Nemesis (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

3. Slečna Marplová jde do toho

 

1

Slečna Marplová si tento dopis třikrát přečetla, než jej opět odložila. Zamračeně seděla v křesle a hlavou se jí honily myšlenky na jeho důsledky.

Nejprve ji napadlo, že byla překvapivě ponechána bez určitých informací. Poskytne jí snad další pan Broadribb? Věděla však skoro jistě, že k ničemu takovému nedojde. To určitě nezapadalo do plánu pana Rafiela. A přece jak u všech všudy mohl pan Rafiel čekat, že ona něco udělá, že začne pracovat na případě, o kterém nemá ani ponětí. To byla zlomyslnost. Po několika minutách dalších úvah došla k přesvědčení, že pan Rafiel chtěl být zlomyslný. Vrátila se v myšlenkách k jeho osobě, jak ji za ten krátký čas poznala. Vybavila si jeho tělesnou neschopnost, jeho špatné nálady, a zase oslnivý důvtip a příležitostně skvělý humor. Uvědomila si, že s potěšením dráždil lidi. Měla pocit, že se z toho přímo radoval, a tento dopis byl toho nejlepším důkazem. Dovedl pořádně vyburcovat přirozenou zvědavost pana Broadribba.

Nebyl v něm ani nejmenší náznak, čeho se celá ta záležitost týká.

V tomto směru jí k ničemu nebyl. Napadlo ji, že také pan Rafiel určitě neměl v úmyslu, aby jí k něčemu byl. Musel mít — jak by to jen řekla? — jiný záměr. Ale stejně, nemohla by se přece zčistajasna pustit do něčeho, o čem zhola nic neví. Připadalo jí to jako křížovka s tajenkou bez udání návodu. A někde tam přece návod musí být! Ona se musí dozvědět, co chce, aby dělala, kam chce, aby se vydala, nebo zda má řešit nějaký problém ve svém křesle, a jen pro lepší soustředění odložit pletací jehlice. Myslel si snad pan Rafiel, že poletí nebo popluje do Západní Indie nebo Jižní Ameriky či na jiné určené místo? Buď tedy sama musí přijít na to, co se od ní žádá, nebo bude muset dostat určité pokyny. Nebo se snad domníval, že je dost chytrá, aby ledacos uhodla, věděla, na co se kde vyptávat, a sama se dovtípila kudy kam? Ne, tak tomuhle opravdu nemohla uvěřit.

„A jestli tak skutečně uvažoval,“ řekla si nahlas slečna Marplová, „pak je blázen. Totiž — byl blázen, než zemřel.“ Ve skutečnosti si však nemyslela, že by byl pan Rafiel blázen. „Dostanu pokyny,“ pronesla nahlas. „Ale jaké a kdy?“ Vtom ji napadlo, že aniž si to uvědomila, přijala mandát s definitivní platností. Nato opět začala mluvit nahlas jakoby k někomu do vzduchu. „Věřím v život věčný,“ řekla slečna Marplová. „Nevím přesně, kde jste, pane Rafieli, ale nepochybuji o tom, že někde jste — a já se budu snažit ze všech sil, abych vaše přání splnila.“

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024