6. KAPITOLA
V době, kdy si Evelina Sammisová sundávala boty v kuchyni u Brandů, její manžel seděl u psacího stolu ve své soukromé kanceláři v nejvyšším poschodí Sammisovy budovy na Divoké ulici 214. Byl viditelně ve špatné náladě, i když se to ještě neprojevovalo vybočením dolní čelisti, což obvykle předcházelo blížícímu se pověstnému výbuchu vzteku. Byli s ním dva muži. Jeden z nich, středního věku, sedící v křesle, který se dnes ráno nestačil oholit, s bystrýma studenýma očima a tenkými rty, byl Harvey Anson, obvykle považovaný za nejschopnějšího právníka ve státě. Druhým mužem byl Frank Phelan, náčelník policie v Cody. Seděl se zkříženýma nohama, odhaloval, světle zelené ponožky a vypadal uštvaný a vyčerpaný jako pes, honící vodní vážku.
„To bych neříkal,“ mumlal s nesouhlasem.
„Já ano,“ prohlásil Lem Sammis s vztekle. „Udělal jsem Billa Tuttleho šerifem v tomto okrese, udělal jsem Eda Bakera okresním státním zástupcem a oni teď chtějí táhnout s tím zatraceným kovbojem, který si myslí, že mi může nasadit uzdu. Myslí, si, že když už je mi sedmdesát a jsem nad hrobem, že ta skopová hlava to tady převezme, a oni už chtějí být v jeho ohradě. Ale on sám si to představuje zcela mylně. Jedinou možností je začít po mně střílet, dokud jsem živý. Věřte mi. Pořád ještě mám co říct v tomto státě, v tomto kraji a v tomto městě. Mám, Franku, nebo nemám?“
„Jistě máš.“ Náčelník policie se poškrábal na loktu. „Ty jsi šéf a pro mne to platí na sto procent. Ale toto není jen otázka pivních řečí. Jde o vraždu. Nemůžeš očekávat, že Ed nebo Bill pustí tu dívku, když byla takto přistižena. Vyvolalo by to víc povyku kolem jejich hlav, než jsou schopni unést.“
„Ta dívka je nevinná. Delia Brandová to neudělala.“
„Dobrý Bože, Leme, vzpamatuj se.“
„Udělala to, Harveyi?“
Anson se nepatrně usmál a řekl: „Já jsem její obhájce.“
„A tvrdíš, že bude muset předstoupit před soud?“
„Bude muset, jestliže ji Ed Baker obviní, a vypadá to tak, že to má v úmyslu.“
Sammisova dolní čelist se začala vychylovat do strany. Náčelník policie si toho všiml a rychle spustil: „Proboha, Leme, uklidni se. Víš dobře, že hlasuji pro tebe, stejně jako pro tři jídla denně. Možná máš pravdu, když říkáš, že Ed a Bill hrají s tím skopčákem malou schovávanou, ale ať už je to jakkoliv, nemohou jednat jinak a přitom zůstat ve Wyomingu. Podívej.“
Frank Phelan přitáhl nohy, naklonil se dopředu, lokty si opřel o stehna a ukazováčkem pravé ruky se dotkl malíčku levé.
„Za prvé. Našel ji tam Squint Hurley s revolverem v ruce, ještě teplým, a byl to její revolver. Chovala se jako ve snu, jak by jednala každá dívka po zastřelení nějakého muže. Za druhé. Její kabelka ležela na stole, neměla ji pod paží. Proč by ji odkládala, kdyby právě vstoupila do místnosti? Za třetí. Protože jsi jí dal své slovo, že její sestra nebude propuštěna, proč tam musela jít tak nakvap, aby ten dopis Jacksonovi odevzdala? Za čtvrté. V kabelce měla papírek s otázkou, napsanou její rukou, adresovanou právníkovi, a ptající se, jak se vyhnout trestu za spáchanou vraždu. Za páté. Byla na Jacksona naštvaná a měla s ním odpoledne menší hádku.“
Změnil ruce. „Za šesté. Včera ráno si koupila u MacGregora krabičku nábojů a řekla prodavači, že se chystá zastřelit nějakého muže. O tom jsi možná neslyšel. Ale bylo to tak. Ten prodavač, jistý Marvin Hopple, nám to volal včera v poledne, ale chlapci se mu vysmáli a ani mi to nehlásili. Mluvil jsem s Hopplem a přesně tak to bylo. Tady je něco komického, připouštím. Popírá, že by měla úmysl, nebo důvod, zastřelit Jacksona. Přiznává, že psala tu otázku, že řekla Hopplemu, že se chystá zastřelit nějakého muže, ale že neřekne, koho. Pouze popírá, že by to měl být Jackson. Nu, jestli to byl někdo jiný než Jackson a ona to předem oznámila a neměla v úmyslu to skrývat, proč by potom změnila svůj úmysl a udělala něco, co vlastně nechtěla? Připouštím, že je to zvláštní. Možná jen ztratila nervy… Každopádně, za sedmé. Nemáme…“
„Promiň,“ ozval se měkký Ansonův hlas, šetříc…
