V.
Bylo to ve čtvrtém poschodí starého domu bez výtahu kolem Západní devadesáté ulice blízko Amsterdam Avenue. Nevím, jak to tam vypadalo, co se týče kuchyně a ložnice - nebo ložnic -, protože jediná místnost, kterou jsem viděl, byla ta, v níž jsme seděli. Byla průměrně veliká a gauč, židle a koberce vypadaly útulně - byl to ten druh útulnosti, kterou nábytek získá tím, že jej padesát nebo šedesát let používá spousta různých lidí. U židle, na které jsem seděl, se kývala noha, ale to nevadí, pokud si to zapamatujete a neděláte žádné prudké pohyby. Spíše jsem dával pozor na stoleček pavoučí konstrukce u svého lokte, na kterém trůnila má sklenice mléka. Mléko můžu vždycky a dal jsem mu přednost před šampaňským, registrovaná značka, čtvrťák za láhev, což pily ony. Byla středa večer deset hodin. Jako hostitelky se ukázaly zrzka s mléčnou pletí, Peggy Choatová, a ta s velkýma hnědýma očima a dolíčky, Nora Jaretová, které tady spolu bydlely. Carol Annisová s jemným profilem a vlasy barvy kvetoucí kukuřice už tam byla, když jsme Helen Laconová a já dorazili a přivedli s sebou Lucy Morganovou s jejím chraplavým hlasem - udělali jsme si zajížďku a vyzvedli ji taxíkem na rohu ulice. Byla to velice přitažlivá sbírka, ačkoli se samozřejmě nevyjímaly tak jako v purpurových štolách po kotníky. Dívky vždycky vypadají lépe v uniformách nebo kostýmech. Vezměte si, například, zdravotní sestry nebo zřízenkyně ve výtahu nebo Miss Ambrózi v soutěži o nejlepší melouny. Říkal jsem jí teď Helen, ne že by se mi chtělo, ale při práci detektiva musí být člověk společenský, ovšem musí si přitom zachovat svou čest a poctivost, to se rozumí. V taxíku, předtím, než jsme nabrali Lucy, mi řekla, že o tom přemýšlela a že pochybuje, jestli bude možné zjistit, která z nich měla dobrý důvod zabít Pyla, nebo si myslela, že ten dobrý důvod má, protože Pyle byl tak přeopatrný, když nějakou dívku dostal do svého střešního bytu. Jediný způsob bude přimět jednu z nich, aby se přiznala, a Helen pochybuje o tom, že se jí to podaří, jelikož se v podstatě bude přiznávat k vraždě, a je si jistá tím, že mně se to podařit nemůže. Takže nejlepší by bylo, kdybychom to Helen a já po večeru stráveném s nimi spolu rozebrali a rozhodli, na kterou z nich to vypadá nejpravděpodobněji, a Helen by pak řekla Wolfovi, že ji viděla vracet se do kuchyně pro další talíř, a Wolfe by to řekl polici a tím by to skončilo. Ne, nechtělo se mi říkat jí Helen. Za nějakou chvíli od ní budu stejně tak daleko, že jí nebudu říkat už vůbec nijak. Helen jim oznámila, že předmětem naší schůzky - alespoň tak jim to řekla -je zjistit ode mne, kam došel Nero Wolfe a policajti a na čem teď právě dělají, aby věděly, jak na tom jsou. Řekla jim, že si je jistá, že rozvážu, protože mě byla navštívit a zjistila, že jsem hrozně milý a mám pochopení. Takže z toho hostitelky dělaly tak trochu slávu a intimčo a podávaly ty bublinky, i když já jsem si dal radši mléko. Měl jsem podezření, že nejméně jedna z nich, Lucy Morganová, by si dala raději whisky nebo gin nebo rum či vodku anebo by si to možná daly všechny, ale to by ve mně mohlo vzbudit podezření, že nejsou jenom skupinka spořádaných, těžce pracujících umělkyň. Slavnostně tedy nepůsobily. Neřekl bych, že vypadaly vyčerpaně, ale většina toho kouzla byla pryč. A nenaletěly na Heleninu fintu, že jsem milý a mám pochopení. Chovaly se naprosto skepticky a měřily si mě postranními pohledy, zvláště Carol Annisová, která seděla se zkříženýma nohama a vzpřímenou hlavou na gauči. To ona se mě zeptala, poté co padlo pár poznámek na téma, jak to bylo strašné a ještě pořád to strašné je, jak dobře znám kuchaře a toho druhého muže z kuchyně. Řekl jsem jí, že na Fritze může zapomenout. Stál naprosto mimo podezření, a stejně, když se braly talíře, byl u sporáku. Co se týče Zoltána, řekl jsem, že ačkoli se známe dlouho, nejsme si blízcí. Ale to není podstatné, protože připustíme-li, že věděl, kterého hosta bude ta která dívka obsluhovat, a otrávil jednu z porcí a dohlédl…
