Celá e-kniha Případ zdráhavé modelky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
3. kapitola
Krátce po čtvrté oznámila Della Streetová Masonovi: „Šéfe, máte na drátě advokáta pana Olneyho. Chce s vámi mluvit.“ Mason přikývl, zvedl sluchátko a řekl: „Mason.“
„Tady Roy Hollister od firmy Warton, Warton, Cosgrove a Hollister. Jsme právní zástupci pana Otty Olneyho. Jeden váš klient sdělil panu Olneymu, že jakýsi obchodník s obrazy jménem Durant veřejně označil jeden z oblíbených obrazů pana Olneyho za falsum. Víte o tom něco?“
„Vím,“ odpověděl Mason. „Dokonce tu mám místopřísežné prohlášení svědkyně, která je ochotna odpřísáhnout, co jí Durant řekl, že totiž obraz připisovaný Phellipu Feteetovi, o němž se domnívám, že ho panu Olneymu prodal můj klient Lattimer Rankin, že ten obraz je falsum.“
„Copak to neposkytuje velmi dobrý právní důvod k tomu, aby pan Rankin podal na Duranta žalobu?“ zeptal se Hollister.
„Ale ano,“ souhlasil Mason, „podle mého názoru by zcela určitě mohl Duranta žalovat pro urážku na cti, ba i pro pomluvu.“
„Takže co, pane kolego?“ naléhal Hollister.
Mason odpověděl: „Taková akce by poškodila jeho dobré jméno, neboť spornou otázkou by sice byla pravost obrazu, ale současně i Rankinova profesionální čest. Rovněž by bylo nutno dokázat, že Durant svůj výrok pronesl ve zlém úmyslu, že nešlo o pouhý mylný názor. Jestli jste se už někdy setkal s případem pomluvy, pak budete jistě znát ta četná úskalí a obtíže s důkazy… Veřejnost by si jednou provždy zapamatovala Lattimera Rankina jako obchodníka s obrazy, o jehož poctivosti měl jiný obchodník s obrazy pochyby. Do takové léčky svého klienta vlézt nenechám.“
„A co chcete dělat?“
„Nic,“ odpověděl Mason.
„Rankin si podle všeho myslí, že by měl Duranta zažalovat Otto Olney.“
„Nepochybně.“
„Ale my si myslíme, že by si měl pan Rankin vyprat své špinavé prádlo sám,“ vyštěkl Hollister. „Nechceme, aby náš klient tahal kaštany z ohně za pana Rankina ani za nikoho jiného.
„Ani já to nechci,“ řekl Mason docela lhostejně. „Ale jestli chce pan Olney zacpat Durantovi hubu, stačí, aby na něj podal žalobu, která by prokázala pravost obrazu. Předmětem sporu při této žalobě by byla jen a jen pravost obrazu.“
„To nevím, jestli bude mít zájem se pouštět do něčeho takového jen proto, aby chránil Rankinovu reputaci,“ řekl Hollister.
„To by rozhodně neměl dělat,“ souhlasil Mason. „Kdyby byl mým klientem, neradil bych mu to.“
„Tak oč vlastně jde?“ zeptal se Hollister.
„Avšak kdyby byl mým klientem, upozornil bych ho na to, že jeho obraz bude považován za podvrh a hodně lidí se na něj bude dívat jako na hlupáka, jestli těm Durantovým pomluvám neudělá přítrž. Neznám natolik obchodní pozici vašeho klienta, abych mohl posoudit, jestli by mu to mohlo uškodit nebo ne. Mám pocit, že by mohlo.“
Nastalo ticho.
„Haló,“ zavolal Mason.
„Přemýšlím o tom, co jste právě říkal,“ ozval se Hollister.
„Jen si to v klidu promyslete,“ řekl Mason.
„Vy tedy nemáte v úmyslu přimět Lattimera Rankina k podání žaloby?“
„Pokud bude mým klientem, tak žalobu nepodá. Mohlo by to být pro něj riskantní. Chcete, abych vám poslal kopii místopřísežného prohlášení Maxine Lindsayové?“
„Kdo je to?“
„Žena, před níž Durant prohlásil, že Olneyho obraz je falsum.“
„O tu kopii bych velice stál,“ pravil Hollister, „a pak se na to do zítřka vyspím. Zavolám vás zítra hned po ránu.“
„Dobrá,“ souhlasil Mason, „kopii toho prohlášení vám okamžitě posílám.“ Vzhlédl od telefonu, aby se přesvědčil, že Della Streetová poslouchá na přípojce a dělá si poznámky.
„Má sekretářka si to vezme na starost,“ dodal a zavěsil.
„Tedy to vám řeknu, tohle byla otočka o sto osmdesát stupňů,“ zasmála se Della Streetová. „Nejdřív se kasá, že nebude za vás tahat kaštany z ohně, a teď chce honem honem kopii pod hlavu místo polštáře.“
Mason se jen uculoval.
„Ale řekněte mi, šéfe,“ zeptala se, „vy sám se přitom nemůžete popálit?“
„Já ne. Ale mému klientovi by to mohlo hrozit.“
„Vaše strategické plány se začínají rozvíjet,“ pokračovala Della Streetová. „A co Olney? Nedoplatí na to on?“
Mason se zachechtal.…
