11
Setkání
Když Guacanagarího ženy předvedly Chipu před cizince, byla vyděšená. Poslouchat vyprávění o bílých mužích s vousy bylo něco jiného než se s nimi opravdu setkat. Byli vysocí a odění do hrůzu nahánějících šatů. Opravdu vypadali, jako by na ramenou nosili dům – a na hlavě střechu! Kov helmic na slunci jasně zářil a jejich prapory barvami připomínaly lapené papoušky. Kdybych dokázala tkát takové látky, přemýšlela, odívala bych se do nich a žila pod střechou z kovu, který nosí na hlavách.
Guacanagarí ji pilně zasypával posledními pokyny a varováními a ona musela předstírat, že jej poslouchá, přestože vše potřebné věděla od Vidí ve tmě a přestože poté, co promluví k bílým mužům španělsky, nebudou Guacanagarího plány důležité.
„Povíš mi přesně, co skutečně říkají,“ nařizoval jí. „A ne aby sis k tomu, co jim řeknu, přidala byť jen jediné slovo. Rozumíš, ty horské hádě?“
„Udělám vše, co mi přikazuješ, velký náčelníku.“
„Jsi si jistá, že opravdu umíš mluvit tím jejich ohavným jazykem?“
„Pokud ne, rychle to poznáte z jejich tváří.“
„Řekni jim tedy tohle: Velký Guacanagarí, náčelník celého Haiti od Cibao až k moři, je hrdý, že nalezl tlumočníka.“
Nalezl tlumočníka? Chipu jeho pokus vyšachovat Vidí ve tmě nepřekvapil, byla jím však znechucena. Obrátila se k bílému muži v těch nejkřiklavějších šatech, jaké kdy viděla, a začala mluvit. Avšak dříve, než stačila cokoli říci, Guacanagarí do ní strčil nohou, až upadla tváří na zem.
„Projev jim úctu, ty horský slimáku!“ křikl na ni. „A vůbec, tohle není jejich náčelník, ty hlupačko. Je to tamten muž, ten s bílými vlasy.“
Měla to vědět – muže, jehož Vidí ve tmě nazývala Colón, měla poznat nikoli podle honosnosti jeho šatu, ale podle věku, vážnosti, kterou mu přinesla léta.
Nyní, když ležela na zemi, začala znovu. Zpočátku se maličko zajíkala, přesto však vyslovovala španělská slova velmi zřetelně. „Můj pane Cristóbale Colóne, přišla jsem, abych sloužila jako váš tlumočník.“
Odpovědělo jí ticho. Když zvedla hlavu, viděla, jak se bílí muži, oči vytřeštěné úžasem, mezi sebou radí. Snažila se poslouchat, co říkají, ale mluvili příliš rychle.
„Co říkají?“ zeptal se Guacanagarí.
„Jak mám něco zaslechnout, když mluvíte?“ odsekla Chipa. Věděla, že je opovážlivá, avšak pokud měla Diko pravdu, Guacanagarí nad ní brzy ztratí všechnu moc.
Colón nakonec vystoupil před ostatní a promluvil.
„Kde ses naučila španělsky, mé dítě?“
Mluvil rychle a s jiným přízvukem než Vidí ve tmě, avšak tohle byla přesně ta otázka, kterou jí bylo řečeno, že má očekávat.
„Naučila jsem se španělsky, abych se mohla dozvědět o Ježíši.“
Zatímco její znalost jazyka bílé muže překvapila, tato slova je zcela ohromila. Opět se začalo ozývat rozrušené šeptání.
„Co jsi mu řekla?“ dožadoval se Guacanagarí.
„Ptal se mě, kde jsem se naučila mluvit jeho řečí, a já mu odpověděla.“
„Říkal jsem ti, aby ses o Vidí ve tmě ani slovem nezmínila!“ rozezlil se náčelník.
„Nezmínila,“ zavrtěla hlavou dívka. „Mluvila jsem o bohu, kterého uctívají.“
„Myslím, že se mě snažíš oklamat,“ zakabonil se Guacanagarí.
„Nechci.“
Colón znovu přistoupil a vedle něj stál muž v objemném oděvu.
„Toto je Rodrigo Sánchez de Segovia, královský inspektor flotily,“ představil muže Colón. „Rád by se tě na něco zeptal.“
Tituly pro Chipu nic neznamenaly. Věděla, že musí mluvit s Colónem.
„Jak víš o Kristovi?“ zeptal se Segovia.
„Vidí ve tmě nám řekla, abychom vyhlíželi příchod člověka, který nás poučí o Kristu.“
Segovia se usmál. „Tím člověkem jsem já.“
„Ne, pane. Colón je tím člověkem.“
Číst pocity ve tvářích bílých mužů bylo snadné – ukazovaly vše, co se odehrávalo v jejich nitru. Segovia měl velkou zlost. Vrátil se však mezi ostatní a nechal Colóna stát samotného před ostatními bílými muži.
„Kdo je Vidí ve tmě?“ zeptal se Colón.
„Moje učitelka,“ odpověděla Chipa. „Poslala mě jako dar Guacanagarímu, aby mě přivedl k tobě. Ale není můj pán.“
„Je tedy tvou paní Vidí ve tmě?“
„Nemám jiného pána kromě Ježíše Krista,“ zopakovala…
