Historie budoucnosti (Robert A. Heinlein)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Historie budoucnosti byl původně sled původních Heinleinových povídek obsažených později ve sbírce Minulost napříč budoucností. Popisuje alternativní vývoj lidstva od poloviny 20. století po několik dalších století. Heinlein si nikdy nekladl za úkol určit tento vývoj přesně - ostatně “Historie budoucnosti” je Campbellova fráze a Heinlein její užívání zpočátku příliš nepodporoval. Dnes už některé z povídek mohou působit poněkud směšně a už zdaleka ne tak fantasticky jako ve své době.

Předpověď existence atomové elektrárny dlouho před projektem Manhattan je rozhodně poměrně slušně přesná, třebaže se Heinlein poněkud zmýlil ve velikosti té elektrárny (povídka Občas to někde bouchne) a konstatování že to občas někde bouchne dokládá Černobylská havárie (třebaže vlastně ani výbuchem nebyla).

V předpovědi přistání na Měsíci se Heinlein ani moc nespletl v době, kdy k němu dojde. Přistání ovšem nezařídila komerční společnost, ale státem financovaná organizace NASA (viz povídka Muž, který prodal Měsíc).

Mnoho dalších povídek z historie budoucnosti jsou příběhy z dobývání blízkého kosmického prostoru a Měsíce. Kosmická stanice Mir už na orbitu delší dobu přesluhuje a Alpha se staví. Lety na Mars s lidskou posádkou nejspíš brzy proběhnou. Dnes už na mnoha Heinleinových povídkách není moc fantastického. Jsou realitou.

Ne náhodou se téměř každý spisovatel sci-fi snaží zařadit všechny své příběhy do jednoho konceptu světa. Udělal to například Asimov a udělal to i Heinlein. Pravda, poněkud netradičním a šíleným způsobem. Nakonec, účel světí prostředky, v konečném důsledku všechny jeho knihy a povídky zapadají do jednoho vesmíru – nebo spíše do mnoha vesmírů.

V Čísle Bestie a v Kočce, která prochází zdí nám předkládá pojetí světa jako mýtu. Číslo Bestie - (66)6 je počet alternativních vesmírů vyprojektovaných fantazií spisovatelů mýtů. Podle Heinleina existují určité uzlové body, v nichž se realita (?) rozdvojuje a nechává vzniknout dalším alternativním historiím. Jak popisuje v Kočce, která prochází zdí, tyto alternativní časové linie se mohou značně lišit. V některých je uzlovým bodem přistání člověka na Měsíci – podle Heinleina například naše časová linie je č. 3 ; kód Armstrong, jeho povídky patří do časové linie č. 2 ; kód LeCroix – jinde je uzlovým bodem zase úplně jiná událost.

Jak takovéto dělení nastane? Někdo o něm napíše knihu. Mrtví tvůrci mýtů už nejsou nebezpeční. Jejich světy jsou statické a už se nemění. Nebezpeční jsou ti živí. Sem tam mohou seškrtat nějakou postavu nebo ji nechat zemřít. Mohou nechat zahynout celý svět, pokud si to budou přát. Podle tohoto konceptu vypadá Heinlein ve svých posledních knihách jako sadistický lotr, který si zahrává se životy svých postav a evidentně mu to činí zvrhlé potěšení.

Heinlein k tomuto tématu nechává v Kočce, která prochází zdí promluvit Jubala Harshawa (hrdinu z Cizince).Tvrdí, že všichni učenci, jež se snažili vysvětlit svět na logických základech se strašně mýlili. Svět není ani logický ani spravedlivý, svět je naprosto šílený chaos. Hezká myšlenka, ne?

Heinlein vnáší do svých příběhů Longovic rodinu: konglomerát všech dosavadních důležitých postav svých knih a povídek. Primus inter pares je Lazarus Long, nejdéle žijící člověk ve všech vesmírech. Kolem něj jsou nabaleni všichni ostatní: Maureen, Laz, Lor, Deete, Zeb, Hilda, Jacob, Libby, Jubal, Manny, Hazel, kocour Pixel (aneb Schrődingerova kočka procházející zdí), auto Gay Podvodnice, Mike atd. prostě bych mohl vyjmenovat všechny Heinleinovy postavy a navíc ještě plno dalších hrdinů jiných autorů.

Informace

Bibliografické údaje

  • Autor: Robert A. Heinlein
  • Jazyk: Čeština
  • Žánr(y): science fiction
  • Jazyk originálu: Angličtina
  • 13. 5. 2023