Příliš tlustý dobrodruh (Miloslav Švandrlík)

71. V MARTINÉZOVÝCH KLEŠTÍCH

Jak to vypadalo, bylo to se mnou pořádně nahnuté. Komisař Martinéz zářil. „Proč jste přijel do Brazílie pod jménem Švandrlík?“ vyštěkl.

„Protože se tak jmenuju.“

„K smíchu! Žádný mafián se nejmenuje Švandrlík!“

„Ani nevíte, jak mne to těší.“

„Jak chcete. Přijel jste zřejmě za Perezem, abyste mu pomohl pašovat omamné jedy.“

„Ne. Čekal jsem na Thora Hayerdahla.“

„Chápu. Ten měl drogy převážet na svém voru.“

„To mu musíte dokázat.“

„Dokážeme!“ komisař se sebevědomě usmíval. „Kdy jste se dostal do sporu s Perezem? Zřejmě jste spolu bojovali o vedení v bandě.“

„Velice úporně,“ přikývl jsem. „Chtěl mě nechat sežrat mravenci.“

„A vy jste ho dal ubodat včelami!“

„To také dokážete?“

„Pochopitelně. Právě tak jako to, že jste se snažil celou Jižní Ameriku otrávit novým druhem koňaku. Mimochodem oba vaši společníci byli minulý týden zastřeleni a továrna na „buňulku“ vypálena.“

„Nic překvapujícího.“

„Jste otrlý zločinec!“ ocenil mě, „a neuvěřitelně rafinovaný. Prozatím jsme nepřišli na to, jakým trikem se vám podařilo rozbít bank v Acapulcu.“

„To byla poctivá hra,“ řekl jsem téměř uraženě, „navíc jsem nebyl v herně a sázel za mne pan Fikar Bluma.“

„Dokážeme, že je to váš komplic.“

„Bude mít radost. Ještě něco?“

„Ovšem,“ zavrčel. „Jak jste sehnal tu bandu hledačů smaragdů?“

„Ani jsem ji hledat nemusel. Přihlásila se sama.“

„Zřejmě vám ti darebáci důvěřovali. Vy jste je ovšem podvedl. Spolykal jste jejich drahokamy a snažil se s nimi uprchnout!“

„Jako byste byl u toho!“

„No vidíte. Pak jste uprchl ze zajetí místní policie a začal jste spolupracovat s bandou Kruťase Korduly.“

„Ano. Dal jsem ho mučit v jeho vlastní mučírně a pak jsem mu zničil dva vrtulníky.“

„Zkrátka, kam přijdete, děláte samou škodu! Nestydíte se, seňore Gonzalesi?“

„Švandrlíku!“

„Tady jste zatčen jako Gonzales, a proto nejsem povinen učit se zpaměti nějaké pitvorné evropské jméno!“

„No dobrá, říkejte mi, jak chcete!“

„Děkuji za laskavost!“ zářil Martinéz. „Jak jste si mohl všimnout, nemám rád žádné komplikace. Směřuji vždycky přímo k vytčenému cíli. Máte smůlu, příteli, že jste se ocitl v pověstných Martinézových kleštích, z jejichž sevření není úniku. Teď proti vám shromáždíme důkazy, které položí vašeho obhájce i porotu na lopatky. Jste ztracen, tlustý ničemo!“

„Co se dá dělat,“ vzdychl jsem. „Ale koneckonců, podlehnout takovému profesionálovi jako jste vy, není žádná hanba.“

Komisař byl očividně potěšen.

„Máte pravdu,“ řekl, „ale bohužel jsem v policejní službě osamocen. Kdyby nás bylo víc, už by zločinnost v našem státě vůbec neexistovala!“ Popřál mi brzké uzdravení a odešel shánět důkazy.