6
Uvnitř přisedliny se opět vytvořila velká dutina. Richard pozorně pozoroval, jak se třicet malých uzlin na protější straně mezery spojilo do koule o průměru kolem padesáti centimetrů. Neobvykle silné vlákno spojilo každou uzlinu se středem koule. Richard zpočátku uvnitř koule nic nezjistil. Když se však uzliny hnuly do jiné polohy, spatřil na místě, kde původně byla koule, maličký zelený předmět připojený sty nepatrných niteček k okolní pavučině.
Předmět rostl velice pomalu. Uzliny už dokončily migraci do tří nových poloh, pokaždé zopakovaly stejnou kulovou konfiguraci, než Richard poznal, že v přisedlině roste manový meloun. Ohromilo ho to. Nedokázal si představit, jak by toulající se myrmikot mohl zanechat za sebou vejce, kterým by trvalo tak dlouho, než by začala růst. A muselo to být jen několik buněk. Malinkatá, malinkatá embrya nějak zde vyživovaná…
Jeho vlastní myšlenky se přerušily, když si uvědomil, že tyto nové manové melouny se vyvíjejí v oblasti přisedliny vzdálené téměř dvacet metrů od místa, kde se nacházel myrmikotí zámotek. Takže tato pavučina přenáší vejce z jednoho místa na druhé? A potom je celé týdny uchovává?
Richardova logická mysl začala zavrhovat předpoklad, že zmizelý myrmikot vůbec nějaká vejce nakladl. Pomalu ale jistě přišel na jiné vysvětlení, protože co pozoroval, naznačovalo daleko složitější biologický proces než kterýkoliv, s nímž se kdy setkal na Zemi. Co když jsou, ptal se sám sebe, manové melouny, myrmikoti a tato přisedlá pavučina všechno projevy toho, co bychom nazvali stejným druhem?
Ohromen důsledky této prosté myšlenky strávil Richard dvě období bdělého stavu tím, že opět v mysli procházel vším, co uvnitř druhého habitatu spatřil. Jak pozoroval čtyři manové melouny rostoucí za mezerou, představil si cyklus přeměny, v němž se z manových melounů rodí myrmikoti, kteří přicházejí zemřít a přidat novou hmotu do přisedlé sítě, jež potom klade vajíčka manových melounů, která začínají opětný proces. Nezjistil nic, co by tomuto vysvětlení odporovalo. V Richardově mozku se rodilo tisíce otázek, nejen jak k těmto složitým přeměnám dochází, nýbrž i proč se vůbec tyto druhy vyvinuly do takové složité bytosti.
Většina Richardova univerzitního studia probíhala v oblastech, které vždy hrdě nazýval „exaktní vědy“. Základními prvky jeho vzdělání byla matematika a fyzika. Jak zápasil s pochopením možného životního cyklu tvora, v němž po mnoho týdnů žil, byl zmaten svou nevědomostí. Rád by měl daleko větší znalosti z biologie. Jak jim mohu pomoci? vrtalo mu hlavou. Nemám ani tušení, kde bych měl začít.
Mnohem později bude Richard uvažovat, zda se v tomto okamžiku jeho pobytu v přisedlině toto stvoření naučilo nejen číst jeho paměť, nýbrž i interpretovat jeho myšlenky. Za několik dní dorazili návštěvníci. Mezi Richardem a původním vchodem se v přisedlině opět vytvořila ulička. Tou přišli čtyři úplně stejní myrmikoti a pokynuli Richardovi, aby se k nim připojil. Nesli jeho šaty. Když se Richard pokusil hnout, jeho mimozemský hostitel mu nebránil. Nohy se mu podlamovaly, ale oblékl se a dokázal sledovat myrmikoty do chodby v hloubi hnědého válce.
Velká místnost byla zjevně nedávno upravena. Ohromná nástěnná malba na jejích stěnách byla ještě nedokončena. Ve skutečnosti ve stejné době, kdy Richardův myrmikotí učitel ukazoval na jednotlivosti v ukončené části obrazu, pracovali myrmikotí umělci na zbytku nástěnné malby. Během počátečních lekcí v místnosti se až tucet tvorů zabývalo kreslením nebo malbou dalších částí.
Richardovi stačila jedna návštěva této místnosti, aby pochopil její účel. Celá komnata byla vytvořena proto, aby získal informace, jak může pomoci cizímu druhu přežít. Bylo jasné, že tito mimozemšťané vědí, že budou lidmi dobyti a zničeni. Malby v této místnosti byly jejich pokusem opatřit Richardovi údaje, které může potřebovat, aby je zachránil. Dokáže se však dost naučit pouze z obrazů?
Umělecká díla byla brilantní. Čas od času potlačil Richard činnost v levém mozku, který…
