Celá e-kniha Případ divoké kočky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
4. KAPITOLA
Delia se dostala z ranče Cockatoo až skoro v sedm hodin a i tehdy jen s velkými potížemi, díky Evelininu naléhání, aby zůstala na večeři. Než zajela na dálnici, přišpendlila si dopis od Sammise pod šaty, k prádlu. Do kabelky ho stejně dát nemohla, protože ji momentálně neměla, a nechtěla ho svěřit přihrádce v přístrojové desce, protože ta nešla zamknout a ona se chtěla ještě stavit na hřbitově.
Začínalo se ochlazovat, jak slunce pomalu mířilo za hory.
Otázka ‚co teď?‘ stále čekala na svou odpověď, a právě proto, napůl podvědomě, šla na hřbitov. Jela asi dvacet minut a těsně před tím, než dojela do Cody, odbočila na vedlejší silnici, aby město objela. Když dojela k bráně hřbitova, vystoupila a raději šla pěšky, protože brána pro auta se při západu slunce zamyká. Ze hřbitova právě vyjížděla dvě auta, jinak nikdo poblíž nebyl.
Hroby otce a matky se skromnými náhrobky ležely těsně vedle sebe, místo bylo čisté a důstojné, s trávníkem, kytičkami a čtyřmi stále zelenými keříčky. Delia si přečetla nápisy na pomníčcích, což dělala při každé návštěvě, chvíli postála a pak se posadila na kraj trávníku a sundala si klobouk.
Seděla tak skoro dvě hodiny.
Odpověď pořád nepřicházela. Objektivně uvažováno, mohlo by se jevit přitažené za vlasy, snad dokonce komické, že někdo, kdo se rozhodne k tak mimořádné pomstě, jako je vzít někomu život, může být úplně vyveden z rovnováhy krádeží kabelky z auta, ale asi tomu tak opravdu bylo. Jistě bylo možné si koupit nebo půjčit jiný revolver, nebo použít nůž nebo zvolit jinou použitelnou metodu. Ale Delia nedokázala soustředit svou mysl na praktické řešení této otázky, i když právě na tomto místě před několika dny vykrystalizovalo její původní rozhodnutí.
Její myšlenky bloudily. Vzpomínala na dobu před dvěma lety, jak se uprostřed noci u nich objevil Lem Sammis, jak šel s matkou do přední místnosti a jak se matka zhroutila a jak se obě dívky teprve ráno dozvěděly, že jejich otec byl zavražděn v prospektorském srubu v dalekých horách Silverside. Vzpomínala si, jak viděla otce v rakvi a matku opět zhroucenou; a potom na ty deprimující měsíce, nevýslovně smutné, protože matka nemohla zapomenout a nenechala zapomenout ani své dcery. Teprve téměř po dvou letech se matka začala zdát být ochotna spustit oponu a připustit si realitu dneška a pravděpodobnost zítřka; jednoho večera se dokonce zasmála historce, kterou odněkud Clara přinesla; a pak, po třech měsících, přišlo nové neštěstí, zákeřné, postrádající brutální okamžitost kulky v srdci, nicméně stejně smrtící. Delia nikdy nepředstírala, a nepředstírá ani dnes, že vlastně toto zlo nechápala, jen věděla, že existuje a určitě viděla svýma vlastníma očima jeho důsledky, protože to byla ona, která šla onoho rána před měsícem do ložnice, poté co Clara odešla do kanceláře, a našla svou matku mrtvou, otrávenou v noci vlastní rukou.
Delia zavřela oči a v duchu četla dopis, který matka zanechala a který teď byl uložen doma ve skříni. Pamatovala si každé slovo a její hrdlo se stahovalo. Matčin strach z neštěstí byl tak velký, že se ani nepokusila proti němu bojovat, ani v tom rozloučení s dcerami; dopis se ani nezmínil o reverendovi Rufusu Toaleovi. Nicméně Delia i Clara o něm věděly. A přesto, pouhé dva týdny poté, co matku pochovaly, Clara dovolila Toalemu vstoupit do jejich domu a hovořila s ním! A znovu a znovu! A odmítla Delii s vytáčkami, když se jí to pokusila rozmluvit.
Delia se zachvěla chladem.
Otevřela oči. Na cestičce slyšela zvuky kroků, ale nevěnovala tomu pozornost, předpokládajíc, že je to hřbitovní hlídač na své pravidelné pochůzce. Byla už téměř tma a uvědomila si, že Clara už může mít o ni starost, a navíc měla ještě něco vyřídit. Přesto nechtěla odejít. Existovala-li někde odpověď, musela být tady. Před tím vždycky chodila na hřbitov ráno, ale teď, když poznala hřbitov za večerního šera, změní svůj zvyk. Bylo to víc… bylo to lepší, bez svítícího slunce, s přicházející nocí, s chladivým vzduchem a tichým přítmím, připra…
