16
Byt v ulici Clay Street, který si Sarah pořídila, se nacházel v nedávno rekonstruovaném a nově omítnutém domě ve viktoriánském stylu. Měl dvě podlaží a nebyl elegantní ani zvlášť hezký, ale Sarah věděla, že se jí bude líbit o něco víc, až si ho zařídí. Jako první se rozhodla zútulnit dětský pokojíček. Chtěla, aby se Molly s Oliverem cítili v novém domově dobře, až tam další den přijdou. Když pomalu s láskou vyndávala z krabic jejich oblíbené hračky a poklady, měla obavy, zda se při přepravě nějak nepoškodily, ale nestalo se tak. Zatím všechno, co si nechali přivézt, přežilo bez úhony. Strávila celé hodiny vybalováním knih a dvě hodiny ukládáním prádla a stlaním postelí. Museli se vzdát tolika věcí, že ze dne na den začali fungovat velmi skromně. Ještě pořád bylo těžké uvěřit, že se kvůli Sethově nehorázné bezcharakternosti jejich život od základu změnil. Články, které se objevovaly v místním i celonárodním tisku, byly neskutečně ponižující. Ale nehledě na vlastní pocity Sarah nutně potřebovala sehnat práci. Zatím vyzkoušela jen pár kontaktů, ale v nejbližších dnech se chystala pustit do shánění zaměstnání naplno.
A pak, při procházení podkladů k organizaci Plesu andílků, dostala nápad. Zkusí zavolat řediteli novorozeneckého oddělení! Přestože věděla, že má na víc, v dané situaci byla připravená přijmout jakékoli místo. Počkala do odpoledne, až budou Molly s Olliem spát, a usedla k telefonu. Prozatím omezila dobu Parmanina pobytu s dětmi, jak nejvíc to šlo, ale plánovala, že až nastoupí do práce, zase začne využívat chůviných služeb ve větší míře. Vstřícná a laskavá Nepálka její rozhodnutí chápala. Soucítila se Sarah i s dětmi a ochotně jim všemožně pomáhala. Tou dobou už z novin věděla, co se stalo.
Ředitel novorozenecké kliniky poskytl Sarah jméno, o něž ho požádala, a slíbil, že se za ni přimluví. Aby mu poskytla dostatek času, počkala do druhého dne, kdy jí od něho došla zpráva, že už dotyčné paní zavolal. Jmenovala se Karen Johnsonová a měla na starost rozvoj nemocnice, zajišťování financování velkých projektů a veškeré investice nemocnice. Nebyla to Wall Street, ale Sarah věřila, že by u nich mohla dostat zajímavou práci. Karen jí po telefonu nabídla schůzku v pátek odpoledne. Byla velmi přívětivá a poděkovala Sarah za velkolepou sumu, kterou její dobročinná akce vydělala novorozenecké klinice. Utržili hodně přes dva miliony dolarů, což bylo sice méně, než doufala, ale i tak si oproti předcházejícímu roku polepšili.
V pátek po obědě přišla Parmani a vzala děti do parku, aby Sarah mohla odejít do nemocnice. Byla z pohovoru nervózní, naposledy se ucházela o zaměstnání před deseti lety, a to na Wall Street, ještě než nastoupila na univerzitu, kde potkala Setha. Přepracovala svůj životopis a doplnila ho o pořádání dobročinných akcí, jež organizovala pro dětskou kliniku. Nicméně dobře si uvědomovala, že bude těžké sehnat místo, jelikož nebyla v práci od ukončení vysoké školy. Provdala se za Setha a pečovala o děti. Za tu dobu úplně vypadla z praxe.
Karen Johnsonová byla vysoká, hubená, elegantní žena s jižanským přízvukem a po celou dobu schůzky se chovala mile a pozorně. Sarah jí upřímně sdělila, s jakými problémy se potýká. Zmínila se, že proti Sethovi bylo vzneseno obvinění a že v současné době žijí odděleně, a proto logicky potřebuje nastoupit do zaměstnání. Ale zároveň zdůraznila, že má potřebné schopnosti.
Právě když sama sebe popisovala jako víc než způsobilou k vedení investičního portfolia, z vteřiny na vteřinu propadla panice – co když se budou obávat, že má stejně nepoctivé záměry jako její manžel? Karen si všimla výrazu úzkosti a studu v její tváři a domyslela si jeho pravý důvod. Pohotově Sarah ubezpečila, že může být v tomto ohledu klidná, a vyjádřila jí svou účast.
„Je to náročná doba,“ připustila Sarah upřímně. „Neměla jsem o ničem nejmenší ponětí, všechno vyšlo najevo až den po zemětřesení. Zažila jsem opravdový šok.“ Nechtěla zacházet do podrobností, ale každý, kdo chtěl, se o nich stejně mo…
