10. KAPITOLA
Mám před sebou kopii přehledu výdajů, kterou jsem našel ve složce V jako Valdonová. Druhé stadium vyšetřování, kdy jsme probírali seznamy, dodané Willisem Krugem, Leem Binghamem, Julianem Haftem a naší klientkou (od Manuela Uptona jsme seznam nedostali), trvalo šestadvacet dnů – od 12. června do 7. července – a stálo klientku 8674 dolarů a třicet centů, v čemž není započítána žádná část mého platu. Ten bývá zahrnut ve vlastním honoráři a nikdy se neuvádí jako součást výdajů.
Na Lucyině seznamu bylo 47 jmen, na Haftově 81, na Binghamově 106 a na Krugově 55. Haft a Bingham ve svých seznamech uvedli jméno provdané Uptonovy dcery, na Krugově seznamu však nefigurovalo. Provdaná dcera Juliana Hafta se objevila na Lucyině seznamu, ale na ostatních ne. Nikdo nám nesdělil jméno jisté Binghamovy přítelkyně, Orrie se je dozvěděl kdesi na svých cestách. Samozřejmě, že všechny čtyři seznamy obsahovaly řadu zdvojení, ale celkem jsme obdrželi 148 různých jmen, rozdělených následujícím způsobem:
kategorie počet stav
A 57 svobodná
B 52 vdaná, žije s manželem
C 18 rozvedená
D 11 vdova
E 10 vdaná, žije sama
Jiná statistika ukazuje v uvedených kategoriích, kolika z nich se v době mezi 1. prosincem 1961 a 28. únorem 1962 narodilo dítě:
kategorie počet
A 1
B 2
C 0
D 1
E 0
Ta jediná z kategorie A (svobodná), která měla dítě, pracovala u Kruga v kanceláři, ale všichni o tom věděli a dítě bylo zcela legálně předáno (či prodáno) agentuře k adopci. Saulovi zabralo skoro dva týdny, než se ujistil, že to děcko nikdo nezašantročil do vestibulu paní Valdonové.
Jedna z položek v kategorii D (vdova) mohla představovat jistý problém pro své přátele i nepřátele, ale určitě ne pro nás. Její manžel zemřel dva roky před narozením dítěte, avšak ona si ho ponechala a bylo jí fuk, kdo o tom ví. To dítě jsem viděl.
Pokud jde o dvě děti v sekci B (vdaná, žije s manželem) ve skutečnosti byly tři. V jednom případě se narodila dvojčata. Všechny děti žily se svými rodiči. Dvojčata navštívil Fred a jedináčka Orrie.
Kromě matek nás zajímala i dvě děvčata kategorie A, dvě ženy v sekci B, dvě ve skupině C a jedna položka v D. Všechny strávily část sledovaného období mimo domov a – nebo – mimo pracoviště. Orrie musel kvůli jedné položce zaletět do Francie na Riviéru a druhou letěl prověřit Fred do Arizony.
Od časů, kdy jistý dotyčný zvířil prach na podlaze chrámu, neproběhla hladší operace, než ta naše. Všechno bylo docela tip-top. Jen Orrieho jeden dveřník předvedl ke správci domu, ale nebyla to jeho vina a Freda zase vyrazili ze zákulisí jistého divadla, ale to jaksi patří k běžné práci. Jinak jsme předvedli dokonalé slídilské představení. A když 7. července zatelefonoval Saul, aby ohlásil, že uzavřel poslední mezírku, týkající se oné adopce, a že to dítě viděl na vlastní oči, operace skončila a byli jsme přesně na stejném místě, jako před šestadvaceti dny, 12. června.
Ovšem s malým rozdílem. Došlo k jistému vývoji, ale bez našeho přičinění. Ta první, méně významná podrobnost, spočívala v tom, že jsem již nebyl posledním člověkem, který viděl Ellen Tenzerovou naživu. Tehdy v pátek odpoledne navštívila doma jistou paní Nesbittovou z Východní 68. ulice, svoji bývalou pacientku z dob, kdy ještě v New Yorku působila jako ošetřovatelka. Paní Nesbittová čekala celé dva týdny, než se o tom někomu zmínila, protože si nepřála, aby se její jméno objevilo v novinách v souvislosti s vraždou, ale nakonec dospěla k názoru, že o tom musí někomu povědět. Prokurátor jí pravděpodobně slíbil, že její jméno nebude zveřejněno, ale některý z novinářů je vyslídil a sláva svobodě tisku. Ne že by paní Nesbittová vyšetřování nějak pomohla. Ellen Tenzerová prozradila jen tolik, že se potřebuje o něčem poradit s právníkem, a požádala paní Nesbittovou, aby jí doporučila někoho důvěryhodného, což ona učinila a hned jí sjednala u dotyčného advokáta schůzku. Ellen Tenzerová na ni však nepřišla. K čemu vlastně toho právníka potřebuje, paní Nesbittové nesdělila. Přips…
