XXV.
Las Vegas je blázinec s přežitky minulosti.
Takové místo mě baví jen chvíli. Potom, co jsem viděla všechna show, se dostanu do stádu, kdy světel, hudby, hluku a frenetické aktivity mám tak akorát. Čtyři dny je dost.
Dorazili jsme do Vegas okolo desáté. Přestože každý z nás toho měl k zařizování vcelku dost, vyjeli jsme trochu pozdě. Všichni, ale zejména já, jsme si dávali do pořádku finanční záležitosti kolem Šéfovy závěti a já navíc i uložení svého odstupného na konto MasterCard. Už jsem s tím začala, ale náhle přestala, když pan Chambers řekl: „Přejete si provést příkaz tak, abychom zaplatili vaši daň z příjmu?“
Daň z příjmu? Co je to za špinavý návrh! Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. „Co jste to říkal, pane Chambersi?“
„Daň z příjmu pro vaši Konfederaci. Pokud nás požádáte, abychom to vybavili – tady je formulář – naši experti to připraví, my to zaplatíme a srazíme vám to z konta a nebudete se muset o nic starat. Účtujeme jenom nominální poplatek. Jinak si to budete muset propočítat sama a zpracovat všechny ty formuláře. Sklapnete podpatky a zaplatíte to.“
„Když jsem si u vás otvírala konto, nic takového jste neříkal.“
„Ale to byla přeci výhra národní loterie. Ta byla vaše a naprosto osvobozená od daně – to je demokracie! Kromě toho v průběhu loterie dostává vláda výtěžek v určité výši.“
„Chápu. Kolik si vláda odšmikne?“
„Tuhle otázku, slečno Baldwinová, byste měla adresovat spíše vládě, a ne mně. Kdybyste se tady dole jenom podepsala, zbytek vyplním.“
„Moment. Kolik je 'nominální poplatek'? A jaká je daň?“ Odešla jsem bez uložení svého odstupného a chudák pan Chambers se zase na mě zlobil. Přestože bruiny jsou tak inflační, že jich musíte mít pěknou hrst už když si chcete koupit jen Big Mac, nepovažuje tisíc bruinů za 'nominální – je to více než gram zlata, třicet sedm britskokanadských dolarů. Se svými osmi procenty daňové přirážky navrch by MasterCard dostával dost tučnou sumu na to, že jednal jako nastrčená loutka Konfederační služby doživotních důchodů.
Nebyla jsem si vůbec vědoma toho, že bych díky těmto podivným kalifornským zákonům dlužila nějaké daně z příjmu – většinu těch peněz jsem v Kalifornii nevydělala a nemůžu pochopit, jaký má vůbec Kalifornie nárok na daně z mého platu. Chtěla bych to konzultovat s dobrým zkušeným právníkem.
Šla jsem zpátky do Cabaňa Hyatt. Goldie a Anna byly dosud venku, ale Burt byl uvnitř. Vyprávěla jsem mu o tom, co se stalo, protože jsem věděla, že studoval účetnictví a logiku.
„Je to diskutabilní,“ řekl, „všechny osobní pracovní smlouvy Předseda podepsal jako 'osvobozené od daně' a daný úplatek byl v Impériu dojednáván každý rok. V našem případě byl měl být úplatek zaplacen prostřednictvím pana Esposita – měl bych vlastně říci, prostřednictvím slečny Wainwrightové. Můžeš se jí zeptat.“
„Do prasečího voka.“
„Přesně. Měla informovat Důchodový úřad a po projednání zaplatit všechny daně, jestli mi rozumíš. Je ale možné, že sbírá jen smetanu a tohle nedělá, to nevím. Počkej – máš náhradní pas, že jo?“
„No jistě!“
„Potom ho tedy použij. Udělám to samé. Až budu vědět, kde budu dělat, pak si teprve převedu své peníze. Mezitím si je odskočím uložit na Měsíc.“
„Ty, Berte, jsem si skoro jistá, že si Wainwrightová nechala vyhotovit seznam každého, kdo má náhradní pas. Chceš snad říct, že nás stejně nebudou u východu kontrolovat?“
„I kdyby si Wainwrightová nechala ten seznam udělat, tak co? V ruce se jí ani neohřeje. Pochybuje, že měla čas se s nimi o tom dohodnout. Takže zaplať jenom řádnou provizi, zvedni hlavu pěkně nahoru a pochodem vchod přes překážky.“
Tomu jsem rozuměla. Byla jsem z té všivácké vyhlášky tak rozčilená, že jsem na moment přestala myslet jako kurýr.
Hranici do státu Las Vegas jsme překročili u Suchého jezera Kabina zastavila jenom na dobu nutnou k získání výstupního razítka. Všichni jsme použili druhý pas s obvyklým všimným, vloženým dovnitř pasu. Bez problému. A taky nebylo potřeba žádné vstupní razítko, protože Svobodný stát Las Vegas vás…
