10
Svatba byla na programu v sedm hodin večer v divadle Centrální střední školy. Recepce pro mnohem větší skupinu byla naplánována v tělocvičně, vedlejší budově vzdálené ne více než dvacet metrů. Po celý den zápasila Nicole s věcmi, které se odkládaly, a zachraňovala přípravy před jednou možnou katastrofou po druhé.
Neměla čas uvažovat o významu Richardova nového objevu. Přišel domů plný vzrušení, chtěl hovořit o létavcích a o tom, kdo může sledovat jeho výzkum, ale Nicole se prostě nedokázala soustředit na nic kromě svatby. Dohodli se neříkat o létavcích nikomu, dokud nebudou mít čas na delší rozhovor.
Nicole šla s Ellie na ranní procházku do parku. Přes hodinu si povídaly o manželství, lásce a sexu, ale Ellie byla svatbou tak vzrušena, že se nedokázala plně soustředit na to, co jí matka říká. Ke konci procházky se Nicole zastavila pod stromem a snažila se shrnout své rady.
„Pamatuj si aspoň jedno, Ellie,“ řekla a držela obě dceřiny ruce ve svých. „Sex je důležitou složkou manželství, není však nejdůležitější. Protože nemáš zkušenosti, je nepravděpodobné, že ti bude zpočátku připadat nádherný. Když se však budete mít s Robertem rádi, budete si věřit a budete oba opravdově dávat a přijímat potěšení, zjistíte, že vaše fyzická shoda rok po roce poroste.“
Dvě hodiny před obřadem dorazily Nicole, Nai a Ellie společně do školy. Eponine už tam na ně čekala. „Jsi nervózní?“ zeptala se Ellie s úsměvem. Ta přikývla. „Já jsem vystrašená k smrti,“ dodala Eponine, „a to jsem jenom jedna z družiček.“
Ellie požádala svou matku, aby jí dělala hlavní družičku. Nai Watanabe, její sestra Katie a Eponine byly družičky. Doktor Edward Stafford, muž, který sdílel vášeň Roberta Turnera pro lékařskou historii, byl hlavním mládencem. Protože kromě biotů v nemocnici neměl žádného dalšího blízkého společníka, vybral si Robert zbytek svých hostů z Wakefieldovy rodiny a jejích přátel. Mládence mu dělali Kendži Watanabe, Patrick a Benjy.
„Matko, dělá se mi špatně,“ řekla Ellie brzy potom, co se všechny shromáždily v šatně. „Bude trapné, pozvracím-li si své svatební šaty. Neměla bych se pokusit něco sníst?“ Nicole tuto situaci předvídala. Podala Ellie banán a jogurt a ujistila ji, že je zcela normální cítit před takovou událostí nevolnost.
Když čas běžel a Katie se neukazovala, Nicolin neklid narůstal. V nevěstině šatně bylo vše v pořádku, rozhodla se tedy přejít halu a promluvit si s Patrickem. Muži se právě dooblékli, když Nicole zaklepala na dveře.
„Jak se cítí nevěstina matka?“ zeptal se soudce Myškin, když vešla. Vznešený starý soudce měl vykonat svatební obřad.
„Trochu vystrašená,“ odpověděla se slabým úsměvem. Patricka našla vzadu v místnosti, kde upravoval Benjymu oblek.
„Jak vypadám?“ ptal se Benjy matky, když se blížila.
„Velice, velice pěkně,“ odvětila Nicole rozzářenému synovi.
„Mluvil jsi dnes ráno s Katie?“ zeptala se Patricka.
„Ne, ale znovu jsem jí upřesnil čas, jak jsi žádala, včera večer… Ještě tady není?“
Nicole zavrtěla hlavou. Bylo už šest patnáct, jen čtyřicet pět minut před plánovaným začátkem obřadu. Vyšla do haly, aby zatelefonovala, pach cigaretového kouře jí však řekl, že Katie konečně dorazila.
„Jen si pomysli, sestřičko,“ halasila za dveřmi Katie, když Nicole přecházela k nevěstině šatně, „dnes v noci se budeš poprvé milovat. Jupííí! Vsadím se, že myšlenka na to vyvolává v tvém nádherném těle nezřízenou touhu.“
„Katie,“ naléhala Eponine, „myslím, že není zcela vhodné…“
Nicole vešla do místnosti a Eponine zmlkla. „Ale, matko,“ prohlásila Katie, „jak krásně vypadáš. Zapomněla jsem, že se pod tím soudcovským talárem skrývá žena.“
Katie vyfoukla kouř a napila se šampaňského z láhve na pultu vedle ní. „Tak jsme tady,“ řekla vzletně, „abychom byly svědky svatby mé sestřičky…“
„Přestaň s tím, Katie, už jsi hodně vypila.“ Nicolin hlas byl chladný a ostrý. Vzala šampaňské a krabičku cigaret. „Dokonči oblékání a přestaň dělat šaška… Dostaneš je zpět po obřadu.“
„Oukej, soudkyně… rozkaz,“ pravila Katie, zhlubok…
