi jeho „chůva“? Je ti svěřován velice odpovědný úkol zajistit, že Chlapec zůstane nejdál od Země, jak je to možné, a zároveň se postarat o to, aby byl ve své nové úloze maximálně úspěšný, takže pozdější generace nebudou moci usuzovat, že s ním nebylo naloženo dobře.
Pochopitelně jsem ti tento dopis neposlal a ty jsi ho nečetl. Nic v něm nemá být vykládáno jako tajný rozkaz. Je to pouze moje osobní poznámka k příležitosti, kterou ti nabídl Polemarch, jenž věří ve tvůj potenciál být jedním ze slavných admirálů MF.
Jdeš do toho? Nebo končíš? Potřebuji do týdne připravit dokumenty v tom či onom směru.
Tvůj přítel Čam
Ender věděl, že udělat ho formálním guvernérem kolonie je vtip. Až tam přiletí, kolonie už bude velký podnik s vlastními volenými představiteli. On bude třináctiletý – dobře, tou dobou už patnáctiletý – chlapec, který se může hlásit o autoritu jenom tím, že před čtyřiceti lety velel prarodičům kolonistů, nebo přinejlepším jejich rodičům, ve válce, která pro ně tou dobou bude stará historie.
Spojí se do uzavřené komunity a budou brát jako urážku, že jim MF poslala vůbec nějakého guvernéra, natožpak chlapce v pubertě.
Brzy ale zjistí, že když nikdo nebude chtít, aby vládl, Ender se tomu docela rád přizpůsobí. Jediné, na čem mu záleželo, bylo dostat se na planetu termiťanů, aby se podíval, co tam po nich zůstalo.
Těla, jež byla tak nedávno pitvána, budou už dávno práchnivá; ale není možné, aby kolonisté obsadili a dokonce ani prozkoumali více než malý zlomek budov a artefaktů po termiťanské civilizaci. Vládnout kolonii by byla otrava – jediné, co Ender chtěl, bylo zjistit, jestli se nepřítel, kterého miloval a zničil, dá nějak pochopit.
Přesto musel dělat, že se chystá být guvernérem. Například absolvovat školení s právními experty, kteří navrhli ústavu, jež byla všem koloniím vnucována. A přestože na tom Enderovi ve skutečnosti nezáleželo, poznal, že se projevila upřímná snaha zohlednit, co všichni vojáci proměnění v kolonisty doposud nahlásili. Měl to předpokládat…
