Celá e-kniha Kočka mezi holuby ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 24.
POIROT VYSVĚTLUJE
Paní Upjohnová, procházející se chodbami školy v Meadowbanku, zapomněla na vzrušující scénu, kterou právě zažila. V té chvíli byla pouze matkou, hledající své dítě. Našla je v opuštěné třídě. Julie se skláněla nad lavicí s jazykem povytrčeným ze rtů, zcela ponořena do svého úkolu.
Vzhlédla a ustrnula. Pak se vrhla přes učebnu směrem k matce a vlétla jí kolem krku.
„Mami!“
Pak, uvědomivši si důstojnost svého věku, se zastyděla za své hnutí, odtáhla se a promluvila pečlivě věcným tónem.
„Nevrátila ses poněkud brzy, mami?“
„Přiletěla jsem,“ řekla paní Upjohnová skoro jakoby omluvně, „z Ankary.“
„Ach,“ řekla Julie, „jak jsem ráda, že jsi zase tady.“
„Jsem také velice ráda,“ přisvědčila paní Upjohnová. Dívaly se rozpačitě jedna na druhou. „Co děláš?“ zeptala se paní Upjohnová.
„Píši zrovna slohovku pro slečnu Richovou,“ vysvětlovala Julie. „Dává úžasně zajímavá témata.“
„Ukaž, jaké je to téma?“ zeptala se paní Upjohnová a sklonila se nad sešit.
Téma bylo v záhlaví stránky. Podáním bylo několik řádků napsaných Juliiným nesrovnaným písmem. „Protiklad přístupu Macbetha a Lady Macbethové k vřaždě,“ četla paní Upjohnová.
„Nuže,“ řekla s mírnou pochybností, „o tomhle tématu se skutečně nedá říci, že by nebylo ohromné!“
Přečetla si začátek dceřina úkolu.
„Macbethovi,“ psala Julie, „se líbila myšlenka na vraždu a často o ní přemýšlel, potřeboval však podnět, který by ho k ní přiměl. Jakmile jednou začal, vraždil lidi s radostí a necítil ani výčitky ani strach. Lady Macbethová byla velmi ctižádostivá. Myslila, že může vše, chce-li něčeho dosáhnout. Ale když spáchala vraždu, nepociťovala z ní žádnou radost, nelíbila se jí.“
„Nepíšeš, sice příliš hezky,“ řekla paní Upjohnová, „myslím si, že to budeš muset ještě trochu upravit, ale něco na tom určitě je.“
*
Inspektor Kelsey pravil s trochou lítostí v hlase:
„Vám je hej, pane Poirote. „Můžete říci a udělat spoustu věcí, které my udělat nemůžeme; ale bylo to velmi dobře naaranžováno. Zbavil jste jí ostražitosti, naočkoval jste jí, že podezříváte Richovou, a pak náhlý příchod paní Upjohnové ji zcela spletl. Ještě že si nechala tu pistoli, když zastřelila Springerovou. Budou-li kulky shodné…“
„Budou, příteli, budou,“ uklidňoval ho Poirot.
„Tak jsme ji tedy dostali za vraždu Springerové. A za těžké zranění slečny Chadwickové. Ale pořád nemohu pochopit, jak mohla zabít slečnu Vansittartovou. Vždyť je to nemožné. Má železné alibi — ledaže by mladý Rathbone a celý personál z Le Nid Sauvage lhali.“
Poirot potřásl hlavou. „Oh, ne,“ pravil. „Její alibi je dokonalé. Zabila slečnu Springerovou a slečnu Blanchovou. Ale slečnu Vansittartovoou,“ chvilku zaváhal, jeho oči se dotkly slečny Bulstrodové… „Slečnu Vansittartovou zabila slečna Chadwicková.“
„Slečna Chadwicková?“ zvolali jedním hlasem slečna Bulstrodová s Kelseym.
Poirot přikývl „Ano, jsem si tím jist.“
„Ale proč?“
„Myslím si,“ pravil Poirot, „že slečna Chadwicková až příliš milovala Meadowbank…“ Zalétl pohledem ke slečně Bulstrodové.
„Ano…“ řekla slečna Bulstrodová. „Ano, ano, rozumím…“
„Když jste začala, slečno Bulstrodová, pomýšlet na odchod, považovala se za vaši nástupkyní.“
„Ale byla přece jen už dost stará,“ vysvětlovala slečna Bulstrodová.
„Ovšem,“ přitakal Poirot. „Ale myslila si, že odejdete-li, stane se ředitelkou Meadowbanku. A pak zjistila, že uvažujete o někom jiném — o Eleanor Vansittartové. A ona milovala Meadowbank a neměla ráda Eleanor Vansittartovou.“
„Možná,“ připustila slečna Bulstrodová.
„Zcela určitě,“ řekl Poirot. „Žárlila na Meadowbank a žárlila na Eleanor Vansittartovou. Nemohla snést myšlenku, že by slečna Vanslttartová a škola byly spojeny.“
„V onu víkendovou neděli jste zvolila Eleanor Vansittartovou jako vhodnou pro vedení školy za vaší nepřítomnosti. Tak se to asi stalo. V noci nemohla slečna Chadwicková usnout. Vstala a spatřila světlo ve sportovním pavilónu. Měla připraven pytlík v ruce, aby se bránila, bude-li napadena. A co našla? Našla Eleanor …
